29. Července – hezky strávený den v Puerto Ayora a mumifikovaných George
V neděli vstávám opět časně. Mám k tomu i praktický důvod. Chci se jít podívat na útesy Las Grietas, kde se dá i šnorchlovat. Před sedmou vycházím z domu na autobus. Bohužel nemám dostatek trpělivosti čekat na zastávce a tak když asi 15 minut bus nejde jdu pěšky. Cesta mi trvá necelou hodinu. V přístavu nasedám na lodní taxi a nechávám se přepravit necelý kilometr přes zaliv k molu, kde začíná stezka na Las Grietas.
Stezka je dobře značená a vede přes mokřad. Za necelých dvacet minut jsem na místě. Las Grietas je v podstatě proláklina mezi dvěma útesy zaplavená mořskou vodou. Je to ideální místo ke šnorchlování. Jsou tu se mnou ještě asi tři lidi, takže zatím je to v pohodě. Nasazuji šnorchl a brýle a vyrážím na průzkum. Ve vodě plavou hlavně velké ryby, rozhodně tu není taková rozmanitost vodního života jako na jiných místech. I tak je to příjemné ranní probuzení. Za krátkou chvíli na místo dorazí asi tak 20 lidí a už to ztrácí na půvabu. Pomalu se vydávám na zpět do Puerto Ayora.
Počasí je slunečné a příjemné. U Ondry v supermarketu si kupuji něco k snědku a pak se jen tak procházím třídou Charlese Darwina. Mířím do výzkumného Darwinova centra, kde mám v plánu si dát kafe. Jak se ukázalo byl to také dobrý nápad, protože se začíná pomalu spouštět déšť z mraků, které se přihnaly od moře. Kupuji si šálek kafe a sedám si na terasu pro střechu. Dopisuji deník s jen tak lenošně sleduji okolo poletující ptáky, které si dělají zálusk na nějaké snadno získatelné sousto.
Když mám deník dopsaný vydávám se na blízkou pláž užít si jeden ne-li poslední sluneční den na Galapágách. Sleduji vlny a baštím u toho pomeranč a později slané arašídy. Je to velká pohoda. Na druhou stranu hodně mých myšlenek už je taky doma v Česku. Tak nějak mi dochází, že za týden touto dobou se už budu potit v 30 stupňovém vedru. Je to zajímavé, strávil jsem desítky dní v tropickém pásmu a opravdu horko mi bylo tak dva tři dny.
Jakmile se dostatečně pokochám pohledem na moře a okolo se povalující leguány přesouvám se opět do Darwinova centra. Chybí mi navštívit poslední místy což je klimatizovaná místnost, kde ve vystavena nabalzamovaná asi nejslavnější želva na světě – samotář George. Pošel v roce 2012 aniž by se mu podařilo zplodit jediného potomka. George byl poslední želva z ostrova Pinta. Přesto, že mu byly nabídnuty samičky k páření k úspěšnému oplození nedošlo. Dokonce se tvrdilo, že je George homosexuál. Poté co uhynul, pitva prokázala, že byl jednoduše neplodný. Teď si všichni mohou tohoto životního smolaře prohlédnout. Určitě, je to lepší než vidět nabalzamovaného Lenina. Rozhodně v tom, že na George se nemusí stát fronta.
K večeru se vracím zpět do Bellavisty. Celé pondělí a úterní dopoledne mám v plánu práci u Kariny. Je potřeba se na to vyspat.
Stezka je dobře značená a vede přes mokřad. Za necelých dvacet minut jsem na místě. Las Grietas je v podstatě proláklina mezi dvěma útesy zaplavená mořskou vodou. Je to ideální místo ke šnorchlování. Jsou tu se mnou ještě asi tři lidi, takže zatím je to v pohodě. Nasazuji šnorchl a brýle a vyrážím na průzkum. Ve vodě plavou hlavně velké ryby, rozhodně tu není taková rozmanitost vodního života jako na jiných místech. I tak je to příjemné ranní probuzení. Za krátkou chvíli na místo dorazí asi tak 20 lidí a už to ztrácí na půvabu. Pomalu se vydávám na zpět do Puerto Ayora.
Počasí je slunečné a příjemné. U Ondry v supermarketu si kupuji něco k snědku a pak se jen tak procházím třídou Charlese Darwina. Mířím do výzkumného Darwinova centra, kde mám v plánu si dát kafe. Jak se ukázalo byl to také dobrý nápad, protože se začíná pomalu spouštět déšť z mraků, které se přihnaly od moře. Kupuji si šálek kafe a sedám si na terasu pro střechu. Dopisuji deník s jen tak lenošně sleduji okolo poletující ptáky, které si dělají zálusk na nějaké snadno získatelné sousto.
Když mám deník dopsaný vydávám se na blízkou pláž užít si jeden ne-li poslední sluneční den na Galapágách. Sleduji vlny a baštím u toho pomeranč a později slané arašídy. Je to velká pohoda. Na druhou stranu hodně mých myšlenek už je taky doma v Česku. Tak nějak mi dochází, že za týden touto dobou se už budu potit v 30 stupňovém vedru. Je to zajímavé, strávil jsem desítky dní v tropickém pásmu a opravdu horko mi bylo tak dva tři dny.
Jakmile se dostatečně pokochám pohledem na moře a okolo se povalující leguány přesouvám se opět do Darwinova centra. Chybí mi navštívit poslední místy což je klimatizovaná místnost, kde ve vystavena nabalzamovaná asi nejslavnější želva na světě – samotář George. Pošel v roce 2012 aniž by se mu podařilo zplodit jediného potomka. George byl poslední želva z ostrova Pinta. Přesto, že mu byly nabídnuty samičky k páření k úspěšnému oplození nedošlo. Dokonce se tvrdilo, že je George homosexuál. Poté co uhynul, pitva prokázala, že byl jednoduše neplodný. Teď si všichni mohou tohoto životního smolaře prohlédnout. Určitě, je to lepší než vidět nabalzamovaného Lenina. Rozhodně v tom, že na George se nemusí stát fronta.
K večeru se vracím zpět do Bellavisty. Celé pondělí a úterní dopoledne mám v plánu práci u Kariny. Je potřeba se na to vyspat.
Komentáře
Okomentovat