22. 4. V nadmořský výšce 4200 m.n.m. jsem se koupal poprvé v životě
Ráno po 4 hodině nám všem začnou zvonit nastavené budíky. Postupně se trousíme do kuchyně a vaříme, čaj, kafé a atp. Celkem přesně kolem 5 hodiny ranní je dodávka na místě. Nakládá nás průvodce, poměrně mohutný chlap na chilana tak kolem 50 let. Cestou zastavujeme ještě u dalších hotelů a hostelů a nabíráme další výletníky. Cílem této ranní expedice je Geiser Tatio. Jde o oblast, kde probíhá geotermální aktivita. Horké magma ohřívá vodu, která se pak v podobě páry žene ven na povrch prasklinami ve skále.
Fenomén je nejvíce patrný v časných ranních hodinách, proto vyrážíme ještě za tmy. Cestou podřimujeme. I když se to moc nedá. Řidič nás asi chce aklimatizovat na nízkou venkovní tepotu a tak vůbec netopí, naopak pootevřeným oknem se dovnitř žene studený vzduch. Jak bonus se celá dodávka otřásá na kamenité cestě. Takže rozhodně do žádného hlubokého spánku neupadám. Po 6 hodině ranní jsme na místě a opět je potřeba zaplati vstupné. Takže tak všichni činíme a pak už můžeme přijet přímo ke gejzírům.
Slunce se ještě nepřehouplo nad obzor a venku panují teploty pod nulou. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce to není až tak překvapivé. Všichni máme teplé oblečení. Ale je vidět, že jsem každý zvyklý na jiné teploty. Nejvíc se třepe brazilec Fernando, který v životě teplotám pod nulou moc čelit nemusel. Okolo nás na mnoha místech země vystupuje horká pára a někdy i vytryskne voda. Celé to působí trošku pekelně, ale síra tu nesmrdí.
S ranním rozbřeskem nám průvodce připravuje snídani. Tentokrát umí říct anglicky pár vět, ale rozhodně mi není schopen vysvětlit nic komplikovanějšího. Nějak zásadně mi to nevadí. Nakonec mě to nutí zlepšovat španělštinu. K snídani je široká nabídka a nejvíc potěší horký nápoj. Překvapuje mě, že k dispozici je také čaj z koky, tedy rostliny, ze které se vyrábí kokain. No samozřejmě hned šupnu pytlík s tímto originálním čajem do kelímku a zalévám vodou. Není to špatné pití, ale víc mi teda chutná brazilské maté.
Po snídani dostáváme rozchod a každý si jde po svém. Máme asi hodinu času. Prohlížím si z blízkosti vystupující páru ze země a pak také na některých místech bublající vodu. Slunce postupně mírně zvyšuje teplotu na několik málo stupňů nad nulou. Jednou z hlavních atrakcí této lokality je termální koupel. Samozřejmě se využívá vody, která horká vyvěrá ze země. Na druhou stranu moc lidí se v bazénu nekoupe. Přeci jen, se jim do plavek vůbec nechce. Já už se několikrát koupal za polárním kruhem, takže je jasné, že koupel si dopřeji. Unikátem je, že to bude poprvé v životě co se budu koupat ve 4200 m.n.m.
V plavkách je venku opravdu zima. Tak zahučím do vody, která mě hned velmi příjemně ohřeje. Zkouším plavat, jenže se dostavuje fenomén nižšího obsahu kyslíku ve vzduchu. Tak udělám jen pár temp a pak už raději jen relaxuji. Čím blíže přítoku, tím je voda více teplá, místy je až horká.
V 10 hodin vyrážím zpět do San Pedra. Cestou nám průvodce zastavuje, abychom si mohli prohlédnout vykuně. Jsou to lamám podobní kopytníci, jinak také zvaní princezny pouště. Bohužel nejsou příliš blízko, přesto se mi aspoň jedna fotka daří.
Jednou ze zastávek na zpáteční cestě je také horská vesnička. Spíše tedy kolonie asi 15 domků a kostelíka, který se ční na návrší. Dostáváme 20 minut rozchod. Jako většina vyrážím směr kostelík. Na jeho nádvoří se odehrává veselá scenérie. Postarší paní má na provázku uvázanou malou lamu. Kterou nabízí. Né, nebojte, není na maso, její obchodní strategie je promyšlenější. Vedle má ceduli, že za 3 fotky s lamou se platí 1000 pesos. No během krátké doby si paní na lamě vydělá slušné peníze. Ale proč ne, když to lidi zaplatí.
Zastavujeme také u laguny, ve které postávají plameňáci. Bohužel na slušnou fotku jsou příliš daleko. Klesání ze více jak 4000 metrů do 2400 (San Pedro) je pro dodávku asi náročné. Po asi půl hodině řidič zastavuje, a cítíme smrad z brzd. Naštěstí se hned za námi objevuje náhradní dodávka a přestupujeme si. Zbytek cesty už probíhá bez dramat.
Zpět v hostelu je vše vzhůru nohama. Postele jsou z pokojů ven a je cítit smrad desinfekce. Domácí mě přesouvá do pokoje č. 1, což je fajn. Je to 2 lůžkový pokoj, kde budu sám. Mám najednou hned kolem sebe plno místa. Moji amigos nic netuší, protože zůstali ve městě na oběd. Oni mají dnes stejně odjezd. Na terase zasednu k obědu a za chvilku ke mně přichází místní chicko, který v hostelu pracuje. Anglicky mi sděluje, že našli blechy nebo štěnice a provádí jejich likvidaci. Z bezpečnostních důvodů mě žádají, že mi všechno moje oblečení vyperou. Což je zase fajn, do teď ho přepírám pořád v ruce, a některé kusy si zaslouží vyprání v pračce.
Kolem 15 hodiny se z oběda vrací Kamila, Fernando a Sebastian. Nálada díky ranním vstávání velmi ospalá, přesto si tak trochu povídáme. V 18 hodin přijíždí dodávka a já se loučím s amgios. V hostelu zůstávám na tuto noc jediným hostem a tak je docela klid. Jsem rád, aspoň se pořádně prospím.
Fenomén je nejvíce patrný v časných ranních hodinách, proto vyrážíme ještě za tmy. Cestou podřimujeme. I když se to moc nedá. Řidič nás asi chce aklimatizovat na nízkou venkovní tepotu a tak vůbec netopí, naopak pootevřeným oknem se dovnitř žene studený vzduch. Jak bonus se celá dodávka otřásá na kamenité cestě. Takže rozhodně do žádného hlubokého spánku neupadám. Po 6 hodině ranní jsme na místě a opět je potřeba zaplati vstupné. Takže tak všichni činíme a pak už můžeme přijet přímo ke gejzírům.
Slunce se ještě nepřehouplo nad obzor a venku panují teploty pod nulou. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce to není až tak překvapivé. Všichni máme teplé oblečení. Ale je vidět, že jsem každý zvyklý na jiné teploty. Nejvíc se třepe brazilec Fernando, který v životě teplotám pod nulou moc čelit nemusel. Okolo nás na mnoha místech země vystupuje horká pára a někdy i vytryskne voda. Celé to působí trošku pekelně, ale síra tu nesmrdí.
S ranním rozbřeskem nám průvodce připravuje snídani. Tentokrát umí říct anglicky pár vět, ale rozhodně mi není schopen vysvětlit nic komplikovanějšího. Nějak zásadně mi to nevadí. Nakonec mě to nutí zlepšovat španělštinu. K snídani je široká nabídka a nejvíc potěší horký nápoj. Překvapuje mě, že k dispozici je také čaj z koky, tedy rostliny, ze které se vyrábí kokain. No samozřejmě hned šupnu pytlík s tímto originálním čajem do kelímku a zalévám vodou. Není to špatné pití, ale víc mi teda chutná brazilské maté.
Po snídani dostáváme rozchod a každý si jde po svém. Máme asi hodinu času. Prohlížím si z blízkosti vystupující páru ze země a pak také na některých místech bublající vodu. Slunce postupně mírně zvyšuje teplotu na několik málo stupňů nad nulou. Jednou z hlavních atrakcí této lokality je termální koupel. Samozřejmě se využívá vody, která horká vyvěrá ze země. Na druhou stranu moc lidí se v bazénu nekoupe. Přeci jen, se jim do plavek vůbec nechce. Já už se několikrát koupal za polárním kruhem, takže je jasné, že koupel si dopřeji. Unikátem je, že to bude poprvé v životě co se budu koupat ve 4200 m.n.m.
V plavkách je venku opravdu zima. Tak zahučím do vody, která mě hned velmi příjemně ohřeje. Zkouším plavat, jenže se dostavuje fenomén nižšího obsahu kyslíku ve vzduchu. Tak udělám jen pár temp a pak už raději jen relaxuji. Čím blíže přítoku, tím je voda více teplá, místy je až horká.
V 10 hodin vyrážím zpět do San Pedra. Cestou nám průvodce zastavuje, abychom si mohli prohlédnout vykuně. Jsou to lamám podobní kopytníci, jinak také zvaní princezny pouště. Bohužel nejsou příliš blízko, přesto se mi aspoň jedna fotka daří.
Jednou ze zastávek na zpáteční cestě je také horská vesnička. Spíše tedy kolonie asi 15 domků a kostelíka, který se ční na návrší. Dostáváme 20 minut rozchod. Jako většina vyrážím směr kostelík. Na jeho nádvoří se odehrává veselá scenérie. Postarší paní má na provázku uvázanou malou lamu. Kterou nabízí. Né, nebojte, není na maso, její obchodní strategie je promyšlenější. Vedle má ceduli, že za 3 fotky s lamou se platí 1000 pesos. No během krátké doby si paní na lamě vydělá slušné peníze. Ale proč ne, když to lidi zaplatí.
Zastavujeme také u laguny, ve které postávají plameňáci. Bohužel na slušnou fotku jsou příliš daleko. Klesání ze více jak 4000 metrů do 2400 (San Pedro) je pro dodávku asi náročné. Po asi půl hodině řidič zastavuje, a cítíme smrad z brzd. Naštěstí se hned za námi objevuje náhradní dodávka a přestupujeme si. Zbytek cesty už probíhá bez dramat.
Zpět v hostelu je vše vzhůru nohama. Postele jsou z pokojů ven a je cítit smrad desinfekce. Domácí mě přesouvá do pokoje č. 1, což je fajn. Je to 2 lůžkový pokoj, kde budu sám. Mám najednou hned kolem sebe plno místa. Moji amigos nic netuší, protože zůstali ve městě na oběd. Oni mají dnes stejně odjezd. Na terase zasednu k obědu a za chvilku ke mně přichází místní chicko, který v hostelu pracuje. Anglicky mi sděluje, že našli blechy nebo štěnice a provádí jejich likvidaci. Z bezpečnostních důvodů mě žádají, že mi všechno moje oblečení vyperou. Což je zase fajn, do teď ho přepírám pořád v ruce, a některé kusy si zaslouží vyprání v pračce.
Kolem 15 hodiny se z oběda vrací Kamila, Fernando a Sebastian. Nálada díky ranním vstávání velmi ospalá, přesto si tak trochu povídáme. V 18 hodin přijíždí dodávka a já se loučím s amgios. V hostelu zůstávám na tuto noc jediným hostem a tak je docela klid. Jsem rád, aspoň se pořádně prospím.
Komentáře
Okomentovat