Pátek 13. 7. – Divoká plavba na San Cristóbal
Mobil spustí budíkovou melodii v pět ráno. Provádím postupné úkony. Sprcha, zuby, ovesná kaše kafe a v 5:50 jsem nastoupen s báglem na 3 dny. Vzápětí se zjeví i smluvený taxikář a bere mě do přístavu v Puerto Ayora. Tam už se srocuje pasažéři na trajekt. Moje loď se jmenujeme Andy II. Před molem stojí malé stánky, kde se odbavují pasažéři. V podstatě po předložení palubního lístku si mě obsluha odškrtněte na seznamu a dostávám vysačku na krk, která mě opravňuje ke vstupu na palubu.
V dalším kroku je nutné projít přes karanténní kontrolu. Jde o to, aby se mezi ostrovy nevozilo nic organického, jako je ovoce. Takže proběhne krátká kontrola obsahu batohu a podrážek mých sandálů. Pak už čekám na mole až se shromáždí dostatek pasažérů. Když je nás dost přijíždí k molu člun, který funguje jako taxi. Člun nás odváží k za 50 centů k trajektu. A zde nastává pro mě překvapení. Každý trajekt na kterém jsem do teď plul, byla vždy velká loď, kam se vešly i auta. V případě lodi Andy II, jde o motorovou jachtu, kde je cca 30 míst k sezení. V přídi je pak místo pro zavazadla. Takže je jasné, že žádné oblíbené procházení se po palubě mě nečeká. Jen dvě hodiny sezení.
Když jsou všichni pasažéři na svých místech a loď je zaplněná do posledního místa dává se do pohybu. Zprvu je plavba příjemná a loď se houpe jen minimálně. Jenže jak se dostáváme dál na volné moře musí loď čelit velkým vlnám. Jelikož loď není moc dlouhá ocitne se občas příď ve vzduchu a pak prudce dopadne na hladinu. Chvilku se to vydržet dá, ale je to čím dál horší. Už chápu na co je role igelitový sáčků v přední části. Samozřejmě na případné zvratky, a myslím si, že takové situace asi nejsou nijak výjimečné. Začínám mít pocit, že mám žaludek jako na vodě. Vlny si s lodí stále pohrávají a ke břehu chybí ještě asi hodina plavby. Nicméně věřím, že to zvládnu. Pak se začnou objevovat kolem lodi ptáci. Známka blížící se pevniny. Pak se začne rýsovat na obzoru ostrov San Cristóbal a také moře začíná být klidnější. Nakonec po dvou hodinách plavby kotvíme v Puerto Baquerizo Moreno. K molu nás opět dopravuje lodní taxi.
Chvilku se procházím po přístavu a pak se vyrážím ubytovat do hotelu. Našel jsem si rodinný hostel, kde mám pokoj sám pro sebe i s koupelnou. Takže na hostel rozhodně dobrá možnost. V hostelu na pokoji nechávám batoh a vyrážím do města. První na programu je zaplacení výletu na zítra. Ten jsem si objednal on-line. Jde o šnorchlování kolem útesu Kicker Rock. V agentuře mi slečna Emilly vše vysvětluje a ještě mě odvádí do sídla společnosti, která výlet zajišťuje. Tam si zkouším neoprénový oblek, ploutve a brýle, tak aby mi zítra vše padnulo. Za pět minut je hotovo a vyrážím něco sníst. Žaludek už si nějakou dobou žádá o doplnění zásob. V přístavní ulici si vybírám ne příliš luxusně vypadající restauraci. Nicméně obsluha je příjemná a dávám si smaženou rybu. Nakonec jsem si velmi pochutnal a spokojeně odcházím do hostelu.
Dopřávám si hodinku pauzu. Pak si beru do malého batohu beru dva banány, plavky a pití. Vyrážím na pláž. Nejbližší pláž se jmenuje Playa Mann a je plná. Důvod je jasný, je hned na okraji města a lidi jsou zkrátka lenošení chodit dál. Mě se ale nechce odpočívat na pláži, kde pobíhají desítky malých určených děcek. Pokračuji dál v cestě na sever. Po chvíli narazím na Interpretation center, což je takové menší muzeum věnované vzniku, dějinám a současnosti souostroví Galapágy. Vstup je zdarma. Jediné co se zde požaduje je zápis do návštěvní knihy. Do kolonky nationality uvádím Czech Republic a působí to docela exoticky v záplavě samých USA. Samotné centrum je velmi zajímavé. Je tu expozice věnovaná geologickému vzniku Galapág. Nemalá část se zabývá také objevem a postupným osidlováním ostrovů. Třeba ve 20. letech se sem vydala skupina 2000 Norů, kteří zde chtěli vybudovat osady a lepší život. Jenže zjistili, že Galapágy nejsou takový ráj, jak očekávali a hned v prvním roce se jich většina vrátila domů. Samozřejmě tu nesmí chybět ani informace o osobnosti Charlese Darwina, který tyto ostrovy pomohl díky jeho evoluční teorií proslavit. V interpretačním centru trávím hodinu a sosám zajímavé informace. Když už jsem si všechno zajímavé prohlédnul a přečetl vydávám se na blízkou pláž která se jmenuje Playa la Loberia.
Hned při vstupu na pláž pocítím mírný zápach. Důvod je zjevný. Kromě několika lidských návštěvníků je tu také několik desítek lachtanů. V dřívějších příspěvcích jsem psal, že jsou to tuleni. Musím se ale opravit, jde o lachtany. Na pláži jsou vybalení dospělí jedinci. Některá mláďata dovádí na mělčině a hrají si s lidskými mláďaty. Lachtan je savec, což je zjevné. Mnoho mláďat se krmí na pláži u svých matek. Velcí samci (asi aby měli svatý pokoj) odpočívají opodál v křoví. Hodinku si užívám pláž a pak už pro mě pátek 13. pomalu končí. Ke slovu se hlásí únava a tak se vracím do hostelu. Dopřávám si horkou sprchu a po večeři relativně brzy i přes venkovní hluk usínám.
V dalším kroku je nutné projít přes karanténní kontrolu. Jde o to, aby se mezi ostrovy nevozilo nic organického, jako je ovoce. Takže proběhne krátká kontrola obsahu batohu a podrážek mých sandálů. Pak už čekám na mole až se shromáždí dostatek pasažérů. Když je nás dost přijíždí k molu člun, který funguje jako taxi. Člun nás odváží k za 50 centů k trajektu. A zde nastává pro mě překvapení. Každý trajekt na kterém jsem do teď plul, byla vždy velká loď, kam se vešly i auta. V případě lodi Andy II, jde o motorovou jachtu, kde je cca 30 míst k sezení. V přídi je pak místo pro zavazadla. Takže je jasné, že žádné oblíbené procházení se po palubě mě nečeká. Jen dvě hodiny sezení.
Když jsou všichni pasažéři na svých místech a loď je zaplněná do posledního místa dává se do pohybu. Zprvu je plavba příjemná a loď se houpe jen minimálně. Jenže jak se dostáváme dál na volné moře musí loď čelit velkým vlnám. Jelikož loď není moc dlouhá ocitne se občas příď ve vzduchu a pak prudce dopadne na hladinu. Chvilku se to vydržet dá, ale je to čím dál horší. Už chápu na co je role igelitový sáčků v přední části. Samozřejmě na případné zvratky, a myslím si, že takové situace asi nejsou nijak výjimečné. Začínám mít pocit, že mám žaludek jako na vodě. Vlny si s lodí stále pohrávají a ke břehu chybí ještě asi hodina plavby. Nicméně věřím, že to zvládnu. Pak se začnou objevovat kolem lodi ptáci. Známka blížící se pevniny. Pak se začne rýsovat na obzoru ostrov San Cristóbal a také moře začíná být klidnější. Nakonec po dvou hodinách plavby kotvíme v Puerto Baquerizo Moreno. K molu nás opět dopravuje lodní taxi.
Chvilku se procházím po přístavu a pak se vyrážím ubytovat do hotelu. Našel jsem si rodinný hostel, kde mám pokoj sám pro sebe i s koupelnou. Takže na hostel rozhodně dobrá možnost. V hostelu na pokoji nechávám batoh a vyrážím do města. První na programu je zaplacení výletu na zítra. Ten jsem si objednal on-line. Jde o šnorchlování kolem útesu Kicker Rock. V agentuře mi slečna Emilly vše vysvětluje a ještě mě odvádí do sídla společnosti, která výlet zajišťuje. Tam si zkouším neoprénový oblek, ploutve a brýle, tak aby mi zítra vše padnulo. Za pět minut je hotovo a vyrážím něco sníst. Žaludek už si nějakou dobou žádá o doplnění zásob. V přístavní ulici si vybírám ne příliš luxusně vypadající restauraci. Nicméně obsluha je příjemná a dávám si smaženou rybu. Nakonec jsem si velmi pochutnal a spokojeně odcházím do hostelu.
Dopřávám si hodinku pauzu. Pak si beru do malého batohu beru dva banány, plavky a pití. Vyrážím na pláž. Nejbližší pláž se jmenuje Playa Mann a je plná. Důvod je jasný, je hned na okraji města a lidi jsou zkrátka lenošení chodit dál. Mě se ale nechce odpočívat na pláži, kde pobíhají desítky malých určených děcek. Pokračuji dál v cestě na sever. Po chvíli narazím na Interpretation center, což je takové menší muzeum věnované vzniku, dějinám a současnosti souostroví Galapágy. Vstup je zdarma. Jediné co se zde požaduje je zápis do návštěvní knihy. Do kolonky nationality uvádím Czech Republic a působí to docela exoticky v záplavě samých USA. Samotné centrum je velmi zajímavé. Je tu expozice věnovaná geologickému vzniku Galapág. Nemalá část se zabývá také objevem a postupným osidlováním ostrovů. Třeba ve 20. letech se sem vydala skupina 2000 Norů, kteří zde chtěli vybudovat osady a lepší život. Jenže zjistili, že Galapágy nejsou takový ráj, jak očekávali a hned v prvním roce se jich většina vrátila domů. Samozřejmě tu nesmí chybět ani informace o osobnosti Charlese Darwina, který tyto ostrovy pomohl díky jeho evoluční teorií proslavit. V interpretačním centru trávím hodinu a sosám zajímavé informace. Když už jsem si všechno zajímavé prohlédnul a přečetl vydávám se na blízkou pláž která se jmenuje Playa la Loberia.
Hned při vstupu na pláž pocítím mírný zápach. Důvod je zjevný. Kromě několika lidských návštěvníků je tu také několik desítek lachtanů. V dřívějších příspěvcích jsem psal, že jsou to tuleni. Musím se ale opravit, jde o lachtany. Na pláži jsou vybalení dospělí jedinci. Některá mláďata dovádí na mělčině a hrají si s lidskými mláďaty. Lachtan je savec, což je zjevné. Mnoho mláďat se krmí na pláži u svých matek. Velcí samci (asi aby měli svatý pokoj) odpočívají opodál v křoví. Hodinku si užívám pláž a pak už pro mě pátek 13. pomalu končí. Ke slovu se hlásí únava a tak se vracím do hostelu. Dopřávám si horkou sprchu a po večeři relativně brzy i přes venkovní hluk usínám.
Komentáře
Okomentovat