12.4. – Konečně slunce, peru, suším, dokončuji lavičku a zkouším rybařit
Nad ránem skutečně přichází mráz. Obloha je jasná, hvězdy krásné. Nejlépe je však ve spacáku. Nic naplat kolem deváté se vyhrabávám ze své vlhké jeskyně (tak už ten stan působí) a jdu vařit snídani. S horkým čajem si najdu místo na slunci a začnu vychutnávat paprsky. Navíc se nabízí také krásné výhledy na zasněžené stromy na vrcholcích kopců.
Slunce pozvolna prohřívá den. Pouštím se do práce a dokončuji lavičku. Dodělávám opěrku pro ruce a během hodiny mám hotovo. S výsledným dílem jsem spokojen. Není to sice rustikální posezení, jak Katka chtěla, ale svému účelu jistě dobře poslouží. Snad ještě zbývá provést impregnační nátěr, aby vydržela ve zdejších podmínkách co nejlépe.
Využívám také pěkného počasí k nezbytnému přeprání oblečení. Některé kousky už ve vlhkém stanu začaly vypuzovat skutečně nemilý odér. Plním kolečko vodou a vše nejprve důkladně namáčím. Pak špinavou vodu vylívám a napouštím čistou. Přidávám prací mýdlo a také teplou vodu. Poté oblečení rozvěším na okolní vegetaci. Jeden malý stromek jsem tak obvěsil, že vypadá jako ponožkovník.
Během dne také vysouším věci na slunci. Rozebírám stan a taky ho nechávám proschnout. Po třech dnech deště je to opravdu radost, že bude vše zase suché. To stejné dělají také KaV. Vysouší co mohou. Na oběd už spokojeně sedí v nově zhotoveném posezení a užívají slunce.
Odpoledne pomáhám Viktorovi kopat jámu pro vodovodní trubku. I když už se vidím u vody. V KPZce jsem totiž objevil 4 háčky na ryby. Bohužel nemám vlasec, ten jsem nahradil černým silonovým provázkem. Díky tomu jsem zhotovil amatérskou udici. Nalovil jsem ze pár žížal, ponravy a slimáka. VaK mě přidávají naději tím, že mě informuji o rybářských úspěších dělníků, kteří jim staví dům. Kolem páté hodiny pádím dolů k řece v doprovodu Marbel. Řeka je po přívalech dešťů velmi rozvodněná. Tak mohu zkoušet štěstí jen v blízkém okolí mostu. Bohužel asi 40 minut snažení stálo život jednu žížalu, slimáka a ponravu brouka. Úspěch se nedostavil a háček se mi nakonec zasekl do kusu dřeva a prostě jsem ho ztratil. Tak snad příště…
Slunce pozvolna prohřívá den. Pouštím se do práce a dokončuji lavičku. Dodělávám opěrku pro ruce a během hodiny mám hotovo. S výsledným dílem jsem spokojen. Není to sice rustikální posezení, jak Katka chtěla, ale svému účelu jistě dobře poslouží. Snad ještě zbývá provést impregnační nátěr, aby vydržela ve zdejších podmínkách co nejlépe.
Využívám také pěkného počasí k nezbytnému přeprání oblečení. Některé kousky už ve vlhkém stanu začaly vypuzovat skutečně nemilý odér. Plním kolečko vodou a vše nejprve důkladně namáčím. Pak špinavou vodu vylívám a napouštím čistou. Přidávám prací mýdlo a také teplou vodu. Poté oblečení rozvěším na okolní vegetaci. Jeden malý stromek jsem tak obvěsil, že vypadá jako ponožkovník.
Během dne také vysouším věci na slunci. Rozebírám stan a taky ho nechávám proschnout. Po třech dnech deště je to opravdu radost, že bude vše zase suché. To stejné dělají také KaV. Vysouší co mohou. Na oběd už spokojeně sedí v nově zhotoveném posezení a užívají slunce.
Odpoledne pomáhám Viktorovi kopat jámu pro vodovodní trubku. I když už se vidím u vody. V KPZce jsem totiž objevil 4 háčky na ryby. Bohužel nemám vlasec, ten jsem nahradil černým silonovým provázkem. Díky tomu jsem zhotovil amatérskou udici. Nalovil jsem ze pár žížal, ponravy a slimáka. VaK mě přidávají naději tím, že mě informuji o rybářských úspěších dělníků, kteří jim staví dům. Kolem páté hodiny pádím dolů k řece v doprovodu Marbel. Řeka je po přívalech dešťů velmi rozvodněná. Tak mohu zkoušet štěstí jen v blízkém okolí mostu. Bohužel asi 40 minut snažení stálo život jednu žížalu, slimáka a ponravu brouka. Úspěch se nedostavil a háček se mi nakonec zasekl do kusu dřeva a prostě jsem ho ztratil. Tak snad příště…
Komentáře
Okomentovat