20. Července – výprava za houbou, která brouky hubí a práce se sazenicemi kávovníků
Když jsem jednoho dne ze začátku mého pobytu probírali s Javierem problémy, které má na kávovníkové farmě pravil, že jedním z největších škůdců je malý drobný brouček, který se zavrtává do plodů. Je to ten stejný brouk, na kterého jsem vyráběl pasti. Navrhl jsem, že by se mohl použít postřik na bázi entomopatogenní houby (zabíjející hmyz) Beauveria bassiana. Jenže na Galapágy se nesmí dovést žádné nepůvodní organismy pravil na to Javier. Oponoval jsem mu tím, že B. bassiana je půdní houba s výskytem po celém světě. Javier si to nějak vzal do hlavy a sám si našel návod jak si vyrobit domácí insekticid z přírodního zdroje B. bassiana. Pak se mu ještě podařilo vypátrat, že dokonce na ostrově jsou asi dvě farmy, kde zaměstnanci ministerstva zemědělství tuto houbu našli.
Čtvrtečního rána tedy vyrážíme s Javierem do Puerto Ayora na místní oddělení ministerstva zemědělství. Tam zjišťujeme detaily o výskytu houby. Paní, která ví, kde hledat bude mít čas až za půl hodiny. Javier navrhuje, že se teda stavíme pro snídani. Stavujeme se v jednom fresh baru, kde dělají ovocné koktejly a jiné speciality zdravého charakteru. Více než samotné jídlo je důležité, že tu objevuji letáček, který upozorňuje na 10 kilometrový závod s názvem 10k Iguana a hlavním pořadatelem je Ekvádorská armáda. Závod se běží za dva dny a já se toho chytám. Ptám se Javiera, zda si myslí, že je to i pro cizince a on praví, že proč by ne. Tím semínko v mé hlavě vyklíčí v plnohodnotné rozhodnutí jít do závodu. O tom ale až později. Zpět k zemědělství.
Po snídani se vracíme do oddělení ministerstva zemědělství a nakládáme do auta paní, která nás navádí na místo výskytu houby. Je to kavovniková farma. Hledáme v keřích snad 20 minut bez úspěchu. Když už to chceme vzdát, tak jak to bývá ve filmech nastává pozitivní zvrat. Na jednom keři nacházíme mrtvého brouka, pokrytého bílým povlakem houby B. bassiana. Javier je z toho nadšen taktéž ní já. Pak se nám podaří najít ještě několik takových brouků. Budou zdrojem pro výrobu domácího biologického insekticidu.
Později odpoledne po slavném nálezu houby dostávám poměrně méně vznešený úkol. Spolu s dalším brigádníkem, který se jmenujeme Jaime třídíme a přesouváme sazenice kávovníku na dvoře Javierova domu. Není to sice nic složitého, ale člověk u toho pořád dřepí na zemi nebo se ohýbá pro sazenice a tak mě z toho docela slušně bolí záda. Při práci povídám Jaimemu o závodu, který chci běžet. On se toho taky chytá. Možná i proto, že je to celé gratis. Takže v pět odpoledne po práci vyrážíme do Puerto Ayora na velitelství zdejšího námořnictva, kde se zapisujeme na závod. Vůbec nevadí, že jsem cizinec ani pas po mě nechtějí. Je to skvělé. Jediné nás čím se trošku zamýšlím je, že naposledy jsem si byl zaběhat asi 5 km a to dva měsíce zpět. No zkrátka to budu muset napálit i bez přípravy.
Čtvrtečního rána tedy vyrážíme s Javierem do Puerto Ayora na místní oddělení ministerstva zemědělství. Tam zjišťujeme detaily o výskytu houby. Paní, která ví, kde hledat bude mít čas až za půl hodiny. Javier navrhuje, že se teda stavíme pro snídani. Stavujeme se v jednom fresh baru, kde dělají ovocné koktejly a jiné speciality zdravého charakteru. Více než samotné jídlo je důležité, že tu objevuji letáček, který upozorňuje na 10 kilometrový závod s názvem 10k Iguana a hlavním pořadatelem je Ekvádorská armáda. Závod se běží za dva dny a já se toho chytám. Ptám se Javiera, zda si myslí, že je to i pro cizince a on praví, že proč by ne. Tím semínko v mé hlavě vyklíčí v plnohodnotné rozhodnutí jít do závodu. O tom ale až později. Zpět k zemědělství.
Po snídani se vracíme do oddělení ministerstva zemědělství a nakládáme do auta paní, která nás navádí na místo výskytu houby. Je to kavovniková farma. Hledáme v keřích snad 20 minut bez úspěchu. Když už to chceme vzdát, tak jak to bývá ve filmech nastává pozitivní zvrat. Na jednom keři nacházíme mrtvého brouka, pokrytého bílým povlakem houby B. bassiana. Javier je z toho nadšen taktéž ní já. Pak se nám podaří najít ještě několik takových brouků. Budou zdrojem pro výrobu domácího biologického insekticidu.
Později odpoledne po slavném nálezu houby dostávám poměrně méně vznešený úkol. Spolu s dalším brigádníkem, který se jmenujeme Jaime třídíme a přesouváme sazenice kávovníku na dvoře Javierova domu. Není to sice nic složitého, ale člověk u toho pořád dřepí na zemi nebo se ohýbá pro sazenice a tak mě z toho docela slušně bolí záda. Při práci povídám Jaimemu o závodu, který chci běžet. On se toho taky chytá. Možná i proto, že je to celé gratis. Takže v pět odpoledne po práci vyrážíme do Puerto Ayora na velitelství zdejšího námořnictva, kde se zapisujeme na závod. Vůbec nevadí, že jsem cizinec ani pas po mě nechtějí. Je to skvělé. Jediné nás čím se trošku zamýšlím je, že naposledy jsem si byl zaběhat asi 5 km a to dva měsíce zpět. No zkrátka to budu muset napálit i bez přípravy.
Komentáře
Okomentovat