4. až 6. Července - Rozkoukávám se na ostrovech
Původně jsem měl bydlet u Kariny v domku pro dobrovolníky. Jenže na jejím domě probíhají stavební úpravy a v dobrovolnickém domku kromě dvou dobrovolníků bydlí ještě dva dělníci. Já už bych se tam hůř vešel. Proto mi Karina domluvila bydlení u Xaviera. Ten je rodilý ekvádořan a Jill je Američanka. Společně provozují turistickou agenturu a chystají klientům pobyty na klíč. Xavier navíc buduje farmu, kde budu taky pracovat. Do rodiny ještě patří tři fenky a dvě deri. Já dostávám samostatný pokoj. Nemám si tedy na co stěžovat co se týče ubytování. Navíc po dvou dnech cestování uvítám teplou sprchu.
Za hodinu se vrací Karina a vysvětluje mi cestu k ní na farmu. Zítra mám nástup v 6:15 ráno. Jill a Xavier jedou taxíkem do přístavního města Puerto Ayora. Mám-li zájem můžu jet taky. Taky že jo. Město leží na pobřeží a je jen 5 km daleko. Takže jsme tam za chviličku. Jill a Xavier potřebují ve městě vyřídit nějaké věci a tak se domluváme, kde a kdy se potkáme. Procházím se po hlavní třídě. Plno různých obchodů, mezi lidmi je slyšet angličtina. Je to logické, turisti a jejich průvodci. V jednom z větších obchodů dělám základní nákup. Ceny potravin jsou tu skutečně docela vysoko, ale není to zase taková katastrofa.
U přístavu objevuji největší supermarket ve městě, který sídlí ve velkém domě. Ovšem prodejní plocha odpovídá většímu vesnickému obchodu u nás. Sortiment je ale překvapivě pestrý a dá se tu nakoupit i za dobré ceny. Ve vrchním patře stejného domu je kavárna, kde se mám potkat s Jill a Xavierem. Ti se objevují na čas. Povídáme si chvilku u kafe, když v tom Jill mávne na vysokého světlovlasého chlapíka. Ten přichází k nám ke stolu a Jill mi ho představuje jako majitele supermarketu a kavárny. Největší gól je to, že se jmenuje Ondra a má vystudovanou zemědělku v Praze. Hmm, opět se ukázalo, že Češi se umí prosadit všude. Takže, aby bylo všem jasno, největší obchod na Galapágách provozuje Čech.
Dávám se s Ondrou do řeči v mateřském jazyce. Dozvídám se, že si před deseti lety našel slečnu, teď už tedy jeho paní z Ekvádoru. No a tak se to vše seběhlo, že to má Ondra market pod palcem.
Po návratu do Bellavisty sníme večeři a já jdu hned spát. Mám tohoto za posledních pár dní dost a těším se na spánek. Ráno musím navíc vstávat brzo.
Budík se rozezní po páté hodině ranní a mám pocit, že bych si ještě pospal. Nic napalt oblékám si pracovní věci, dávám snídani skládající se z ovesných vloček a banánu a vyrážím vstřícný Karinina farma. Trošku bloudím, ale nakonec se mi daří najít místo mého pracoviště. Zde se potkávám s Australany Bonnie a Kierem. To jsou další dobrovolníci. Farma je jinak krásná permakulturní zahrada, kde s Petrem pěstuje mnoho plodin.
Karina nám přiděluje rozličné zahradnické práce. Přesazování, úklid, sklizeň, a taky čištění starých kanystrů od nafty. Tedy před tím, než se kanystry čistí, tak je rozřízneme podél na půl. Pak se musí odstranit zbytky nafty. Takto očištěná půlka kanystru bude sloužit jako pěstební nádoba. Je to sice poměrně špinavá práce, ale nic dramaticky složitého. V 10:30 už máme hotovo a na cestu ještě dostávám několik pomerančů a papáju.
Odpoledne vyrážím opět směr Puerto Ayora. Každou půl hodinou jezdí bus za 50 centů. Cílem je průzkum pláží a taky chci omrknout Darwinovo vědecké centrum. Počasí mi přeje, je krásně slunečno. To vyhovuje i leguánům, kteří se vyhřívají praktické všude. Lidí se nebojí, jen když už mají pocit, že je člověk až moc blízko, což je tak půl metru, tak neochotně popolezou. Jsou tu prostě doma. Je možné vidět malé kusy, to jsou trošku víc plaší, ale velcí jsou pohodáři. Kousek za městem, jsou dvě pláže, jsou velmi malé a spíš hodně skalnaté. Takže přístup do moře je horší. Koupání tedy zavrhuji a jdu se podívat do Darwinova výzkumného centra.
Celé je zřízeno jako nezisková organizace a neplatí naše žádné vstupné. Řešení se tu několik výzkumných projektů. Jedním z nich je problematika invazivních druhů. Je tu třeba jakási moucha, která napadá ptačí hnízda. Tuto potvoru se snaží řešit pomocí biologické ochrany. Vůbec biologická ochrana je tu zmiňovaná velmi často, což mě velmi těší. Další problém je invazivní ostružiník, který se prozatím snaží likvidovat mechanicky a pomocí herbicidů. Samozřejmě se zabývají i výzkumem želv, a další fauny. V rámci botaniky tu řeší, jak obnovit porosty původních druhů rostlin. Je to všechno velmi zajímá. Určitě se sem ještě vypravím na důkladnější prohlídku.
V pátek opět probíhá pracovní dopoledne u Kariny. Práce je snadná. Je třeba přesadit pár rostlinek a taky vyčistit mačetou zarostlou část zahrady. Před desátou mám vše hotovo. Na závěr ještě s Bonnie pomocí dlouhého klacku sklízíme papáju. Musí se do ní jen strčit a pokud je zralá, tak spadne sama. Jeden člověk tedy používá klacek a druhý chytá papáju. Sklidíme tři zralé kusy a to už je opravdu pro pátek vše. V domku pro dobrovolníky je plonkovní šnorchl a brýle, tak si to pujčuji.
Po obědě opět vyrážím do města. Blbec jsem si z domů nevzdal na cesty svoji outdoorvou kameru a tak si chci nějakou koupit. Chci natočit zdejší podmořský svět. Prý to stojí za to. Tentokrát nejedu autobusem, ale jdu pěšky. Je to 5 km z kopce, takže výlet tak na hodinku. Jenže nakonec to jde pomaleji, protože podél silnice se pasou obří želvy. Další typické zvíře pro Galapágy. Samozřejmě se s nimi musím důkladně seznámit a vyfotit. Vypadají impozantně a velmi kladině. Když se přiblížím s foťákem, tak některé zatáhnou hlavu do krunýře. Jiné jdou už tak v pohodě, že jen pootočí hlavu mým směrem a pak se opět věnují pojídání vegetace. Kolem páté odpolední jsem ve městě. V jednom malém obchůdku mají přesně co chci. Outdoorové vodotěsné kameny. Naštěstí i levné čínské modely. Kupuji si tu nejlevnější za 100 USD a doufáme, že to bude stačit. Pro návrat do Bellavisty volím autobus po šesté hodině. Zpět u Xaviera jsem už za tmy.
Za hodinu se vrací Karina a vysvětluje mi cestu k ní na farmu. Zítra mám nástup v 6:15 ráno. Jill a Xavier jedou taxíkem do přístavního města Puerto Ayora. Mám-li zájem můžu jet taky. Taky že jo. Město leží na pobřeží a je jen 5 km daleko. Takže jsme tam za chviličku. Jill a Xavier potřebují ve městě vyřídit nějaké věci a tak se domluváme, kde a kdy se potkáme. Procházím se po hlavní třídě. Plno různých obchodů, mezi lidmi je slyšet angličtina. Je to logické, turisti a jejich průvodci. V jednom z větších obchodů dělám základní nákup. Ceny potravin jsou tu skutečně docela vysoko, ale není to zase taková katastrofa.
U přístavu objevuji největší supermarket ve městě, který sídlí ve velkém domě. Ovšem prodejní plocha odpovídá většímu vesnickému obchodu u nás. Sortiment je ale překvapivě pestrý a dá se tu nakoupit i za dobré ceny. Ve vrchním patře stejného domu je kavárna, kde se mám potkat s Jill a Xavierem. Ti se objevují na čas. Povídáme si chvilku u kafe, když v tom Jill mávne na vysokého světlovlasého chlapíka. Ten přichází k nám ke stolu a Jill mi ho představuje jako majitele supermarketu a kavárny. Největší gól je to, že se jmenuje Ondra a má vystudovanou zemědělku v Praze. Hmm, opět se ukázalo, že Češi se umí prosadit všude. Takže, aby bylo všem jasno, největší obchod na Galapágách provozuje Čech.
Dávám se s Ondrou do řeči v mateřském jazyce. Dozvídám se, že si před deseti lety našel slečnu, teď už tedy jeho paní z Ekvádoru. No a tak se to vše seběhlo, že to má Ondra market pod palcem.
Po návratu do Bellavisty sníme večeři a já jdu hned spát. Mám tohoto za posledních pár dní dost a těším se na spánek. Ráno musím navíc vstávat brzo.
Budík se rozezní po páté hodině ranní a mám pocit, že bych si ještě pospal. Nic napalt oblékám si pracovní věci, dávám snídani skládající se z ovesných vloček a banánu a vyrážím vstřícný Karinina farma. Trošku bloudím, ale nakonec se mi daří najít místo mého pracoviště. Zde se potkávám s Australany Bonnie a Kierem. To jsou další dobrovolníci. Farma je jinak krásná permakulturní zahrada, kde s Petrem pěstuje mnoho plodin.
Karina nám přiděluje rozličné zahradnické práce. Přesazování, úklid, sklizeň, a taky čištění starých kanystrů od nafty. Tedy před tím, než se kanystry čistí, tak je rozřízneme podél na půl. Pak se musí odstranit zbytky nafty. Takto očištěná půlka kanystru bude sloužit jako pěstební nádoba. Je to sice poměrně špinavá práce, ale nic dramaticky složitého. V 10:30 už máme hotovo a na cestu ještě dostávám několik pomerančů a papáju.
Odpoledne vyrážím opět směr Puerto Ayora. Každou půl hodinou jezdí bus za 50 centů. Cílem je průzkum pláží a taky chci omrknout Darwinovo vědecké centrum. Počasí mi přeje, je krásně slunečno. To vyhovuje i leguánům, kteří se vyhřívají praktické všude. Lidí se nebojí, jen když už mají pocit, že je člověk až moc blízko, což je tak půl metru, tak neochotně popolezou. Jsou tu prostě doma. Je možné vidět malé kusy, to jsou trošku víc plaší, ale velcí jsou pohodáři. Kousek za městem, jsou dvě pláže, jsou velmi malé a spíš hodně skalnaté. Takže přístup do moře je horší. Koupání tedy zavrhuji a jdu se podívat do Darwinova výzkumného centra.
Celé je zřízeno jako nezisková organizace a neplatí naše žádné vstupné. Řešení se tu několik výzkumných projektů. Jedním z nich je problematika invazivních druhů. Je tu třeba jakási moucha, která napadá ptačí hnízda. Tuto potvoru se snaží řešit pomocí biologické ochrany. Vůbec biologická ochrana je tu zmiňovaná velmi často, což mě velmi těší. Další problém je invazivní ostružiník, který se prozatím snaží likvidovat mechanicky a pomocí herbicidů. Samozřejmě se zabývají i výzkumem želv, a další fauny. V rámci botaniky tu řeší, jak obnovit porosty původních druhů rostlin. Je to všechno velmi zajímá. Určitě se sem ještě vypravím na důkladnější prohlídku.
V pátek opět probíhá pracovní dopoledne u Kariny. Práce je snadná. Je třeba přesadit pár rostlinek a taky vyčistit mačetou zarostlou část zahrady. Před desátou mám vše hotovo. Na závěr ještě s Bonnie pomocí dlouhého klacku sklízíme papáju. Musí se do ní jen strčit a pokud je zralá, tak spadne sama. Jeden člověk tedy používá klacek a druhý chytá papáju. Sklidíme tři zralé kusy a to už je opravdu pro pátek vše. V domku pro dobrovolníky je plonkovní šnorchl a brýle, tak si to pujčuji.
Po obědě opět vyrážím do města. Blbec jsem si z domů nevzdal na cesty svoji outdoorvou kameru a tak si chci nějakou koupit. Chci natočit zdejší podmořský svět. Prý to stojí za to. Tentokrát nejedu autobusem, ale jdu pěšky. Je to 5 km z kopce, takže výlet tak na hodinku. Jenže nakonec to jde pomaleji, protože podél silnice se pasou obří želvy. Další typické zvíře pro Galapágy. Samozřejmě se s nimi musím důkladně seznámit a vyfotit. Vypadají impozantně a velmi kladině. Když se přiblížím s foťákem, tak některé zatáhnou hlavu do krunýře. Jiné jdou už tak v pohodě, že jen pootočí hlavu mým směrem a pak se opět věnují pojídání vegetace. Kolem páté odpolední jsem ve městě. V jednom malém obchůdku mají přesně co chci. Outdoorové vodotěsné kameny. Naštěstí i levné čínské modely. Kupuji si tu nejlevnější za 100 USD a doufáme, že to bude stačit. Pro návrat do Bellavisty volím autobus po šesté hodině. Zpět u Xaviera jsem už za tmy.
Komentáře
Okomentovat