5.4. Do Pucónu za nákupy a do žaludku Porotos
Po propršené středě se počasí umoudřilo a vykouklo slunce. Převládá chuť i potřeba navštívit civilizaci. Viktor navíc touží po projížďce na horském kole. Po snídaní nakládá kolo na korbu auta. Pomalu ani nestíhám své ranní kafé a už míříme směr Pucón.
Pucón je v podstatě město zasvěcené turismu. Dokonce se o jeho rozvoj zasloužil velkou mírou i čech, i když teď si nemohu vzpomenout na jménu. Každopádně je toto městečko základnou k podnikání výletů na sopku Villarica, nebo do národního parku Huerquehue či za četnými vodopády a jinými krásami zdejší přírody.
Město Pucón také poznamenala německá stopa, neboť se zde usadila početnější komunita germánského národa. Člověku tu najde turistické agentury, restaurace, směnárny, outtdoorové obchody, hotely, hostely… Nic z toho nás příliš neláká. Viktor vyráží na projížďku na kole, Katka se jde projít do zdejšího parku a já mířím k blízkému lago Villarica (tedy jezero). Procházím se po černé písečné pláži, užívám slunce. Kolem probíhá několik běžců. Běh se jinak v Čile těší podobné popularitě jako v Česku. Počasí mi dopřává i pěkný výhled na vulkán. Člověka ten pohled snad ani neomrzí.
Po dvou hodinách se potkáváme všichni tři u Viktorova auta. Je rozhodnuto, že půjdeme zbaštit něco místního k obědu. Volíme low-cost variantu. Je to takový bufet, kde nabídka jídla začíná na 1000 pesos (cca 35 Kč). Volba padne na porotos (fazole s těstovinami). Dáváme si k tomu i zdejší chleba (něco jako langoš) a namáčíme ho do pikantní omáčky. Na stole přede mě přistává obrovská nálož jídla. Mám co dělat abych to celé snědl a cítím se sytý snad na týden do předu. Fazole asi udělají večer asi své dílo, tak snad se nevznesu i se stanem. Jinak musím říct, že za nějakých 45 Kč (porotos + chleba) jsem už oběd dlouho neměl.
Slunce ještě přidává na intenzitě a tak už se nám chce zase spět do přírody. Děláme rychlý nákup a za chvíli už nám Pucón mizí za zády. Odpoledne ještě dodělávám spirálovou zahradu. V podstatě už ji jen plním zeminou a vyrábím drenážní odvod z jezírka. Za dvě hodiny je hotovo. Jsem se svoji prací spokojen. Snad i poslouží svému účelu a KaV se budou za pár měsíců těšit z čerstvých bylinek.
K večeru se jdeme s Katkou proběhnout. Je poměrně chladno a chvílí trvá než nás běh zahřeje. Ale nelituji, nakonec je mi tak teplo, že seberu dost odvahy a dopřávám si i sprchu z hadice. Ono přeci jen občas člověk tu hygienu potřebuje.
Pucón je v podstatě město zasvěcené turismu. Dokonce se o jeho rozvoj zasloužil velkou mírou i čech, i když teď si nemohu vzpomenout na jménu. Každopádně je toto městečko základnou k podnikání výletů na sopku Villarica, nebo do národního parku Huerquehue či za četnými vodopády a jinými krásami zdejší přírody.
Město Pucón také poznamenala německá stopa, neboť se zde usadila početnější komunita germánského národa. Člověku tu najde turistické agentury, restaurace, směnárny, outtdoorové obchody, hotely, hostely… Nic z toho nás příliš neláká. Viktor vyráží na projížďku na kole, Katka se jde projít do zdejšího parku a já mířím k blízkému lago Villarica (tedy jezero). Procházím se po černé písečné pláži, užívám slunce. Kolem probíhá několik běžců. Běh se jinak v Čile těší podobné popularitě jako v Česku. Počasí mi dopřává i pěkný výhled na vulkán. Člověka ten pohled snad ani neomrzí.
Po dvou hodinách se potkáváme všichni tři u Viktorova auta. Je rozhodnuto, že půjdeme zbaštit něco místního k obědu. Volíme low-cost variantu. Je to takový bufet, kde nabídka jídla začíná na 1000 pesos (cca 35 Kč). Volba padne na porotos (fazole s těstovinami). Dáváme si k tomu i zdejší chleba (něco jako langoš) a namáčíme ho do pikantní omáčky. Na stole přede mě přistává obrovská nálož jídla. Mám co dělat abych to celé snědl a cítím se sytý snad na týden do předu. Fazole asi udělají večer asi své dílo, tak snad se nevznesu i se stanem. Jinak musím říct, že za nějakých 45 Kč (porotos + chleba) jsem už oběd dlouho neměl.
Slunce ještě přidává na intenzitě a tak už se nám chce zase spět do přírody. Děláme rychlý nákup a za chvíli už nám Pucón mizí za zády. Odpoledne ještě dodělávám spirálovou zahradu. V podstatě už ji jen plním zeminou a vyrábím drenážní odvod z jezírka. Za dvě hodiny je hotovo. Jsem se svoji prací spokojen. Snad i poslouží svému účelu a KaV se budou za pár měsíců těšit z čerstvých bylinek.
K večeru se jdeme s Katkou proběhnout. Je poměrně chladno a chvílí trvá než nás běh zahřeje. Ale nelituji, nakonec je mi tak teplo, že seberu dost odvahy a dopřávám si i sprchu z hadice. Ono přeci jen občas člověk tu hygienu potřebuje.
Komentáře
Okomentovat