19.4. – cyklistická projížďka na jiné planetě – aneb výlet na kole do Valle de la luna

Moji spolunocležníci – dva kluci a jedno děvče se dostavili okolo půlnoci. Naštěstí jsou rozumní a snažili se být potichu a za chvilku zalehli. Já jsem se probudil poměrně často, už kolem 6 hodiny. Před sedmou už jsem se vykopal z postele, posbíral svoje věci a šel snídat. Moje snídaně se v podstatě skládala pouze z čaje maté a banánu. Rozhodně mi tu nehrozí, že bych přibral.
U snídaně s chvilku povídám s francouzským párem. Jsou na tom podobně jako já. Oba dali v práci výpověď a plní si své cestovatelské sny. Už mají za sebou asi 5 měsíců a dalších asi 6 budou na cestách. Je to fajn vidět lidi, co se nebojí cestovat. Potěšilo mě, že španělsky nemluví, takže jsem na tom mlinko líp než oni. Za chvilku je nabírá dodávka a vyrážejí na celodenní zaplacený výlet. To mám v plánu udělat taky, ale ještě nejsem rozhodnutý který vyberu.
Moje plány na dnešní den byly low-cost. Tedy půjčit si kolo a vyrazit do Valle de la luna – tedy do češtiny přeloženo – měsíční údolí. Je to národní park vzdálen cca 5 km od San Pedro de Atacama. Plním batoh potřebným vybavením a vydávám se vstříc centrum města. Je docela zajímavé jako gringo pozorovat místní, kteří jdou ráno do práce a já si prostě jdu pro kolo :)
Kolem osmé hodiny procházím hlavní ulicí, kde je hned několik půjčoven, ale žádná otevřená. No co naplat dám jim tak 20 minut. 8:30, pořád nic otevřeného. Tak mě trošku napadá, že bych mohl pozměnit plán a jít pěšky. Je to přeci jen 5 km. Vycházím za město na hlavní silnici, ale pak mě při pomyšlení na puťák po asfaltu nápad na pěší tůru přechází. Kolem 9 hodiny jsem zpět a už mají otevřeno.

Slečna v půjčovně je fajn. Snažím se konverzovat španělsky, a asi ji to přijde milé. Takže mě učí nějaké nová slovíčka, která možná brzo zase zapomenu. To hlavní je, že kolo stojí na 6 hodin pouhých 3000 pesos (cca 100 Kč), k tomu dostávám ještě helmu, reflexní vestu, náhradní duši, sadu na opravu a zámek. Nechtějí vůbec žádnou zálohu, jen číslo pasu, jméno a hostel kde bydlím. Navrch slečna sáhne po mapě a vysvětluje mi cestu. Rozumím něco ve smyslu ulice, doprava, doleva, a tak. Každopádně je to celkem jasné. Ještě mě trkne, že jsem se nenamazal. Tak šlápnu do pedálu a otočím to přes hostel, kde se mažu krémem.
Zapínám také měření vzdálenosti na hodinkách. Za městem je trošku kopec, pak odbočka z hlavní silnice a po dalších asi 4 km se objeví návštěvnické centrum. Za 2500 pesos kupuji vstup a dostávám opět mapu. Paní mi anglicky (není to zde obvyklé) vysvětluje jaké atrakce jsou na trase a jak se chovat. Kam chodit a kam nechodit.
Po chvíli končí asfalt a cesta je už spíše zpevněná a prašná. Po pravdě na kole toho v průměru ročně moc nenajezdím. Nejvíc jsem toho zmáknul asi ve Švédsku, když jsem jezdil do školy každý den na obstarožním bicyklu. Z toho plyne, že moje pozadí není zcela navyklé na sedátko horského kola. Některé pasáže cesty mě zadnici pěkně naklepaly.

Před první atrakcí je ještě stanoviště, kde se provádí kontrola. Nejprve jsem si myslel, že pán bude chtít vidět, že mám sebou dost vody, to ho ale vůbec netankuje. Nakonec pochopím, že mu jde o vstupenku. Pak už jen krátký sjezd a jsem u prvního bodu zájmu.

 Je tu kaňon a solná jeskyně. Zajistím kolo zámkem a jdu to omrknout. Procházím kaňonem, který je tvořen skálami, které jsou prostoupeny krystaly soli. Je to zvláštní pocit, vlivem vysoké teploty skála praská a je to slyšitelné. Po projití kaňonu se vydávám na průzkum solné jeskyně. Cesta k ní vede mezi skalami a místy je velmi úzká. Stěny skály jsou pokryté solí, dokonce to i ověřuji chuťově. U vstupu do jeskyně se ve stínu choulí malí psík. Je to takový vystrašený šmudla a víte co, psí oči umí. Nějak nedolízá ani se nevtírá. Přesto vtahuji z batohu kousek sýra a dávám mu ho. Do dlaně pak naliju vodu a dávám mu napít. Nejdřív se ostýchá, ale pak se napije. Obecně je v Chile hodně psů toulavých a volně žijících. Protloukají se jak umí. 

Ponechávám psíka jeho osudu. Myslím, že i ostatní turisti se ho želí a to nějak zvládne. Sedám na kolo a jedu vstříc dalším zajímavostem. Ona samotná cesta přes Vale de la luna je krásná. Opravdu si člověk připadá jako na jiné planetě. Hnědo-oranžově zbarvené skalní útvary. Velké písečné pláně a mezi nimi se ční skály, celé do působí fantasticky. Zastavuji na dalším stanovišti. Vydávám se po stezce a obdivuji obrovský skalní masiv, který je oranžový a protkaný bílými žílami asi vápence. Postupně vystupuji až na hřeben skály a otevírá se mi úžasný pohled. V blízkosti mám celé údolí jako na dlaní a v dáli se ční mohutné vrcholky hor se sněhem na špici. Je radost zde fotit, ale i jen tak vychutnávat tu krásu. 

Konec cyklostezky je u skalního útavru, který se jmenuje Tres Marias. Jsou to tři skalní výběžky. U nich čeká další pes a tak mu dávám taky kus sýra. Po cestě zpět nesmím vynechat to co k poušti neodmyslitelně patří a to je písečná duna. Jmenuje se Duna Mayor a je opravdu úchvatná. Mám pocit, že jdu stezkou sám a tak se rozhodnu vyčůrat. Jenže to asi nebyl ten správný moment, protože v tu ránu se z poza skály vyloupne skupinka američanů. Naštěstí bereme všichni situaci s humorem. Pak pokračuji dál až na vrcholek duny, odkud je opět krásný výhled. Zpět u kola kontroluji čas a zbývá mi asi hodina a půl do jeho vrácení. Nemusím spěchat, na druhou stranu není ani důvod to pobývat víc. Musím říct, že už mě docela bolí zadek. Navíc celkovou fyzickou zátěž stezky stěžuje nadomřská výška, která kolísá mezi 2500 – 2800 m.n.m. 

Cestou ještě zastavuji u dvou rostlinek. Je obdivuhodné, že i v této nehostinné lokalitě dokáže něco růst a navíc i kvést. Tak obětuji ještě pár minut času a fotím pouštní kvítky. Pak už to střihnu zkratkou do města po polňačce a kolo vracím 20 minut před vypršením času. Celkově zdoláno 45 km. Slečna je opět milá a domlouváme se na zapůjčení kola na zítřejší den. Asi vyrazím ke slanému jezeru, kde se dá koupat :)

Návštěva Valle de Luna byl další životní zážitek. Člověk si uvědomí jak je to místo zároveň strašně nehostinné a krásné. Více méně jde o galerii umění neživé přírody, ale přesto jsem občas zahlédl okolo letět motýla, mouchu a sem tam drobné keřovité rostliny.