21.4. Horká koupel, vznášení se v solném louhu a západ slunce na Valle de la luna
Ráno vstávám časně a balím si věci na celý den, včetně jídla. Čekají mě totiž dva zájezdy, mezi kterými nebude čas na oběd. První zájezd mě čeká v 9 hodin a je fajn, že mě vyzvednou přímo na hostelu. Už v 8:40 mě recepční hlásí, že můj zájezd čeká.
Popadnou věci a nasedám do dodávky. Se mnou je tam nějakých 15 lidí. Vesměs všichni mluví špnělsky nebo portugalsky. Cílem zájezdu je místo zvané Termas de Puritama, a jde o přírodní termální pramen, ke je sedm lagun, ve který se dá koupat. V podstatě takový relaxační zájezd. Dodávka se řítí štěrkovou prašnou cestou a pěkně to s náma hrká. Po asi 40 minutách jsme na místě.
Termální laguny se nachází v nadmořské výšce 3500 m.n.m. To je docela impozantní. Méně ipozatní je samotný fakt, že chtějí za vstup 15 000 pesos. Co naplat, je třeba se podrobit a koupit vstupné. Dle pokynů řidiče, který slovo anglicky nevyplodí dostáváme něco přes dvě hodiny času se naložit do teplé vody.
Termální pramen je v podstatě potok v soutěsce. K dispozici je také zázemí typu záchody, převlékárny a venkovní posezení. Člověk, který to celá má na starost je schopen říct aspoň pár slov anglicky. Tedy, že vrchní laguna je nejteplejší a šest další dolů po proudu je vždy o něco chladnější. V plavákách už mi není moc teplo, venkovní teplota je dle mého odhadu kolem 12 ˚C. Takže se rychle pakuji do některé z lagun. Voda je opravdu příjemně teplá, něco málo přes 30 ˚C. Příjemné jsou i vodopády, které fungují jako masážní vířivka. Postupně zkouším všechny laguny a skutečně, nejteplejší je ta vrchní, která končí krásným vodopádem. Chvilku se dávám do řeší s gringem (američan) a britkou. Je docela sranda zjistit, kolik lidí má stejný plán. Tedy ušetřit, dát výpověď a pár měsíců si prostě pocestovat. Řekl bych, že je to takový fenomén, dnešní doby.
Po 12 hodině jsem všichni spokojeně vykoupaní, ohřátí a tak vůbec zpět v dodávce. Řidič cestou dělá jednu zastávku na vyhlídce. V San Pedru jsme ve 13 hodin. Mám tedy hodinu do dalšího výletu. V hostelu se potkávám se svými amigos a společně jdeme do kanceláře cestovky, kde si nás má ve 14 hodin vyzvednout průvodkyně.
Což se taky děje. Postupně tvoříme skupinku 15 lidí a směřujeme k dodávce. Cílem je další koupačka, tentokrát jde o Lagunas Escondidas, což jsou solné laguny asi 80 km vzdálené do San Pedra. Jako bonus budeme po vykoupání sledovat západ slunce nad Velle de la Luna a k tomu navíc dostaneme drink a něco k zakousnutí. Průvodkyně opět neumí skoro nic říct anglicky, i když v CK slibovali hory doly, jak bude perfektně mluvit. Takže co nepochytím mi přeloží mojí amigos.
Cesta trvá asi hodinu a na místě se vybírá přijatelné vstupné 5000 pesos. Vstupní procedura zahrnuje převléknutí do plavek a namazání krému. Pak už nás průvodkyně vede směr laguny. Je jich celkem 6 a smí se koupat v první a poslední. Slanisko je to velmi působivé. Laguny mají krásné odstíny modré barvy. Prostředí je jinak pro život nehostinné díky velmi vysoké koncentraci soli, nejen v lagunách, ale i v širokém okolí. Po nějakých 20 minutách přicházíme k posledním laguně. Průvodkyně nás varuje, že si nesmíme namočit oči, protože voda je velmi slaná. Salinita je minimálně na úrovni mrtvého moře, ne-li vyšší. Přestože paří sluníčko a je poměrně horko, v laguně je voda příjemně chladivá. Co je však ještě lepší, stačí si v podstatě lehnout a voda mě krásně drží. Je to báječný pocit. Člověk se jakoby v té vodě vznáší. Musím říct, že jde o poměrně unikátní zážitek.
Laguna je tak slaná, že když mi začínají osychat plavky tvoř se na nich krystalky bílé soli. Dokonce i nohy mám pokryté solí. Naštěstí je možné použít sprchu a zbavit se tak všudypřítomné soli. Po 17 hodině pádíme směr vyhlídka na Valle ne la Luna.
Na vyhlídce už parkují dodávky konkurenčních agentur a CK. Těch jsou v San Pedru desítky. V podstatě hlavní ulice jsou jen agentury, půjčovny kol a suvenýry. Zpět k vyhlídce. Průvodkyně nám dává 10 minut rozchod a mezitím připravuje občerstvení. Procházím si vyhlídku a tak nějak si vytipovávám místo, kde bude dobré fotit západ. Už samotné večerní světlo dělá skály krásně plastické. Mile mě překvapí, že v rámci občerstvení je možné dostat drink Pisco sour, čímž tedy vůbec nepohrdám. Dávám si dokonce dvakrát. K tomu jsou na zobání krekry, oříšky a chipsy. Není si na co stěžovat.
Chvilku se dávám do řeči s klukem s Mexika. Opět je to konverzace typu, kombinace angličtiny a španělštiny. Probíráme politiku, holky, cestování a tak nějak co se dá. Mezitím se postupně slunce schyluje k horizontu a je co fotit. Opravdu je to působivé živé divadlo. Skály postupně mění barvu až do ruda.
Poté co se rudá koule ukryje za horizont se opět naskládáme do dodávky. Co nevidět jsme San Pedru. S amigos se domlouváme na společné vaření. V podstatě vaříme co dům dal. Každý co má k dispozici a vzniká takové jakési rizoto. Ale není špatné a hlavně, že se člověk zasytí. Po večeři jdeme poměrně brzo spát, neboť nás zítra v 5 ráno má vyzvednout průvodce na další výlet.
Popadnou věci a nasedám do dodávky. Se mnou je tam nějakých 15 lidí. Vesměs všichni mluví špnělsky nebo portugalsky. Cílem zájezdu je místo zvané Termas de Puritama, a jde o přírodní termální pramen, ke je sedm lagun, ve který se dá koupat. V podstatě takový relaxační zájezd. Dodávka se řítí štěrkovou prašnou cestou a pěkně to s náma hrká. Po asi 40 minutách jsme na místě.
Termální laguny se nachází v nadmořské výšce 3500 m.n.m. To je docela impozantní. Méně ipozatní je samotný fakt, že chtějí za vstup 15 000 pesos. Co naplat, je třeba se podrobit a koupit vstupné. Dle pokynů řidiče, který slovo anglicky nevyplodí dostáváme něco přes dvě hodiny času se naložit do teplé vody.
Termální pramen je v podstatě potok v soutěsce. K dispozici je také zázemí typu záchody, převlékárny a venkovní posezení. Člověk, který to celá má na starost je schopen říct aspoň pár slov anglicky. Tedy, že vrchní laguna je nejteplejší a šest další dolů po proudu je vždy o něco chladnější. V plavákách už mi není moc teplo, venkovní teplota je dle mého odhadu kolem 12 ˚C. Takže se rychle pakuji do některé z lagun. Voda je opravdu příjemně teplá, něco málo přes 30 ˚C. Příjemné jsou i vodopády, které fungují jako masážní vířivka. Postupně zkouším všechny laguny a skutečně, nejteplejší je ta vrchní, která končí krásným vodopádem. Chvilku se dávám do řeší s gringem (američan) a britkou. Je docela sranda zjistit, kolik lidí má stejný plán. Tedy ušetřit, dát výpověď a pár měsíců si prostě pocestovat. Řekl bych, že je to takový fenomén, dnešní doby.
Po 12 hodině jsem všichni spokojeně vykoupaní, ohřátí a tak vůbec zpět v dodávce. Řidič cestou dělá jednu zastávku na vyhlídce. V San Pedru jsme ve 13 hodin. Mám tedy hodinu do dalšího výletu. V hostelu se potkávám se svými amigos a společně jdeme do kanceláře cestovky, kde si nás má ve 14 hodin vyzvednout průvodkyně.
Což se taky děje. Postupně tvoříme skupinku 15 lidí a směřujeme k dodávce. Cílem je další koupačka, tentokrát jde o Lagunas Escondidas, což jsou solné laguny asi 80 km vzdálené do San Pedra. Jako bonus budeme po vykoupání sledovat západ slunce nad Velle de la Luna a k tomu navíc dostaneme drink a něco k zakousnutí. Průvodkyně opět neumí skoro nic říct anglicky, i když v CK slibovali hory doly, jak bude perfektně mluvit. Takže co nepochytím mi přeloží mojí amigos.
Cesta trvá asi hodinu a na místě se vybírá přijatelné vstupné 5000 pesos. Vstupní procedura zahrnuje převléknutí do plavek a namazání krému. Pak už nás průvodkyně vede směr laguny. Je jich celkem 6 a smí se koupat v první a poslední. Slanisko je to velmi působivé. Laguny mají krásné odstíny modré barvy. Prostředí je jinak pro život nehostinné díky velmi vysoké koncentraci soli, nejen v lagunách, ale i v širokém okolí. Po nějakých 20 minutách přicházíme k posledním laguně. Průvodkyně nás varuje, že si nesmíme namočit oči, protože voda je velmi slaná. Salinita je minimálně na úrovni mrtvého moře, ne-li vyšší. Přestože paří sluníčko a je poměrně horko, v laguně je voda příjemně chladivá. Co je však ještě lepší, stačí si v podstatě lehnout a voda mě krásně drží. Je to báječný pocit. Člověk se jakoby v té vodě vznáší. Musím říct, že jde o poměrně unikátní zážitek.
Laguna je tak slaná, že když mi začínají osychat plavky tvoř se na nich krystalky bílé soli. Dokonce i nohy mám pokryté solí. Naštěstí je možné použít sprchu a zbavit se tak všudypřítomné soli. Po 17 hodině pádíme směr vyhlídka na Valle ne la Luna.
Na vyhlídce už parkují dodávky konkurenčních agentur a CK. Těch jsou v San Pedru desítky. V podstatě hlavní ulice jsou jen agentury, půjčovny kol a suvenýry. Zpět k vyhlídce. Průvodkyně nám dává 10 minut rozchod a mezitím připravuje občerstvení. Procházím si vyhlídku a tak nějak si vytipovávám místo, kde bude dobré fotit západ. Už samotné večerní světlo dělá skály krásně plastické. Mile mě překvapí, že v rámci občerstvení je možné dostat drink Pisco sour, čímž tedy vůbec nepohrdám. Dávám si dokonce dvakrát. K tomu jsou na zobání krekry, oříšky a chipsy. Není si na co stěžovat.
Chvilku se dávám do řeči s klukem s Mexika. Opět je to konverzace typu, kombinace angličtiny a španělštiny. Probíráme politiku, holky, cestování a tak nějak co se dá. Mezitím se postupně slunce schyluje k horizontu a je co fotit. Opravdu je to působivé živé divadlo. Skály postupně mění barvu až do ruda.
Poté co se rudá koule ukryje za horizont se opět naskládáme do dodávky. Co nevidět jsme San Pedru. S amigos se domlouváme na společné vaření. V podstatě vaříme co dům dal. Každý co má k dispozici a vzniká takové jakési rizoto. Ale není špatné a hlavně, že se člověk zasytí. Po večeři jdeme poměrně brzo spát, neboť nás zítra v 5 ráno má vyzvednout průvodce na další výlet.
Komentáře
Okomentovat