25. Července – na kole ke Zdi slz a vlastenecké foto v Puerto Ayora

Ani středeční ráno nepřináší slunečné počasí. Naopak mírně poprchává. Co naplat, počasí se poroučet nedá. Nevadí, kroupy nepadají a tak nice nebrání tomu vyrazit na kole na výlet. V agentuře, kde mi půjčili sto dolarů si také půjčuji kolo. Přeci jen se jim cítím zavázán za pomoc, tak jim udělám aspoň kšeft. Na ostrově Isabela je jen jeden možný výlet na kole. Jde o 6 km dlouhou stezku ke zdi slz. Vyrážím tedy na půjčeném kole se vznešeným názvem beach cruisere.
Větší část cesty vede podél pobřeží a pak asi 1,5 kilometru do vnitrozemí ostrova mírně do konce. Cestou potkávám jednu želvu a taky si musím dát pozor, abych nepřejel nějakého leguána. Jinak nejde o fyzicky náročnou cyklistiku. Po asi půl hodině dorazím k onomu smutnému monumentu. Zeď slz se tak jmenuje protože ji stavěli vězni jako součást jejich trestu v letech 1946 – 1959. Řada z nich byli političtí vězni a mnoho z nich při stavbě zemřelo. Jde o poměrně kolosální několik desítek dlouhou zeď postavenou z lávových kamenů. S respektem si prohlížím toto dílo. Kousek za zdí je stezka vedoucí na blízký kopec. Vydávám se po ní. Za nedlouho jsem na vrcholu a je zde betonová dneska na zemi. U ní je informační cedule, že zde v době druhé světové války stál americký radar. Z místa je také pěkný rozhled na skoro celý ostrov, jenže viditelnost není úplně dobrá s ohledem na počasí.

Když se vracím z údolí slz, jdu se ještě podívat k moři. Procházím do míst, kde není pláž, ale moře rovnou naráží na lávové skály. Scenérie je to zajímavá. Poštěstí se mi také, že můžu vidět leguána jak požírá řasu. Vypadá velmi hladově. Chuchvalce zelené řasy trhá z kamene a polyká.

Když se vrátím do Puerto Villamil vracím kolo a dávám si obědové menu za šest dolarů. Pak si v hostelu vyzvedávám batoh a jdu k molu. Když dorazím na molo mám ještě hodinu čas do vyplutí lodi zpět do Puerto Ayora. Inspirován povalujícími se lachtany provádím obdobnou činností a lenoším při pohledu na moře.
O půl třetí nastupuji na loď a tentokráte dvouhodinovou plavbu předávám bez větších potíží. Prozíravě jsem si našel místo na zádi, kde to mnohem méně hází. V Puerto Ayora zamířím k Ondrovi do kavárny. Už že spodu si všímám, že jsou na terase kavárny vyvěšené vlajky a česká je jako první. Hold vlastenec se nezapře. U kafe si povídám s Isabelou (Ondrova manželka) a musím uznat ,že má moc dobrou češtinu. Pak se přidává Ondra. Dostávám pozvání na sobotní oběd, na moje přání by mohla být čerstvě ulovená langusta. Ještě než se rozloučíme stíhám jako správný patriot foto s českou vlajkou.

Zpět v Bellavistě u Javiera a Jill domlouváme práci na čtvrtek. Javier chce začít už v šest ráno a tak je skoro nejvyšší část jít spát.