7. a 8. Července – šnorchl, déšť, a levné kafe u Darwina

Než se pustím do psaní víkendového dění, chtěl bych přidat jednu statistickou informaci. Dozvěděl jsem se ji od Ondřeje z kavárny. Co se týče turistů, tak v minulém roce zavítalo na Galapágy 70 000 Američanů. Hmm, není se čemu divit amíci mají hold peníze a i tuto drahou destinaci si můžou dovolit. Teď to zajímavější. Pokud by se početnosti a složení turistů vyjádřila formou koláčového grafu, byl by český segment jen téměř nepatrný proužek. Turistů s českým pásem se tu v roce 2017 objevilo jen 409. Takže jsem tu docela za exota.
Zpět k víkendovému programu. Sobotu a neděli mám volnou a rozhodně jsem chtěl objevit další kousek ostrova. Po snídani jsem si sbalil šnorchl, plavky a ručník. Také svoji novou čínskou podvodní kameru. Vyrážím busem opět do Puerto Ayora. U Ondřeje v supermarketu si kupuji svačinu a dál už pokračuji dle mapy, kterou mi dala Jill. Cílem je místo zvané tortuqa bay, česky něco jako želví zátoka.

Mapa je ovšem spíše schematická, takže místo cesty směr želví zátoka odbočím o pár ulic dříve a nacházím místo zvané Laguna las Ninfas. Je to krásná vodní plocha obklopená hustými porosty mangrovníků. Tyto stromy a keře jsou velmi důležitou součástí pobřežních ekosystémů. Jejich spleť kořenů tvoří prostředí pro mnohé živočichy nad hladinou ale i pod ní. Navíc dokáží zužitkovávat slanou mořskou vodu. Kolem laguny vede dřevěný chodník a jsou tu i velmi dobře zpracované informační tabule a zdejším ekosystému. Pro mě je to ideální místo pro snídani.

Po snídani na pěkném místě hledám opět místo, kde začíná stezka směr Tortuga bay. Puerto Ayora je malé městečko, takže po prokličkování několika ulic nacházím stezku s cedulí k želví zátoce. Mělo by to být jen 2,5 km. Po krátkém úseku narážím na přístřešek, kde je třeba se zaregistrovat. Je to přeci jen součástí národního parku a kontrolu turistů tady berou docela vážně. Cesta dál vede po kamenném chodníku přes porost kaktusů a keřů. Míhají se tu různí ptáci a taky malé barevně zbarvené ještěrky.

Na konci chodník ústí na pláž. Vlaje červená vlajka a jsou velké vlny, takže do moře se nesmí. Sluneční paprsky pronikají přes oblačnou deku jen částečně. I tak trošku hřejí. Rozdělávám si na kraji pláže alumatku a chystám si dát něco dobrého na zub. Z batohu vytahuji pytlík svých oblíbených pražených arašídů a dopřávám si. Jenže drobní zástupci zdejší ptačí říše mají o buráky taky zájem. Nejdřív přiletí dva tři nejdrzejší. Přeci jen si ostýchavě udržují bezpečnou vzdálenost. Hodím jejich směrem (i když se to nesmí) pár drobků. To ovšem vyvolává lavinový efekt a z blízkých křovin se najednou zjeví víc jak desítka ptačích zájemců o malý kousek buráku do zobáčku. Jsou už tak drží, že mi hopsají po nohách a bezpečná vzdálenost už pro ně neexistuje. Kdyby mohli, tak by mě snad ten burák vytrhli z ruky. Když sním všechny arašídy tak jim vysypu hromádku drobků, co bývá ani sporu sáčku. To je pro ně velká hostina.

Když se dostatečně nabažím čerstvého mořského vzduchu, šumění moře a pohledu na vlny zvedám se a jdu na průzkum pláže v celé její délce. Sem tam míjím turisty ale moc jich to není. Ono taky pláž je víc jak kilometr dlouhá tak jsou tu všichni tak nějak rozprostření. Na konci pláže je malý záliv ohraničený kameny. Je to tak 100 ,metrů čtverečních klidné vody. Jsou tam asi tři lidi se šnorchly. Ptám se nich, co všechno se dá ve vodě vidět. Prý je tam spousta barevných ryb a plovoucí leguáni. Tak to neváhám ani chvilku. Nasazuji brýle a šnorchl a startuji podvodní kamerku. A ano svět pro vodou je tu skutečně pestrý. Na tak malé ploše je hned několik druhů různě barevných ryb. Některé větší kousky se pohybují samostatně, jiné menší v impozantních hejnech. Je tu jedna taková černá ryba, která si brání své teritorium a dokonce mě ”kousla” do prstu. A pak najednou do vody vleze leguán a plave na druhou stranu zálivu. Má překvapivě dobrý a ladný plavecký styl. Musím říct, že zdejší vodní svět je opravdu fascinující.

Když se začne blížit 16 hodina, tak balím saky paky a vracím se. Ovšem je ještě čas na návrat do Bellavisty. Tak si dopřávám kafe na terase u Ondry v kavárně. Prohlížím fotky a spokojeně pozoruji línou aktivitu v protějším přístavišti. Ještě stíhám koupit výhodné lístky na trajekt směr ostrov San Cristobál, kam se vypravím příští týden. Pak už se vracím večerním busem zpět.
V neděli se probouzím do deštivého rána. Počasí vůbec neláká jít ven. Taky dopoledne trávím velmi lenivě. Snídám později. Pak aktualizuji tento blog. Nakonec se po obědě odhodlávám, že přeci nebudu sedět celý den v domě. Zkrátka si říkám, že se podívám aspoň do Puerto Ayora na želvy a pošlu pohledy. Píšu taky Ondrovi jestli nemá čas, ale v neděli je kavárna zavřená a mají odpočinkový den. To chápu. Pak mě najednou těsně před odchodem požádá o pas. Jeden  turista jim stornoval zítřejší účast  na výletě  na ostrov  Bartolome. Peníze se nevrací a  tak je místo volné. Pošlou mě tam jako nahradníka a cele to  budu mít gratis. Normálně to stojí 170 USD, tak jsem samozřejmě Xavierovi velmi vděčný  a navíc nadšený, že se podívám na neobydlený ostrov. Po  vyřízení mé registrace vyrážím konečně směr Puerto Ayora. Po příjezdu do městečka procházím  ulicí Charlese  Darwina. U jednoho přístavního mola prodávají rybáři mořské plody. Kolem mola v klidu k obdivu turistů pospává několik tuleňů. Vůbec je lidí procházející okolo nestresují.

V Charles Darwin centru mají malou kavárnu, kde mají kafe jen za 1,5 ,USD což je na zdejší poměry velmi příznivá cena. Ovšem za ty peníze to taky není žádný zázrak. Dešt už navíc úplně ustal a taky si v poklidu popíjím kafe a píšu pár pohledů do domoviny. Stíhám ještě omrknout želvy v chovných výbězích. V městě kupuji s turistickou přirážkou 50 centů známky a posílám pohledy.