14. 4. – Sobota: Výstup na bezejmenný vrchol stále čeká na svého pokořitele a dosažení kóty Mirador Checo (Česká vyhlídka)
Pln očekávání nemohu ani moc dospat. Cesta tam, kde ještě lidská noha přede mnou nestanul je výjimečný zážitek. Chystám si pořádnou dávku poctivé snídaně. Obvyklý banán, vločky, musli navíc obohacuji o bobule arayan ze zdejších keřů. Do batohu postupně naskládám lékarničku, nůž, pití, pivo, českou vlajku a ovoce. Před tím než vyrazíme ještě konzultujeme náš postup s Katkou na google mapou. Viktor nám sebou dává GPS a vysílačku.
Ještě si kalibruji výškoměr na svých Garmin Fénix 3. Výchozí nadmořská výška činí cca 410 m.n.m. Vrchol by měl být dle mapy nějakých 1440 m.n.m. Ještě si ho pohledem nahoru s pokorou poměřuji a je mi jasné, že nás nic snadného nečeká. Tím spíš, že až na vrchol žádná cesta nevede. Minule jsem cestu proklestili zhruba do 750 m.n.m. S nadějí doufám, že výš už nás hustý porost nečeká.
S Katkou vyrážíme v 10:30 v doprovodu Marbel vstříc celodennímu dobrodružství. Já jsem navíc vybaven mačetou a Katka ruční pilkou. Nesmím zapomenout ani na přirození psí instinkt, který je asi tak 100 x lepší než všechny GPSky, vysílačky a jiné moderní nesmysly. Zkrátka, kdybychom se náhodou ztratili Marbel nás dovede zpět. Je to taková pojistka.
Zpočátku jde cesta velmi dobře. Procházíme úseky, který jsem před 14 dny prosekávaly. Katka občas seřízne ze země nebezpečně trčící pahýly. Já se opět kochám pralesním porostem. Obdivuji obrovské stromy. Také velké kusy kmenů porostlé mechem, které si příroda bere postupně zpět. Velmi zajímavé jsou i asi tak 3 x větší kapradiny oproti těm co rostou u nás. Přicházíme na místo, kde jsme minule umístili poslední fáborku. Dál už musíme cestu opět značit.
Zpočátku se zdá, že porost je skutečně řidší. Jenže je to tak jen chvilku. Znenadání se před námi objevují nepropustné houštiny tvořené převážně vysokými rostlinami, které nápadně připomínají bambus. Ke slovu tak přichází mačeta a rychlost našeho postupu se dramaticky snižuje. Katka za mnou cestu dočišťuje pilkou a značí fáborky. Na GPS kontrolujeme naši pozici a shodujeme se, že jdeme správně. Jenže stále nám chybí do vrcholu značný kus cesty. Jsme teprve něco kolem 800 m.n.m.
Dáváme si krátkou pauzu a konzultujeme další postup. Déle jak do 15:30 nemá cenu jít. Pak to musím e otočit, abychom se vrátili ještě za světla. Naděje, že pokoříme vrchol se tak postupně rozplývá. Bylo byl aspoň fajn, najít nějakou pěknou vyhlídku. Postupujeme dál a stoupáme výš. Snažíme se volit co nejpřijatelnější cestu. Vegetaci postupně obohacují husté křoviska cesmíny, která má pěkně pichlavé listy. Nicméně je umravňuji mačetou a tvoříme další metry stezky. Katka poctivě vyvěšuje fáborky a zušlechťuje pěšinu pilkou. Občas když posekám některé keře, tak jejich dřevo krásně voní. To se mi tu taky moc líbí.
Navzdory všemu se zdá, že bychom mohli získat aspoň tu vyhlídku. S Katkou se domlouváme, že si prosekáme cestu k jednomu velikánskému stromu, který je krásně osvětlen sluncem. Tam by snad ta vyhlídka mohla být. Za 20 minut jsme na místě. A skutečně, je vidět pás zasněžených přímo naproti, a na levé straně pak zatím nepokořený vrchol s porostem araukarií a skálou. Do Viktorovi GPS ukládám pozice místa pod názvem "Mirador Checo", tedy Česká vyhlídka. Probíhá nezbytné focení s vlajkou a pivem. Vše v tričku mé oblíbené firmy "Ovocnářské družstvo Brno" (snad vás to potěší Karle a Víťo). Sice vše toto jsem chtěl učinit na vrcholu, ale nezbývá než se sklonit před sílou přírody. Útěchou mi může být to, že jsem se podílel na tvorbě stezky, která jednou na ten vrchol dorazí!
Cestou zpět, ještě zapříčiním menší nepříjemnost. Katka jde cca 10 metrů přede mnou. Já se stále kochám zdejší přírodou a občas něco fotím. Díky tomu mi Katka zmizí z dohledu. Nic se neděje za chvilku ji doženu říkám si. Jenže přehlédnu jednu fáborku a scházím z cesty. To bude taky v pohodě, prostě stačí jít dolů a zase na cestu narazím. Jenže po asi 5 minutách zjišťuji, že se blížím k nějakému potoku, kolem kterého jsem vůbec nešli. Jsem prostě na špatné straně hřebene. Zkouším volat Katku, ale nic. No tý brďo, co teď. Naštěstí zachovávám chladnou hlavu, využívám techniky a zapínám na hodinkách funkci "track back" – tedy veď zpět. Na displayi se objevuje šipka s azimutem, kterou následuji. Několik keřů ostružin mě pěkně podrásá. Utrousím i nějaké to peprné slovo. Za chvilku se objeví Marbel a pomáhá mi najít cestku ke Katce. Musím říct, že ji rád vidím. Po chvíli už se shledávám i s Katkou. Dál už rozhodně nefotím a držím se na dohled.
Po zbytek cesty si povídáme s Katkou o trekování, turistice, outdooru a filmech. Zpátky dorazím oba dva docela dost vyčerpaní. Já mám nějaké ty škrábance od ostnaté vegetace a pár mozolů na rukách od práce s mačetou. Pouštím na sebe ještě vodu z hadice, ale je už večer a tak si nakonec jen umyju vlasy. Větší očistu nechávám na zítra. S teplým čajem v rukou ještě kontrolujeme u počítače záznam z prošlé trasy. Na ten se můžete podívat taky, zde: https://connect.garmin.com/modern/activity/2624471145?share_unique_id=6
Spát jdeme brzy. Viktora zítra čeká závod na horských kolech a mě už se stejně hodně chce. Usínám velmi rychle a spím až bez přerušení do rána.
Ještě si kalibruji výškoměr na svých Garmin Fénix 3. Výchozí nadmořská výška činí cca 410 m.n.m. Vrchol by měl být dle mapy nějakých 1440 m.n.m. Ještě si ho pohledem nahoru s pokorou poměřuji a je mi jasné, že nás nic snadného nečeká. Tím spíš, že až na vrchol žádná cesta nevede. Minule jsem cestu proklestili zhruba do 750 m.n.m. S nadějí doufám, že výš už nás hustý porost nečeká.
S Katkou vyrážíme v 10:30 v doprovodu Marbel vstříc celodennímu dobrodružství. Já jsem navíc vybaven mačetou a Katka ruční pilkou. Nesmím zapomenout ani na přirození psí instinkt, který je asi tak 100 x lepší než všechny GPSky, vysílačky a jiné moderní nesmysly. Zkrátka, kdybychom se náhodou ztratili Marbel nás dovede zpět. Je to taková pojistka.
Zpočátku jde cesta velmi dobře. Procházíme úseky, který jsem před 14 dny prosekávaly. Katka občas seřízne ze země nebezpečně trčící pahýly. Já se opět kochám pralesním porostem. Obdivuji obrovské stromy. Také velké kusy kmenů porostlé mechem, které si příroda bere postupně zpět. Velmi zajímavé jsou i asi tak 3 x větší kapradiny oproti těm co rostou u nás. Přicházíme na místo, kde jsme minule umístili poslední fáborku. Dál už musíme cestu opět značit.
Zpočátku se zdá, že porost je skutečně řidší. Jenže je to tak jen chvilku. Znenadání se před námi objevují nepropustné houštiny tvořené převážně vysokými rostlinami, které nápadně připomínají bambus. Ke slovu tak přichází mačeta a rychlost našeho postupu se dramaticky snižuje. Katka za mnou cestu dočišťuje pilkou a značí fáborky. Na GPS kontrolujeme naši pozici a shodujeme se, že jdeme správně. Jenže stále nám chybí do vrcholu značný kus cesty. Jsme teprve něco kolem 800 m.n.m.
Dáváme si krátkou pauzu a konzultujeme další postup. Déle jak do 15:30 nemá cenu jít. Pak to musím e otočit, abychom se vrátili ještě za světla. Naděje, že pokoříme vrchol se tak postupně rozplývá. Bylo byl aspoň fajn, najít nějakou pěknou vyhlídku. Postupujeme dál a stoupáme výš. Snažíme se volit co nejpřijatelnější cestu. Vegetaci postupně obohacují husté křoviska cesmíny, která má pěkně pichlavé listy. Nicméně je umravňuji mačetou a tvoříme další metry stezky. Katka poctivě vyvěšuje fáborky a zušlechťuje pěšinu pilkou. Občas když posekám některé keře, tak jejich dřevo krásně voní. To se mi tu taky moc líbí.
Navzdory všemu se zdá, že bychom mohli získat aspoň tu vyhlídku. S Katkou se domlouváme, že si prosekáme cestu k jednomu velikánskému stromu, který je krásně osvětlen sluncem. Tam by snad ta vyhlídka mohla být. Za 20 minut jsme na místě. A skutečně, je vidět pás zasněžených přímo naproti, a na levé straně pak zatím nepokořený vrchol s porostem araukarií a skálou. Do Viktorovi GPS ukládám pozice místa pod názvem "Mirador Checo", tedy Česká vyhlídka. Probíhá nezbytné focení s vlajkou a pivem. Vše v tričku mé oblíbené firmy "Ovocnářské družstvo Brno" (snad vás to potěší Karle a Víťo). Sice vše toto jsem chtěl učinit na vrcholu, ale nezbývá než se sklonit před sílou přírody. Útěchou mi může být to, že jsem se podílel na tvorbě stezky, která jednou na ten vrchol dorazí!
Cestou zpět, ještě zapříčiním menší nepříjemnost. Katka jde cca 10 metrů přede mnou. Já se stále kochám zdejší přírodou a občas něco fotím. Díky tomu mi Katka zmizí z dohledu. Nic se neděje za chvilku ji doženu říkám si. Jenže přehlédnu jednu fáborku a scházím z cesty. To bude taky v pohodě, prostě stačí jít dolů a zase na cestu narazím. Jenže po asi 5 minutách zjišťuji, že se blížím k nějakému potoku, kolem kterého jsem vůbec nešli. Jsem prostě na špatné straně hřebene. Zkouším volat Katku, ale nic. No tý brďo, co teď. Naštěstí zachovávám chladnou hlavu, využívám techniky a zapínám na hodinkách funkci "track back" – tedy veď zpět. Na displayi se objevuje šipka s azimutem, kterou následuji. Několik keřů ostružin mě pěkně podrásá. Utrousím i nějaké to peprné slovo. Za chvilku se objeví Marbel a pomáhá mi najít cestku ke Katce. Musím říct, že ji rád vidím. Po chvíli už se shledávám i s Katkou. Dál už rozhodně nefotím a držím se na dohled.
Po zbytek cesty si povídáme s Katkou o trekování, turistice, outdooru a filmech. Zpátky dorazím oba dva docela dost vyčerpaní. Já mám nějaké ty škrábance od ostnaté vegetace a pár mozolů na rukách od práce s mačetou. Pouštím na sebe ještě vodu z hadice, ale je už večer a tak si nakonec jen umyju vlasy. Větší očistu nechávám na zítra. S teplým čajem v rukou ještě kontrolujeme u počítače záznam z prošlé trasy. Na ten se můžete podívat taky, zde: https://connect.garmin.com/modern/activity/2624471145?share_unique_id=6
Spát jdeme brzy. Viktora zítra čeká závod na horských kolech a mě už se stejně hodně chce. Usínám velmi rychle a spím až bez přerušení do rána.
Komentáře
Okomentovat