15.4. Poklidný den a důkladná tělesná očista
Viktor s Katkou vyráží ráno časně (7:30) vstříc Viktorovu závodu. Já si ještě trošku pospím. Později po osmé hodině vstávám a hned co otevřu stan už vidím psí čumák Marbel. Chce si hned po ránu hrát. Jenže já ještě ani nerozlepil víčka očí. V poklidu vařím čaj a dělám snídani. Procházím se po zahradě a s pokorou si prohlížím nezdolný vrchol blízké hory.
Kolem 9 hodiny už začíná slunce prosvítat pře stromy. Nic nenasvědčuje, že by se mělo něco odehrát. Jenže v tom spatřím jak se Marbel žene za něčím zahradou. Je to nízko letící opeřenec. Nebohý pták se ukryje pod paletu. Jenže tam ho Marbel vidí a slídí za ním. Její lovecké instinkty se aktivovaly. Pták, nebo spíš malý ptáček vyletí zpod palety a mizí kamsi pryč. Zdá se, že vyhrál. Přestanu tedy scénu sledovat. Jenže ouha za chvilku už sleduji, jak Marbel cosi dlachní vedle mého stanu. Ano, bohužel se ptáčkův osud naplnil. Ještě se mi podaří ho vytrhnout Marbel z tlapek, ale už mele z posledního. Hodím ho aspoň za plot v domnění, že by se snad mohl ještě vzpamatovat. Nestalo se. Hold lovecké pudy jsou mocné.
Přes den dělám drobné práce. Natírám lavečku a chystám bednění, které bude chránit vodní filtr. Kolem poledne stavím na sporák dva plné hrnce vody. Za chvilku už je voda horká a přelévám ji do barelu. Nejdřív na sebe pouštím studenou vodu z hadice. Důkladně se namydlím. A pak, nikým nerušen na sebe labužnici pouštím z barelu krásně teplou vodu. Jak málo stačí k radosti.
Ve zbytku dne se ještě pokusím o druhý rybářský pokus. Opět se stejným výsledkem. Rybu jsem žádnou neulovil a háček se mi zase kdesi zasekl ve dni. Takže mi asi není přáno. K večeru se vrací KaV. Viktor je prostě borec, závod opět vyhrál. Večer společně rozebíráme plány, co mě dál čeká. Zároveň se bavíme, že bychom někdy v blízké budoucnosti mohli udělat expedici na nejvyšší horu J. Ameriky – Aconcagua. No bylo by to parádní!
Kolem 9 hodiny už začíná slunce prosvítat pře stromy. Nic nenasvědčuje, že by se mělo něco odehrát. Jenže v tom spatřím jak se Marbel žene za něčím zahradou. Je to nízko letící opeřenec. Nebohý pták se ukryje pod paletu. Jenže tam ho Marbel vidí a slídí za ním. Její lovecké instinkty se aktivovaly. Pták, nebo spíš malý ptáček vyletí zpod palety a mizí kamsi pryč. Zdá se, že vyhrál. Přestanu tedy scénu sledovat. Jenže ouha za chvilku už sleduji, jak Marbel cosi dlachní vedle mého stanu. Ano, bohužel se ptáčkův osud naplnil. Ještě se mi podaří ho vytrhnout Marbel z tlapek, ale už mele z posledního. Hodím ho aspoň za plot v domnění, že by se snad mohl ještě vzpamatovat. Nestalo se. Hold lovecké pudy jsou mocné.
Přes den dělám drobné práce. Natírám lavečku a chystám bednění, které bude chránit vodní filtr. Kolem poledne stavím na sporák dva plné hrnce vody. Za chvilku už je voda horká a přelévám ji do barelu. Nejdřív na sebe pouštím studenou vodu z hadice. Důkladně se namydlím. A pak, nikým nerušen na sebe labužnici pouštím z barelu krásně teplou vodu. Jak málo stačí k radosti.
Ve zbytku dne se ještě pokusím o druhý rybářský pokus. Opět se stejným výsledkem. Rybu jsem žádnou neulovil a háček se mi zase kdesi zasekl ve dni. Takže mi asi není přáno. K večeru se vrací KaV. Viktor je prostě borec, závod opět vyhrál. Večer společně rozebíráme plány, co mě dál čeká. Zároveň se bavíme, že bychom někdy v blízké budoucnosti mohli udělat expedici na nejvyšší horu J. Ameriky – Aconcagua. No bylo by to parádní!
Komentáře
Okomentovat