27.4. Quito – barvené město plné psích hovínek
Celé dopoledne trávím dopisováním blogu. Zjistil jsem, že jak jsem pár dní pozadu tak už si pak nepamatuji všechny detaily a hlavně je to hodně psaní naráz. K obědu si dávám jen čaj a mám v plánu se najíst ve městě.
Po 12 hodiny vyrážím do nástrah a krás hlavního města Ekvádoru. Mým cílem je dominanta města, kde je na 200 metrů vysokém kopci Panecillo socha panny Marie. Vrcholek leží v nadmořské výšce 3016 m.n.m. Vycházím z hostelu do ulic.
Musím říct, že chodníky jsou velmi úzké, přechody pro chodce tady prakticky nejsou a je to celé takové trošku chaotické. Nicméně držím stále dobrý směr a mířím ke kopci Paneciello. Všude se motají lidi a hodně z nich se snaží prodat ovoce, chipsy, prostě cokoliv, aby si přilepšili. Já nakonec končím ve zdejším fastfoodu a dávám si něco jako zeleninové rizoto, polívku a pití. Celé menu vychází na 3 USD. Když odcházím z restaurace kupuji míjím mladou maminku s tak 5 letým klukem jak prodávají ovoce. Tak si říkám, že udělám dobrou věc a kupuji si za 1 USD hrozny.
Těsně pod kopcem Panecillo je náměstí. Tak tak chvilku jen tak relaxuji. Pak se vydávám po prudkých schodech směrem vzhůru. Míjím městskou veřejnou venkovní prádelnu, kde si lidi skutečně perou. Postupně jak jsem čím dál víš se nabízí krásné pohledy na celou aglomeraci města. Jsou vidět věže kostelů, dvorky domků a celé to hraje mnoha barvami. Poslední část cesty vede po silnici, kde proudí převážně taxíci. Já už těch pár set metrů dojdu po svých. Samotná socha je velmi impozantní a z vrcholku se opět nabízí mnoho krásných výhledů. Naštěstí zde nejsou žádní příliš dotěrní nabízeči všeho možného. Takže si lze místo v klidu užít.
Cestou zpět to beru uličkami mimo hlavní silnici. Mířím zpět do hostelu. Ale chci si taky koupit místní sim-kartu. V oficiálním obchodu firmy Movistar absolvuji poměrně složitý proces, který zahrnuje předložení pasu. Nakonec platím 17 USD dostávám kartu, přes kterou bych měl mít 1000 MB dat. Bohužel karta do teď není aktivovaná. Tak nevím, jestli mám já něco špatně, nebo je to prostě jen latinská amerika. Nicméně to nějak vyřeším, jako už spoustu věcí tady.
Kousek za mým hostelem je ještě impozantní katedrála. Kterou si prohlížím z blízkého parku. Jedině co kazí celý dojem, jsou všude přítomná psí hovínka. Je to vlastně problém v celém Quitu, ale dá se říct, že i celkově v jižní Americe. Jenže Quito je na tom zatím nejhůř co jsem tady zažil. Celé město je prakticky exkrementy zaminováno. Jinak musím říct, že nějak extra neprožívám městské aglomerace, ale Quito určitě zařadím mezi pěkná místa, které stojí za den dva návštěvy.
Po 12 hodiny vyrážím do nástrah a krás hlavního města Ekvádoru. Mým cílem je dominanta města, kde je na 200 metrů vysokém kopci Panecillo socha panny Marie. Vrcholek leží v nadmořské výšce 3016 m.n.m. Vycházím z hostelu do ulic.
Musím říct, že chodníky jsou velmi úzké, přechody pro chodce tady prakticky nejsou a je to celé takové trošku chaotické. Nicméně držím stále dobrý směr a mířím ke kopci Paneciello. Všude se motají lidi a hodně z nich se snaží prodat ovoce, chipsy, prostě cokoliv, aby si přilepšili. Já nakonec končím ve zdejším fastfoodu a dávám si něco jako zeleninové rizoto, polívku a pití. Celé menu vychází na 3 USD. Když odcházím z restaurace kupuji míjím mladou maminku s tak 5 letým klukem jak prodávají ovoce. Tak si říkám, že udělám dobrou věc a kupuji si za 1 USD hrozny.
Těsně pod kopcem Panecillo je náměstí. Tak tak chvilku jen tak relaxuji. Pak se vydávám po prudkých schodech směrem vzhůru. Míjím městskou veřejnou venkovní prádelnu, kde si lidi skutečně perou. Postupně jak jsem čím dál víš se nabízí krásné pohledy na celou aglomeraci města. Jsou vidět věže kostelů, dvorky domků a celé to hraje mnoha barvami. Poslední část cesty vede po silnici, kde proudí převážně taxíci. Já už těch pár set metrů dojdu po svých. Samotná socha je velmi impozantní a z vrcholku se opět nabízí mnoho krásných výhledů. Naštěstí zde nejsou žádní příliš dotěrní nabízeči všeho možného. Takže si lze místo v klidu užít.
Cestou zpět to beru uličkami mimo hlavní silnici. Mířím zpět do hostelu. Ale chci si taky koupit místní sim-kartu. V oficiálním obchodu firmy Movistar absolvuji poměrně složitý proces, který zahrnuje předložení pasu. Nakonec platím 17 USD dostávám kartu, přes kterou bych měl mít 1000 MB dat. Bohužel karta do teď není aktivovaná. Tak nevím, jestli mám já něco špatně, nebo je to prostě jen latinská amerika. Nicméně to nějak vyřeším, jako už spoustu věcí tady.
Kousek za mým hostelem je ještě impozantní katedrála. Kterou si prohlížím z blízkého parku. Jedině co kazí celý dojem, jsou všude přítomná psí hovínka. Je to vlastně problém v celém Quitu, ale dá se říct, že i celkově v jižní Americe. Jenže Quito je na tom zatím nejhůř co jsem tady zažil. Celé město je prakticky exkrementy zaminováno. Jinak musím říct, že nějak extra neprožívám městské aglomerace, ale Quito určitě zařadím mezi pěkná místa, které stojí za den dva návštěvy.
Komentáře
Okomentovat