9.5. Lečo pro všechny
Ráno kolem 6 hodiny na mě cosi volá Andres. Ten bláznivý kluk má být mým asistentem v kuchyni, což mě docela děsí. Je opravdu velmi nepředvídatelný. Odbívám ho s tím, že můžeme ještě spát. V 6:50 už nezbývá než vstát. Připadám si jako kdysi na táboře, když jsem vařil pro 25 lidí. Teď je to naštěstí jen pro 11. Andres už je kolem mě motá a cosi provolává ve španělštině. Posílám ho pro čaj. Ten tady vaříme každý den z citronové trávy, která roste v zahradě. Nakládám slušnou dávku ovesných vloček do hrnce a vařím je s cukrem. K tomu krájím několik banánů a papáju. Andres chvilku zmatkuje, protože neví kde má citronovou trávu najít. Na to, že se tváří jako všeuměl a univerzální brouk pytlík, tak s tím má docela problém. Nakonec ho nasměruje René a za chvilku už nese hrst citronové trávy. Dáme ji do kotlíku a vzápětí už se vaří čaj.
Před osmou se trousí ostatní ze svých příbytků. Nakládám jim ovesnou kaši. Ještě jsem tak tak stihnul zadržet Andrese, který už chtěl vymýšlet nějaké další jídlo s vajíčky. Později se začíná spouštět poměrně silný déšť. Pak přichází paní Gadalupe a z nějakého prozatím neznámého důvodu posílá Andrese domů. Ne, že bych mu to přál, ale ten kluk jsem stejně moc nezapadnul. A navíc mám o starost míň v kuchyni.
Stále pokračuje silný déšť a tak se nic neděje. Nikdo nepracuje a všichni se tak nějak spíš poflakují. Později déšť ustává a nastává čas pro práci. Tím pádem zůstávám v kuchyni sám s Hayrem. Ten se stará hlavně o pořádek a uklízí kuchyni. Já si pomalu chystám ingredience na lečo. Cibuli, papriku, rajčata a cuketu. Vše si v klidu nejdřív nakrájím. Pak už ve velkém hrnci rozehrávám velké kulinářské drama. Postupně přidávám jednu ingredienci za druhou a směs dostává podobu leča. Na závěr ještě přidávám asi 18 vajíček a jídlo pro 11 lidí je hotovo. Nebo se mi to jen zdá. Hayro mě vybízí abych tam ještě přidal rýží. Nakonec do leča ještě kompromisně vpravím těstoviny.
Po obědě ještě stále prší a pokračuje obvyklé nic-nedělání. S Arlanem se nakonec vypravíme směr Puyo. Jde o to chytit lepší signál a naplánovat program na víkend. V Puyu opět zapadneme do nejbližší kavárny. Tam si dáváme smaženou kasavu (yuka) a plánujeme víkend. Jako nejlepší varianta se jeví návštěva vesnice zdejších původních kmenů. V okolí jich žije hned několik. Tak prověřujeme různé varianty a hledáme autobus. Po hodině se nám nakonec podaří vymyslet program. Navíc jako vhodná varianta pro další víkend se jeví víkendová výprava do města Baňos. Já zvažuji možnost, že bych tam strávil zbývajících pár dní před přesunem do Peru. Zatím to nechávám otevřené.
Večer zpět na farmě se už nic zvláštního neděje. Všichni si tak nějak vaří večeři. Navíc se vymýšlí program na další den. Eduardo plánuje návštěvu vodopádu, s tím, že bychom vyrazili hned po práci. Já se ještě z některých výtečníků snažím vytáhnout 1,3 USD za úterní nákup. Ovšem je to úkol nesnadný, neboť platební morálka zde není na vysoké úrovni.
Před osmou se trousí ostatní ze svých příbytků. Nakládám jim ovesnou kaši. Ještě jsem tak tak stihnul zadržet Andrese, který už chtěl vymýšlet nějaké další jídlo s vajíčky. Později se začíná spouštět poměrně silný déšť. Pak přichází paní Gadalupe a z nějakého prozatím neznámého důvodu posílá Andrese domů. Ne, že bych mu to přál, ale ten kluk jsem stejně moc nezapadnul. A navíc mám o starost míň v kuchyni.
Stále pokračuje silný déšť a tak se nic neděje. Nikdo nepracuje a všichni se tak nějak spíš poflakují. Později déšť ustává a nastává čas pro práci. Tím pádem zůstávám v kuchyni sám s Hayrem. Ten se stará hlavně o pořádek a uklízí kuchyni. Já si pomalu chystám ingredience na lečo. Cibuli, papriku, rajčata a cuketu. Vše si v klidu nejdřív nakrájím. Pak už ve velkém hrnci rozehrávám velké kulinářské drama. Postupně přidávám jednu ingredienci za druhou a směs dostává podobu leča. Na závěr ještě přidávám asi 18 vajíček a jídlo pro 11 lidí je hotovo. Nebo se mi to jen zdá. Hayro mě vybízí abych tam ještě přidal rýží. Nakonec do leča ještě kompromisně vpravím těstoviny.
Po obědě ještě stále prší a pokračuje obvyklé nic-nedělání. S Arlanem se nakonec vypravíme směr Puyo. Jde o to chytit lepší signál a naplánovat program na víkend. V Puyu opět zapadneme do nejbližší kavárny. Tam si dáváme smaženou kasavu (yuka) a plánujeme víkend. Jako nejlepší varianta se jeví návštěva vesnice zdejších původních kmenů. V okolí jich žije hned několik. Tak prověřujeme různé varianty a hledáme autobus. Po hodině se nám nakonec podaří vymyslet program. Navíc jako vhodná varianta pro další víkend se jeví víkendová výprava do města Baňos. Já zvažuji možnost, že bych tam strávil zbývajících pár dní před přesunem do Peru. Zatím to nechávám otevřené.
Večer zpět na farmě se už nic zvláštního neděje. Všichni si tak nějak vaří večeři. Navíc se vymýšlí program na další den. Eduardo plánuje návštěvu vodopádu, s tím, že bychom vyrazili hned po práci. Já se ještě z některých výtečníků snažím vytáhnout 1,3 USD za úterní nákup. Ovšem je to úkol nesnadný, neboť platební morálka zde není na vysoké úrovni.
Komentáře
Okomentovat