6.4. Dřevěná kráska a první jiho-americké včelí žihadlo
Ráno se radíme s VaK co dál. Padne návrh na projekt posezení k ohni. Přemýšlíme o využití materiálu z lesa a vytvoření rustikální masivní lavečky. Po snídani Viktor nažhaví jeho 4x4 Nissana na korbu hodíme lopaty, motorovou pilu a vyrážíme do lesa.
Nejprve se zastavuje u majestátného kusu kmene několika set let starého stromu. Dřevo má krásnou hnědo-červenou barvu a musím uznat, že je to kus krásného přírodního výtvoru. Viktorovi se tak líbí, že má v plánu tohoto drobečka naložit a odvést. Ptá se mě, zda je ten kus dřeva muž nebo žena. Mě osobně to připomíná nohy a ženské pozadí a více méně se na tom s Viktorem shodujeme. Tato dřevěná dáma váží určitě přes metrák a nebude snadné ji naložit. Musíme zapnout mozkové závity a vymyslet jak ji na korbu auta dostat. Několikrát dřevěnou lady převalíme a posléze se nám daří ji překlopit na korbu. Sláva.
Ve druhé fázi berme motorovku a jdeme na lov kmenů pro budoucí lavičku. Kousek u cesty je povalený kmen tak z něj odřežeme tři kusy naložíme do auta vedle dřevěné lady a pádíme zpět. No pádíme je silné slovo, Viktor jede z kopce pomalu. Není to po intenzivním dešti žádná sranda.
Po obědě se práce na stavbě lavečky odkládá a chystáme se s Viktorem do včel. V plánu je zúžení úlů na dva nástavky. Docela se těším až nahlédnu do útrob úlů. Oblékám si svůj včelařská klobouk a rukavice. Zprvu jde vše podle plánu. Viktor otevírá úl a kontroluje stav včelstva a medové zásoby. Včely jsou však tentokráte mnohem více agresivní, než při aplikaci léčiv. Není divu, tentokráte provádíme invazivnější zásah. Klobouk a rukavice mi dodávají na jistotě a tak nemám velké obavy. Ovšem nevím kdo vymyslel, že včelařský klobouk bude mít na horní části gumou uzavíratelný otvor, zřejmě pro to, aby se včelař mohl napít, nebo si dopřát cigaretku. Nicméně právě tímto otvorem, který se zřejmě pootevřel pronikly pod klobouk dvě včely. Než jsem stačil zareagovat, tak jsem koupil žihadlo do čela. Zprvu bylo vše OK, nicméně jsem žihadlo hned nevytáhnul a tak jsem asi koupil větší dávku jedu. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, začalo mě svědit celé tělo.
Pomoc Viktorovi se včelami jsem musel vzdát. Sundal jsem klobouk a rukavice a šel jsem se schladit do potoka. Do večera mi oteklo pod víčky obou očí, hlavně pak pod levým. Můj zjev se natolik změnil, že kde jaké dítě bych mohl děsit. Práce už jsem ten den moc neudělal. Viktor mi dal nějaké tabletky, které by snad mohly zmírnit reakci. K večeru už jsem jen lehce pomohl s pálením větví a den pro mě skončil.
Nejprve se zastavuje u majestátného kusu kmene několika set let starého stromu. Dřevo má krásnou hnědo-červenou barvu a musím uznat, že je to kus krásného přírodního výtvoru. Viktorovi se tak líbí, že má v plánu tohoto drobečka naložit a odvést. Ptá se mě, zda je ten kus dřeva muž nebo žena. Mě osobně to připomíná nohy a ženské pozadí a více méně se na tom s Viktorem shodujeme. Tato dřevěná dáma váží určitě přes metrák a nebude snadné ji naložit. Musíme zapnout mozkové závity a vymyslet jak ji na korbu auta dostat. Několikrát dřevěnou lady převalíme a posléze se nám daří ji překlopit na korbu. Sláva.
Ve druhé fázi berme motorovku a jdeme na lov kmenů pro budoucí lavičku. Kousek u cesty je povalený kmen tak z něj odřežeme tři kusy naložíme do auta vedle dřevěné lady a pádíme zpět. No pádíme je silné slovo, Viktor jede z kopce pomalu. Není to po intenzivním dešti žádná sranda.
Po obědě se práce na stavbě lavečky odkládá a chystáme se s Viktorem do včel. V plánu je zúžení úlů na dva nástavky. Docela se těším až nahlédnu do útrob úlů. Oblékám si svůj včelařská klobouk a rukavice. Zprvu jde vše podle plánu. Viktor otevírá úl a kontroluje stav včelstva a medové zásoby. Včely jsou však tentokráte mnohem více agresivní, než při aplikaci léčiv. Není divu, tentokráte provádíme invazivnější zásah. Klobouk a rukavice mi dodávají na jistotě a tak nemám velké obavy. Ovšem nevím kdo vymyslel, že včelařský klobouk bude mít na horní části gumou uzavíratelný otvor, zřejmě pro to, aby se včelař mohl napít, nebo si dopřát cigaretku. Nicméně právě tímto otvorem, který se zřejmě pootevřel pronikly pod klobouk dvě včely. Než jsem stačil zareagovat, tak jsem koupil žihadlo do čela. Zprvu bylo vše OK, nicméně jsem žihadlo hned nevytáhnul a tak jsem asi koupil větší dávku jedu. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, začalo mě svědit celé tělo.
Pomoc Viktorovi se včelami jsem musel vzdát. Sundal jsem klobouk a rukavice a šel jsem se schladit do potoka. Do večera mi oteklo pod víčky obou očí, hlavně pak pod levým. Můj zjev se natolik změnil, že kde jaké dítě bych mohl děsit. Práce už jsem ten den moc neudělal. Viktor mi dal nějaké tabletky, které by snad mohly zmírnit reakci. K večeru už jsem jen lehce pomohl s pálením větví a den pro mě skončil.
Komentáře
Okomentovat