10. – 12. Tři dny tvrdé dřiny a pivo s Ondrou
V úterý mám domluvenou práci pro Javiera. On není takové ranní ptáče jako Karina a tak začínáme až v 9 hodin. Venku prší, ale Javier má na dvoře přístřešek, který se proto stává naším pracovním místem. Úkol zní jasně, vyrobit pasti proti broukovi co kávové bobule ničí. Dostávám od Javiera instruktáž jak takovou past vyrobit. Stačí k tomu 2 litrová pet láhev, ve které se vyřízne dostatečně velký otvor. Do tohoto otvoru se zavěsí menší lahvička, že které se odpařuje alkohol. To je pro zlého brouka ničitel lákadlo. Další co hmyzáka do pasti láká je červená barva, kterou se past natře. Javier mi část dopoledne pomáhá, ale pak mi práci plně přenechává.
Ještě se zastavuje ve zdejším obchodě, kde kupujete červenou akrylovou barvu. Tu mi pak předává i se štětcem. Do 12 hodiny se mi podaří natřít celkem 30 kusů. Dokonce se ani nijak značně nepotvrdily mé schopnosti při práci s barvou vše okolo zaneřádit. Příjemným zpestřením práce je kafe a skořicová rolka, kterou mi přináší Jill. Do oběda mám všechny pasti natřené. Po obědové pauze dodělávám ještě malé lahvičky. Kolem 14 hodiny už není co dělat a Javier už žádnou další práci nevyžaduje. Píšu Ondrovi, že bychom mohli u něho v kavárně dát pivo, pokud bude mít čas. Ještě než mi Ondra odpoví, tak vyrážím do Puerto Ayora.
Ve městě mi cinkne odpověď od Ondry, že kolem 18 ,se můžeme potkat a že mi dá nějaké rady co vidět na Galapágách. Do 18 zbývá ještě hodina a tři čtvrtě tak se musím nějak zabavit. Jdu směrem rybářské molo, kde předpokládám, že bude živo. Odhad mám správný. Cestou míjím několik na ulici povalujících se tuleňů. Na mole se odehrává zajímavá scéna. Rybáři porcují ryby a kolem nich se srocuje velká skupina nenahraných ptáků. Občas jim rybář hodí nějaký ten odřezek. Většinou se dostane jen na nejdrzejší jedince. Kolem mola se motá taky muž s těžkou zrcadlovkou a dlouhým objektivem. Není až tak zajímavý jeho fotovýbavou, ale spíš s ohledem na to, že na ženu která k němu zjevně patří promlouvá česky. Takže to jsou druzí Češi, které za celou moji cestu potkávám. První byla rodinka na Machu Picchu. Nevím proč, ale nějak nemám potřebu ani chuť na ně mluvit. Kromě ryb je možné na mole koupit i obří mořské raky.
Před šestou dokupuji u Ondry v supermarketu zásoby a pak se přesouvám nahoru do kavárny. Objednávám si kafe a vyčkávám na Ondru. Po šesté hodině se objeví. Přináší mi také šikovného průvodce po Galapágách. Radí mi kam se podívat až budu na ostrově San Cristóbal. Za chvilku se objevují jeho dva synové. Hlavně starší osmiletý Lukas docela řádí. Opět má na sobě reprezentační fotbalový dres české republiky a mluví plynně česky. Za chvilku se mu podaří prekopnout balón přes římsu terasy. Ondřej je klidný táta, jen jo důrazně posílá dolů pro balón. Za chvilku je Lukas zpět i s balónem. Naštěstí se Ondrovi podaří předat mi ty nejdůležitější informace a stíháme jedno malé pivo.
Pak mě ještě Ondra zve na prohlídku jeho pekárny. Tím rozhodně nepohrdnu. Nakonec se to ukáže, jako zlatý gurmámnský hřeb včera. Ondra totiž pozval mistra pekaře- cukráře aby zvýšil schopnosti jeho pekařů. Na stole před námi jsou výsledky jejích celodenní práce. Kromě standardního pečiva i několik skvěle vypadajících dortů. Čokoládový, který je velmi vábivý dostáváme k degustaci. Kromě toho, že chutná skvěle dostávám ke své radosti i důstojný kus. Ondra mi pak na cestu ještě dávám pečivo sebou na snídani. Protože už je večer kolem osmé zajišťuje mi ještě odvoz do Bellavisty. Jsme nadšený, hlavně z toho, že naši krajani v zahraničí jsou tak skvělí.
Ve středu ráno snídám vydatně. Dávám si pořádnou nálož ovesných vloček, které povařím s kusem čokolády. K tomu si ještě dávám mrkvovou buchtu, kterou jsem včera dostal od Ondry. Energie se bude hodit, neboť jsem na celý den povolán na práci ke Karině. Krátce poté co ručička hodinek překročí přes šestou hodinu usedám na kolo a vyražím naproti dalším pracovním zkušenostem.
Na farmě se potkávám s Bonnie a Kyrenem. Karina nám během dvaceti minut rozdělí práci. Při snídani u mě asi pracoval šestý smysl, neboť budu nejprve mačetou čistit vegetaci a pak mê čeká speciální hudbou sílu vyžadující úkol. Budu kopat drenážní kanál, ve španělské terminilogii se to jmenuje Sancha.
Práci s mačetou mám během hodiny hotovou. Zvládnul jsem tímto velmi specifickým nástrojem pokácet i strom. Pak začíná moje kopáčská mise. Kanál má být dle permakulturního manuál 40 x 40 cm. To se na první pohled nezdá nic hrozného. Jenže Galapágy jsou sopečného původu a půda je plná větších i menších kamenů. Takže při kopání na nějaký co chvílí narazím. Často musím používat těžkou železnou tyč k rozbití větších útvarů lávy. S prvním půl metrem se trápím asi hodinu. Pak uz to jde o něco lépe. Nicméně na konci dopolední směny jsem tak vyřízený, že ani nemám sílu si bambusovou tyčí sklidit několik pomerančů.
Na kole se přepravním k Javierovi a dopřávám si pořádnou sprchu. Taky oběd nepodceňuji a zbývá čas i na krátký odpočinek. Pak musím zpět ke Karině. Od 12 do 15 hodin pokračuji v kopání drenáže. Mám pocit že s každým úderem ocelové tyče mi ubývá sil. Naštěstí se na farmě zjeví Bonnie s Kierenem, kteří měli mít odpoledne volno. Chystají se sklidit papáju. Tak se k nim přidávám. Zralé kusy jsou zhruba v 6 metrové výšce. Kieren do nich šťouchá bambusovou tyčí a Bonnie čeká pod stromem. Nakonec se jedna zralá papája uvolní, ale Bonnie ji nezachytí. Takže je trošku pochroumaná. Ideální k okamžité konzumaci. Což se také v zápětí děje. Příjemná pauza od náročné práce.
Když už dál kopat nemůžu (díky bohu) protože mi cestě stojí kmen sklízím několik pomerančů na pozdější svačinku. Posledním úkolem dne pro Karibu bude aplikace tabákového výluhu. Ten se musí rovnoměrně rozmístit po celé bio farmě. Tabákový extrakt slouží jako repelent proti řadě škůdců a prý funguje velmi dobře. Aplikace se provádí ručním tlakovým postřikovačem. Zase mi to připomíná časy, kdy jsem v Biocontu pokusničil. Aplikace trvá věčnost, protože průtok přes trysku je pomalý. Odměnou je mi ale vřelé díky od Kariny a jako bonus volný pátek. Zpět u Javiera jsem před šestou. Fyzicky docela zničen.
Po večeři docela brzo odpadám do spánku. Před tím mi ještě Javiera oznamuje, že zítra na jeho farmu vyrážíme v 6:30. Takže se opět mužů rozloučit s ranním vyspáváním. Nevadí, aspoň má člověk pocit, že se fláká.
Čtvrteční ráno skutečně v 6:30 přijíždí taxikář. Skoro všechny taxíky na ostrově jsou terénní osobáky s korbou. Přichází taky dva Javierovi pomocníci. Kluci tak kolem 25, ale zejména větší vypadá, že má sílu jako býk. Naložíme do auta vše potřebné a vyrážíme. První zastávku máme na farmě Javierova bratra. Úkolem je získat sazenice banánovníků. Jak už jsem psal dřív, banánovník má kolem hlavního stonku (kmene) několik odnoží. Právě ty budou sloužit jako sazenice. Javierovi silní hoši odsekávání odnože banánovníku a já a Javier je shromažďuje na jednom místě. Když je jich asi padesát, prohlásí Javier, že už to stačí. Pak ještě sklidíme dvě rostliny juky, což je hlíznatá rostlina. Rovněž se množí oddenky.
Pak je přivolán opět pan taxikář a vše naskládáme na korbu auta. Jedeme směr Javierova farma. Cestou nabírame nadmořskou výšku. Když dorazíme na farmu, nejprve navštěvujeme dřevěný domek, kde má Javier zázemí. Okolo domku je pastvina, ale nepase se tu žádná kráva, ale obří suchozemská želva. Je to úchvatné zvíře. Vím, už si asi říkáte, že by mě neměla překvapit, když už jsem je viděl. Jenže, tato je ve volné přírodě, nikoliv u silnice. Navíc mě prostě fascinuje jak s naprostým klidem spása vegetaci a nic jí nerozhodí. Když už je člověk moc blízko, tak zasyčí a schová hlavu do krunýře.
V domku nabreme nářadí a přesouváme se do spodní části pozemku. Tam nás ještě odveze pan taxikář. Vyskládáme banánovníky a jedeme vstříc budovatelským úkolům. Javier chce postavit ve spodní části farmy přístřešek, kde bude kompost a také uložení prostor pro nářadí a suchý záchod. Dnes máme v plánu vykopat díry do kterých umístíme nosné kůly a posléze zabetonujeme. Plán je jasný, jen provedení bude stát hromadu potu a sil. Mě se moc líbí několik desítek vzrostlých extenzivně rostoucích pomerančovníků a grepfruitovníků. Grepy prý místní obyvatelé nechtějí kupovat a tak je Javier rozdává gratis. No přitom je to tak výborné ovoce.
Práce nám docela jde. Kopání základů znesnadňují velké kameny. Ovšem co je tu opravdu protivné jsou mravenci. Jde o jakýsi zakrslý druh mravence. Tito malí dotěrní tvorečkové jsou doslova všude. Vlezou na vás z trávy, spadnou ze stromu nebo na vás vlezou, když se hrabete v zemi. Navíc se vyznačují i ohromnou agresivitou. Hned poté jak cítí kůži koušou. Snaží se dokonce i přes rukavice. Jak jsou malí, tak teda jejich hryzance pěkně zabolí. I přes tuto nepříjemnost zvládáme do půl páté vytyčit čtyři kůly a také je zabetonovat. Dokonce si v poledne dopřáváme řádnou obědovou pauzu.
Když se vrátím k Javierovi cítím se, že jsem rozbitý jako cikánské hračky. Ovšem odměnou za dvoudenní pracovní výkon je mi volný pátek. Takže myšlenkami už jsme na ostrově San Cristóbal, kam se zítra vydávám.
Ještě se zastavuje ve zdejším obchodě, kde kupujete červenou akrylovou barvu. Tu mi pak předává i se štětcem. Do 12 hodiny se mi podaří natřít celkem 30 kusů. Dokonce se ani nijak značně nepotvrdily mé schopnosti při práci s barvou vše okolo zaneřádit. Příjemným zpestřením práce je kafe a skořicová rolka, kterou mi přináší Jill. Do oběda mám všechny pasti natřené. Po obědové pauze dodělávám ještě malé lahvičky. Kolem 14 hodiny už není co dělat a Javier už žádnou další práci nevyžaduje. Píšu Ondrovi, že bychom mohli u něho v kavárně dát pivo, pokud bude mít čas. Ještě než mi Ondra odpoví, tak vyrážím do Puerto Ayora.
Ve městě mi cinkne odpověď od Ondry, že kolem 18 ,se můžeme potkat a že mi dá nějaké rady co vidět na Galapágách. Do 18 zbývá ještě hodina a tři čtvrtě tak se musím nějak zabavit. Jdu směrem rybářské molo, kde předpokládám, že bude živo. Odhad mám správný. Cestou míjím několik na ulici povalujících se tuleňů. Na mole se odehrává zajímavá scéna. Rybáři porcují ryby a kolem nich se srocuje velká skupina nenahraných ptáků. Občas jim rybář hodí nějaký ten odřezek. Většinou se dostane jen na nejdrzejší jedince. Kolem mola se motá taky muž s těžkou zrcadlovkou a dlouhým objektivem. Není až tak zajímavý jeho fotovýbavou, ale spíš s ohledem na to, že na ženu která k němu zjevně patří promlouvá česky. Takže to jsou druzí Češi, které za celou moji cestu potkávám. První byla rodinka na Machu Picchu. Nevím proč, ale nějak nemám potřebu ani chuť na ně mluvit. Kromě ryb je možné na mole koupit i obří mořské raky.
Před šestou dokupuji u Ondry v supermarketu zásoby a pak se přesouvám nahoru do kavárny. Objednávám si kafe a vyčkávám na Ondru. Po šesté hodině se objeví. Přináší mi také šikovného průvodce po Galapágách. Radí mi kam se podívat až budu na ostrově San Cristóbal. Za chvilku se objevují jeho dva synové. Hlavně starší osmiletý Lukas docela řádí. Opět má na sobě reprezentační fotbalový dres české republiky a mluví plynně česky. Za chvilku se mu podaří prekopnout balón přes římsu terasy. Ondřej je klidný táta, jen jo důrazně posílá dolů pro balón. Za chvilku je Lukas zpět i s balónem. Naštěstí se Ondrovi podaří předat mi ty nejdůležitější informace a stíháme jedno malé pivo.
Pak mě ještě Ondra zve na prohlídku jeho pekárny. Tím rozhodně nepohrdnu. Nakonec se to ukáže, jako zlatý gurmámnský hřeb včera. Ondra totiž pozval mistra pekaře- cukráře aby zvýšil schopnosti jeho pekařů. Na stole před námi jsou výsledky jejích celodenní práce. Kromě standardního pečiva i několik skvěle vypadajících dortů. Čokoládový, který je velmi vábivý dostáváme k degustaci. Kromě toho, že chutná skvěle dostávám ke své radosti i důstojný kus. Ondra mi pak na cestu ještě dávám pečivo sebou na snídani. Protože už je večer kolem osmé zajišťuje mi ještě odvoz do Bellavisty. Jsme nadšený, hlavně z toho, že naši krajani v zahraničí jsou tak skvělí.
Ve středu ráno snídám vydatně. Dávám si pořádnou nálož ovesných vloček, které povařím s kusem čokolády. K tomu si ještě dávám mrkvovou buchtu, kterou jsem včera dostal od Ondry. Energie se bude hodit, neboť jsem na celý den povolán na práci ke Karině. Krátce poté co ručička hodinek překročí přes šestou hodinu usedám na kolo a vyražím naproti dalším pracovním zkušenostem.
Na farmě se potkávám s Bonnie a Kyrenem. Karina nám během dvaceti minut rozdělí práci. Při snídani u mě asi pracoval šestý smysl, neboť budu nejprve mačetou čistit vegetaci a pak mê čeká speciální hudbou sílu vyžadující úkol. Budu kopat drenážní kanál, ve španělské terminilogii se to jmenuje Sancha.
Práci s mačetou mám během hodiny hotovou. Zvládnul jsem tímto velmi specifickým nástrojem pokácet i strom. Pak začíná moje kopáčská mise. Kanál má být dle permakulturního manuál 40 x 40 cm. To se na první pohled nezdá nic hrozného. Jenže Galapágy jsou sopečného původu a půda je plná větších i menších kamenů. Takže při kopání na nějaký co chvílí narazím. Často musím používat těžkou železnou tyč k rozbití větších útvarů lávy. S prvním půl metrem se trápím asi hodinu. Pak uz to jde o něco lépe. Nicméně na konci dopolední směny jsem tak vyřízený, že ani nemám sílu si bambusovou tyčí sklidit několik pomerančů.
Na kole se přepravním k Javierovi a dopřávám si pořádnou sprchu. Taky oběd nepodceňuji a zbývá čas i na krátký odpočinek. Pak musím zpět ke Karině. Od 12 do 15 hodin pokračuji v kopání drenáže. Mám pocit že s každým úderem ocelové tyče mi ubývá sil. Naštěstí se na farmě zjeví Bonnie s Kierenem, kteří měli mít odpoledne volno. Chystají se sklidit papáju. Tak se k nim přidávám. Zralé kusy jsou zhruba v 6 metrové výšce. Kieren do nich šťouchá bambusovou tyčí a Bonnie čeká pod stromem. Nakonec se jedna zralá papája uvolní, ale Bonnie ji nezachytí. Takže je trošku pochroumaná. Ideální k okamžité konzumaci. Což se také v zápětí děje. Příjemná pauza od náročné práce.
Když už dál kopat nemůžu (díky bohu) protože mi cestě stojí kmen sklízím několik pomerančů na pozdější svačinku. Posledním úkolem dne pro Karibu bude aplikace tabákového výluhu. Ten se musí rovnoměrně rozmístit po celé bio farmě. Tabákový extrakt slouží jako repelent proti řadě škůdců a prý funguje velmi dobře. Aplikace se provádí ručním tlakovým postřikovačem. Zase mi to připomíná časy, kdy jsem v Biocontu pokusničil. Aplikace trvá věčnost, protože průtok přes trysku je pomalý. Odměnou je mi ale vřelé díky od Kariny a jako bonus volný pátek. Zpět u Javiera jsem před šestou. Fyzicky docela zničen.
Po večeři docela brzo odpadám do spánku. Před tím mi ještě Javiera oznamuje, že zítra na jeho farmu vyrážíme v 6:30. Takže se opět mužů rozloučit s ranním vyspáváním. Nevadí, aspoň má člověk pocit, že se fláká.
Čtvrteční ráno skutečně v 6:30 přijíždí taxikář. Skoro všechny taxíky na ostrově jsou terénní osobáky s korbou. Přichází taky dva Javierovi pomocníci. Kluci tak kolem 25, ale zejména větší vypadá, že má sílu jako býk. Naložíme do auta vše potřebné a vyrážíme. První zastávku máme na farmě Javierova bratra. Úkolem je získat sazenice banánovníků. Jak už jsem psal dřív, banánovník má kolem hlavního stonku (kmene) několik odnoží. Právě ty budou sloužit jako sazenice. Javierovi silní hoši odsekávání odnože banánovníku a já a Javier je shromažďuje na jednom místě. Když je jich asi padesát, prohlásí Javier, že už to stačí. Pak ještě sklidíme dvě rostliny juky, což je hlíznatá rostlina. Rovněž se množí oddenky.
Pak je přivolán opět pan taxikář a vše naskládáme na korbu auta. Jedeme směr Javierova farma. Cestou nabírame nadmořskou výšku. Když dorazíme na farmu, nejprve navštěvujeme dřevěný domek, kde má Javier zázemí. Okolo domku je pastvina, ale nepase se tu žádná kráva, ale obří suchozemská želva. Je to úchvatné zvíře. Vím, už si asi říkáte, že by mě neměla překvapit, když už jsem je viděl. Jenže, tato je ve volné přírodě, nikoliv u silnice. Navíc mě prostě fascinuje jak s naprostým klidem spása vegetaci a nic jí nerozhodí. Když už je člověk moc blízko, tak zasyčí a schová hlavu do krunýře.
V domku nabreme nářadí a přesouváme se do spodní části pozemku. Tam nás ještě odveze pan taxikář. Vyskládáme banánovníky a jedeme vstříc budovatelským úkolům. Javier chce postavit ve spodní části farmy přístřešek, kde bude kompost a také uložení prostor pro nářadí a suchý záchod. Dnes máme v plánu vykopat díry do kterých umístíme nosné kůly a posléze zabetonujeme. Plán je jasný, jen provedení bude stát hromadu potu a sil. Mě se moc líbí několik desítek vzrostlých extenzivně rostoucích pomerančovníků a grepfruitovníků. Grepy prý místní obyvatelé nechtějí kupovat a tak je Javier rozdává gratis. No přitom je to tak výborné ovoce.
Práce nám docela jde. Kopání základů znesnadňují velké kameny. Ovšem co je tu opravdu protivné jsou mravenci. Jde o jakýsi zakrslý druh mravence. Tito malí dotěrní tvorečkové jsou doslova všude. Vlezou na vás z trávy, spadnou ze stromu nebo na vás vlezou, když se hrabete v zemi. Navíc se vyznačují i ohromnou agresivitou. Hned poté jak cítí kůži koušou. Snaží se dokonce i přes rukavice. Jak jsou malí, tak teda jejich hryzance pěkně zabolí. I přes tuto nepříjemnost zvládáme do půl páté vytyčit čtyři kůly a také je zabetonovat. Dokonce si v poledne dopřáváme řádnou obědovou pauzu.
Když se vrátím k Javierovi cítím se, že jsem rozbitý jako cikánské hračky. Ovšem odměnou za dvoudenní pracovní výkon je mi volný pátek. Takže myšlenkami už jsme na ostrově San Cristóbal, kam se zítra vydávám.
Komentáře
Okomentovat