30. – 31. Července – práce v dešti a naposledy v Puerto Ayora nakoupit suvenýry
Pondělí ráno v 6:15 už stojím u dveří Karinina domu připraven k pracovním úkolům. Z nebe se snáší vytrvalý a celkem intenzivní déšť. Takže to vypadá na to, že suchý z dnešní práce nevyváznu. Bonnie a Keiran už odjeli v neděli na ostrov Isabela a tak jsem jediným dobrovolníkem na farmě. Ve dveřích objevuje Karina a společně jdeme na farmu.
Během půl hodinky dostávám úkoly na celý den. Jde o zálivku zastřešené části farmy, sázení juky, úklid dřevěných kůlu a kopání drenážního kanálu. Musím říct, že šlo asi o nejvíc psychicky náročný den na farmě. Myšlenkami už jsem byl spíše na cestě domů. Navíc všechno komplikoval déšť. I přesto, že jsem měl nepromokavou větrovku, vypadal jsem na konci směny jako blátivá koule. Jediné co mi den trošku zpestřilo bylo pojídání čerstvě spadlých pomerančů. Chutnají tedy skvěle, nedá se to vůbec srovnat s tím, co se dostane u nás v marketu. Navíc se člověk ani nemusí bát, dotknout slupky. Je totiž úplně bez chemie.
V úterý je ke mně Karina milosrdná a přiděluje mi fyzicky nenáročnou práci. Za to úkol vyžaduje preciznost a trpělivost. Musím připravit substrát pro klíčení semínek ve složení kompost, půda a písek. Do takto připraveného substrátu pak vysázet určená semínka. V 11:30 mám hotovo. Chci se rozloučit s Karinou, ale není doma. Tak třeba odpoledne budete příležitost.
U Javiera v domě se po Internetu odbavují na zítřejší zpáteční let. Pro 11 hodin dlouhý let z Bogoty do Barcelony volím místo v uličce v řadě, kde je emergency exit. Je to totiž podle mého názoru nejvíc pohodlné místo v ekonomické třídě. Je to z toho důvodu, že kolem bezpečnostního exitu musí být volný prostor. Právě tento volný prostor hodlám využít k tomu, abych si mohl natáhnout nohy. Jako další bonus je také blízké WC. Pro let z Galapagů do Guayaquilu volím místo u okna, stejně jako pro let Guayaquil – Bogota. Poslední úsek cesty pak bude stejný, jako můj začátek. Tedy večerní let Barcelona – Praha.
Odbavení šlo i přes zdejší pomalý Internet zdárně. Pak vyrážím busem do Puerto Ayora. V plánu mám oběd, dopsání deníku a nákup suvenýrů. Ještě před obědem stíhám svoji už oblíbenou točenou zmrzlinu zalitou čokoládou. Na oběd si dávám polední menu ve složení zeleninová polévka, smažená ryba s rýží a na závěr banánový dezert. To vše za 5 USD. Teď momentálně jsem naposledy u Darwina na kafi. Deník mám dopsaný a jdu na ty suvenýry. Večer už pak jen pobalit a pořádně se vyspat na několik desítek hodin dlouhou cestu.
Během půl hodinky dostávám úkoly na celý den. Jde o zálivku zastřešené části farmy, sázení juky, úklid dřevěných kůlu a kopání drenážního kanálu. Musím říct, že šlo asi o nejvíc psychicky náročný den na farmě. Myšlenkami už jsem byl spíše na cestě domů. Navíc všechno komplikoval déšť. I přesto, že jsem měl nepromokavou větrovku, vypadal jsem na konci směny jako blátivá koule. Jediné co mi den trošku zpestřilo bylo pojídání čerstvě spadlých pomerančů. Chutnají tedy skvěle, nedá se to vůbec srovnat s tím, co se dostane u nás v marketu. Navíc se člověk ani nemusí bát, dotknout slupky. Je totiž úplně bez chemie.
V úterý je ke mně Karina milosrdná a přiděluje mi fyzicky nenáročnou práci. Za to úkol vyžaduje preciznost a trpělivost. Musím připravit substrát pro klíčení semínek ve složení kompost, půda a písek. Do takto připraveného substrátu pak vysázet určená semínka. V 11:30 mám hotovo. Chci se rozloučit s Karinou, ale není doma. Tak třeba odpoledne budete příležitost.
U Javiera v domě se po Internetu odbavují na zítřejší zpáteční let. Pro 11 hodin dlouhý let z Bogoty do Barcelony volím místo v uličce v řadě, kde je emergency exit. Je to totiž podle mého názoru nejvíc pohodlné místo v ekonomické třídě. Je to z toho důvodu, že kolem bezpečnostního exitu musí být volný prostor. Právě tento volný prostor hodlám využít k tomu, abych si mohl natáhnout nohy. Jako další bonus je také blízké WC. Pro let z Galapagů do Guayaquilu volím místo u okna, stejně jako pro let Guayaquil – Bogota. Poslední úsek cesty pak bude stejný, jako můj začátek. Tedy večerní let Barcelona – Praha.
Odbavení šlo i přes zdejší pomalý Internet zdárně. Pak vyrážím busem do Puerto Ayora. V plánu mám oběd, dopsání deníku a nákup suvenýrů. Ještě před obědem stíhám svoji už oblíbenou točenou zmrzlinu zalitou čokoládou. Na oběd si dávám polední menu ve složení zeleninová polévka, smažená ryba s rýží a na závěr banánový dezert. To vše za 5 USD. Teď momentálně jsem naposledy u Darwina na kafi. Deník mám dopsaný a jdu na ty suvenýry. Večer už pak jen pobalit a pořádně se vyspat na několik desítek hodin dlouhou cestu.
Komentáře
Okomentovat