Sobota 21. Července přináší náročné stavební práce na farmě a večer výroba pomerančové marmelády
V sobotu ráno do auta Javier naskládá dva brigádníky, mě a pár pracovních nástrojů a vyrážíme vzhůru směr vrchovina na jeho farmu. Jako motivační prémie za práci bude kus čerstvě uloveného tuňáka. Cestou ještě nabíráme jednoho tesaře a kolem 9 hodiny jsme na místě činu.
Cílem je pokračovat ve stavbě přístřešku. Nejprve probíhá asi půl hodinka vyměřování kam umístit další nosné kůly. Každý na to má svůj názor. Já raději neříkám nic, ještě by to pak bylo na mě, až to spadne. Nakonec je místo určeno a procházím do akce. Musím vykopat 60 cm hlubokou jámu pro nosný kůl. Prvních zhruba 35 cm jde vcelku v pohodě. Pak ale narážím na kámen. Snažím se ho vypáčit ocelovou tyčí, ale ani se nehne. Jeho rozměry jsou zřejmě větší než malé. Nakonec musím jámu rozšířit a celý balvan obkopat. Trošku připomíná meteorit. Nakonec jo s pomocí dalších dvou brigádníků vyprostíme z jámy.
Další pracovní úkony už nejsou tak fyzicky náročné. Sbírám drobné kameny, které poslouží jako pojivo do betonu. Spolu s Jajmem dotáhneme také několik pytlů s pískem. Posléze se začnou kotvit nosné kůly do vykopaných jam. Ovšem hodiny pokročily a s nimi i úroveň hladu.
Javier posílá mě a Jajmeho do 500 , metrů vzdáleného přístřešku abychom navařily.
Přístřešek, nebo spíše menší dřevěná chatka nabízí skromné zázemí pro vaření. Je tu ale plynový sporák a zakalení kuchyňské vybavení. Vaříme rýží a já dusím směs zeleniny. Jajme porcuje tuňáka a smaží ho na pánvičce.
Po asi 40 minutách máme hotovo. Přichází taky Javier, tesař a druhý brigádník. Hlad je veliký tak se všechno sní. Porce masa je dostatečně velká, ale je i velmi delikátní. Mnohem lepší než tuňák z konzervy.
Po jídle se vracíme na místo činu a na vybudovanou dřevěnou konstrukci se chystáme umísti plechovou střechu. Opět probíhá asi 20 minut přeměřování a dohadování kam umístit jednotlivé pláty. Tentokrát i já do debaty přispívám svoji technickou poznámkou. Zdá se mi, že nad budoucí střechou jsou větve obsypané velkými grapefruity. Řekl bych, že by asi nebylo dobré, kdyby padaly na budoucí plechovou střechu. Javier souhlasí a posílá brigádníky s mačetou aby dotyčné větve odstranil. Poté co je tak vykonáno umisťujeme jednotlivé pláty plechu na konstrukci a brigádníci je kotví vruty do dřevěné konstrukce. Kolem šesté hodiny večerní máme hotovo.
Zpět u Javiera probíhají velké přípravy na zítřejší trh. Javier a jeho sestry se chystají prodávat kafe, pomerančový zákusek a také se chystá pomerančová marmeláda. Já se zapojuji do přípravy marmelády. Celý proces zahrnuje několik úkonů. Z pomeranče se musí dokonale odstranit slupka. Tedy tak, aby na plodu nebyla nejlépe ani bílá vrstva co bývá pod oranžovou kůrou. Pak je potřeba takto očištěný pomeranč ještě rozříznout napůl a vyhnout z něj všechna semínka. V mixéru se připravené vypeckované pomeranče rozmixují. Tato směs se pak vaří. Na 50 menších pomerančů se v průměru přidá kilo cukru. Vaření probíhá tak dlouhou, dokud není dosaženo odpovídající marmeládové konzistence. Já už se do vaření nezapojuji protože musím jít spát. Zítra mě totiž čeká velmi nabytý den.
Cílem je pokračovat ve stavbě přístřešku. Nejprve probíhá asi půl hodinka vyměřování kam umístit další nosné kůly. Každý na to má svůj názor. Já raději neříkám nic, ještě by to pak bylo na mě, až to spadne. Nakonec je místo určeno a procházím do akce. Musím vykopat 60 cm hlubokou jámu pro nosný kůl. Prvních zhruba 35 cm jde vcelku v pohodě. Pak ale narážím na kámen. Snažím se ho vypáčit ocelovou tyčí, ale ani se nehne. Jeho rozměry jsou zřejmě větší než malé. Nakonec musím jámu rozšířit a celý balvan obkopat. Trošku připomíná meteorit. Nakonec jo s pomocí dalších dvou brigádníků vyprostíme z jámy.
Další pracovní úkony už nejsou tak fyzicky náročné. Sbírám drobné kameny, které poslouží jako pojivo do betonu. Spolu s Jajmem dotáhneme také několik pytlů s pískem. Posléze se začnou kotvit nosné kůly do vykopaných jam. Ovšem hodiny pokročily a s nimi i úroveň hladu.
Javier posílá mě a Jajmeho do 500 , metrů vzdáleného přístřešku abychom navařily.
Přístřešek, nebo spíše menší dřevěná chatka nabízí skromné zázemí pro vaření. Je tu ale plynový sporák a zakalení kuchyňské vybavení. Vaříme rýží a já dusím směs zeleniny. Jajme porcuje tuňáka a smaží ho na pánvičce.
Po asi 40 minutách máme hotovo. Přichází taky Javier, tesař a druhý brigádník. Hlad je veliký tak se všechno sní. Porce masa je dostatečně velká, ale je i velmi delikátní. Mnohem lepší než tuňák z konzervy.
Po jídle se vracíme na místo činu a na vybudovanou dřevěnou konstrukci se chystáme umísti plechovou střechu. Opět probíhá asi 20 minut přeměřování a dohadování kam umístit jednotlivé pláty. Tentokrát i já do debaty přispívám svoji technickou poznámkou. Zdá se mi, že nad budoucí střechou jsou větve obsypané velkými grapefruity. Řekl bych, že by asi nebylo dobré, kdyby padaly na budoucí plechovou střechu. Javier souhlasí a posílá brigádníky s mačetou aby dotyčné větve odstranil. Poté co je tak vykonáno umisťujeme jednotlivé pláty plechu na konstrukci a brigádníci je kotví vruty do dřevěné konstrukce. Kolem šesté hodiny večerní máme hotovo.
Zpět u Javiera probíhají velké přípravy na zítřejší trh. Javier a jeho sestry se chystají prodávat kafe, pomerančový zákusek a také se chystá pomerančová marmeláda. Já se zapojuji do přípravy marmelády. Celý proces zahrnuje několik úkonů. Z pomeranče se musí dokonale odstranit slupka. Tedy tak, aby na plodu nebyla nejlépe ani bílá vrstva co bývá pod oranžovou kůrou. Pak je potřeba takto očištěný pomeranč ještě rozříznout napůl a vyhnout z něj všechna semínka. V mixéru se připravené vypeckované pomeranče rozmixují. Tato směs se pak vaří. Na 50 menších pomerančů se v průměru přidá kilo cukru. Vaření probíhá tak dlouhou, dokud není dosaženo odpovídající marmeládové konzistence. Já už se do vaření nezapojuji protože musím jít spát. Zítra mě totiž čeká velmi nabytý den.
Komentáře
Okomentovat