30.4. Výlet do džungle
První co si pamatuji, je zvonění budíku. Je přesně 6:30. Čas na to dát si sprchu a připravit se na výlet do džungle. Krátce po 7 hodině přijíždí Ramon. Snědý Ekvádorec s knírkem, který má patrně dobrou náladu. Vytahuje pytel a z něj 3 páry gumáků. Každý si bereme svoji velikost. V dodávce s námi jedou ještě dvě holky z Francie a pak postarší manželé z Peru.
Po 10 minutách jízdy zastavujeme na polní cestě, která ústí do džungle. Vlastně všechno je to Ramonův pozemek, který má cca 16 ha. Na části má něco jako eko-farmu s ovocnými stromy, zbytek je jen džungle, kterou chce Ramon zachovat.
Nejprve procházím místy, kde rostou banány, papája, různé aromatické rostliny, cistrusy atp. Co je velmi zajímavé, že u nás pěstované jako pokojové, jsou tu některé druhy rostlin běžnou součásti zdejší flóry. Ramon odsekne trs banánu mačetou a každý dostáváme čerstvý bio-banán.
Postupně porost kterým procházíme přechází více do džungle. Zastavujeme se, ještě u jednoho záhonu, kde rostou ananasy. Takto je vidím poprvé v životě. Někde jsem se doslech, že trvá asi dva roky, než rostlinka zaplodí. Ptám se tedy Ramona jak to je, a on říká že rok. Tak minimálně v jeho případě to tak bude. Pak Ramon zastaví u jiných stromů. Na nich roste něco jako žluté citrony. Jenže to citrony nejsou. Jde o kakao. Žlutý plod se musí rozloupnout a uvnitř jsou dužninou obalená semena, tedy kakaové boby. Zřejmě ještě nejsou v této fázi zralé.
Zakrátko sestupujeme níže do opravdové džungle. Nápadně se také zvyšuje okolní vlhkost. Všude okolo se pnou liány, kmeny stromů porůstají různé rostliny. Nelze neslyšet zvuky džungle, kde dominují vřískající cikády, je možné zaslechnout i ptáky a vzdáleně opice. Několik cikád spatřujeme i na živo a proti tomu co znám od nás jsou to pěkní macci, i co se týká bary jsou více nápadité.
Stezka nás zavede k potoku, u kterého je i malý vodopád. Ramon říká, že to je jeho místo, kde medituje. Evidentně je to člověk, pro kterého příroda znamená hodně a umí si ji vážit. Zřejmě i proto chce nějakých 10 ha svého pozemku zachovat pro zdejší prales. Dál pokračujeme čistě korytem potoka. Už chápu proč ty gumáky. Na skálách podlé potoka se spouští bujné rostlinstvo a vytváří krásné zelené stěny. V potoce se prohání drobné rybky, řekl bych, že možná některé z nich slouží i jako akvarijní. Ramon se v jedné části potoka zastaví a vydlabává ze dna hromadu jílovitého bahna, kterou dále bere sebou. Nakonec se zastavujeme u menší laguny zakončené vodopádem. A je jasné nač to bahno. Je to pleťová maska a zájemci mají možnost podstoupit omlazující kůru. Samo sebou jdu do toho. Jen postarší pán z Peru a Simi tuto procedůru odmítají.
Po návratu do Hostelu se loučíme s Ramonem. Tento bodrý chlapík každému z nás uštědří pevný stisk rukou a objetí. Předáváme mu po 12 USD a vracíme gumáky. Simi a Teddy mě přesvědčují, abych s nimi šel na snídani do restaurace. A proč ne, vyrážíme… Nakonec to končí tím, že kromě jídla dáme každý dvě piva.
Část odpoledne trávíme povalováním v houpací síti. V hostelu už zbylo po včerejším odjezdu 9 britských teenagerů jen pár lidí. Je tu klid. Se Simim probíráme nadcházející MS v hokeji. Pak dopisuji tento blog a za chvilku asi vyrazím jak jinak, než na pláž…
Po 10 minutách jízdy zastavujeme na polní cestě, která ústí do džungle. Vlastně všechno je to Ramonův pozemek, který má cca 16 ha. Na části má něco jako eko-farmu s ovocnými stromy, zbytek je jen džungle, kterou chce Ramon zachovat.
Nejprve procházím místy, kde rostou banány, papája, různé aromatické rostliny, cistrusy atp. Co je velmi zajímavé, že u nás pěstované jako pokojové, jsou tu některé druhy rostlin běžnou součásti zdejší flóry. Ramon odsekne trs banánu mačetou a každý dostáváme čerstvý bio-banán.
Postupně porost kterým procházíme přechází více do džungle. Zastavujeme se, ještě u jednoho záhonu, kde rostou ananasy. Takto je vidím poprvé v životě. Někde jsem se doslech, že trvá asi dva roky, než rostlinka zaplodí. Ptám se tedy Ramona jak to je, a on říká že rok. Tak minimálně v jeho případě to tak bude. Pak Ramon zastaví u jiných stromů. Na nich roste něco jako žluté citrony. Jenže to citrony nejsou. Jde o kakao. Žlutý plod se musí rozloupnout a uvnitř jsou dužninou obalená semena, tedy kakaové boby. Zřejmě ještě nejsou v této fázi zralé.
Zakrátko sestupujeme níže do opravdové džungle. Nápadně se také zvyšuje okolní vlhkost. Všude okolo se pnou liány, kmeny stromů porůstají různé rostliny. Nelze neslyšet zvuky džungle, kde dominují vřískající cikády, je možné zaslechnout i ptáky a vzdáleně opice. Několik cikád spatřujeme i na živo a proti tomu co znám od nás jsou to pěkní macci, i co se týká bary jsou více nápadité.
Stezka nás zavede k potoku, u kterého je i malý vodopád. Ramon říká, že to je jeho místo, kde medituje. Evidentně je to člověk, pro kterého příroda znamená hodně a umí si ji vážit. Zřejmě i proto chce nějakých 10 ha svého pozemku zachovat pro zdejší prales. Dál pokračujeme čistě korytem potoka. Už chápu proč ty gumáky. Na skálách podlé potoka se spouští bujné rostlinstvo a vytváří krásné zelené stěny. V potoce se prohání drobné rybky, řekl bych, že možná některé z nich slouží i jako akvarijní. Ramon se v jedné části potoka zastaví a vydlabává ze dna hromadu jílovitého bahna, kterou dále bere sebou. Nakonec se zastavujeme u menší laguny zakončené vodopádem. A je jasné nač to bahno. Je to pleťová maska a zájemci mají možnost podstoupit omlazující kůru. Samo sebou jdu do toho. Jen postarší pán z Peru a Simi tuto procedůru odmítají.
Po návratu do Hostelu se loučíme s Ramonem. Tento bodrý chlapík každému z nás uštědří pevný stisk rukou a objetí. Předáváme mu po 12 USD a vracíme gumáky. Simi a Teddy mě přesvědčují, abych s nimi šel na snídani do restaurace. A proč ne, vyrážíme… Nakonec to končí tím, že kromě jídla dáme každý dvě piva.
Část odpoledne trávíme povalováním v houpací síti. V hostelu už zbylo po včerejším odjezdu 9 britských teenagerů jen pár lidí. Je tu klid. Se Simim probíráme nadcházející MS v hokeji. Pak dopisuji tento blog a za chvilku asi vyrazím jak jinak, než na pláž…
Komentáře
Okomentovat