15.7. Výlet k Darwinově sousoší, západ slunce na pláži s dobrá večeře na závěr
V neděli to se výstavním nějak nepřeháním, ale už jsem nějak na časné vstávání zvyklý, takže po sedmé vyrážím z hostelu. Mám v plánu se jít podívat na vyhlídku, kde je sousoší s velkou Darwinovou sochou. Počasí je k turistice příznivé. Je zataženo a není nijak extrémně horko. Procházím znovu přes interpretační centrum, kde si znovu prohlížím některé expozice. Pak hned za východem z centra vede stezka k vyhlídce a dál pokračuje k směrem k pláži Punta Carola, která je 2,5 km vzdálená.
U Darwinova sousoší jsem za chvilku. Je to socha v nadživotní velikosti. Kromě samotné osobnosti Darwina chtěl autor sochy vyjádřit poctu také zdejší zvířeně. Proto spolu s Charlesem zde hrdě stojí leguán, želva a lachtan. Samozřejmě neodolám a musím se tu vyfotit. Z vyhlídky je pěkný výhled na zátoku. Přímo na mole několik desítek metrů pode mnou odpočívají tři lachtani. Dalekohledem prohlížím okolní skaliska, kde hnízdí pelikáni.
Z vyhlídky se přesouvám právě dolů k molu. Lachtani se vůbec nijak mojí přítomností nenechávají znepokojil. Tyhle zvířata jsou životní povaleči a to doslova. Kromě několika hodin, které stráví pod vodou lovem drobných ryb a jiných živočichů leží natažení na souši a spí. Stres asi vůbec neznají. Působí prostě strašně pohodově. Kromě lachtanů se na mole a okolo prohání černí a barevní kraby. Zvláště pak barevný krab je velmi fotogenický a skoro jako by tušil, že je focený zaujímá pózu s pohledem přímo do objektivu.
Od mola pokračuji dál po kameny vydlážděné stezce opět vzhůru do konce. Dostávám se na další vyhlídku. Rozhled je pěkný, zejména na okolní skály, kde hnízdí různí ptáci. Vůbec ptactvo je zde na ostrovech taky velmi zajímavé. Podobně jako leguáni a lachtani i ptáci mají snížený práh obezřetnosti vůči lidem. Z vyhlídky, kde je dřevěná pozorovatelna vede dál již jen vyšlapaná pěšina. Zavádí mě do míst, kde lze blízkosti pozorovat hnízdící vodní ptáky. Nejzajímavější je pohled na to jak ladně létají nad vodou. Snažím vše pořídit i nějaké pěkné fotky, ale není to vůbec snadné.
Cesta se začíná pozvolna ubírat dolů. Všude okolo rostou stromy, jejichž dřevo se jmenuje palo Santo a používá se díky specifickému aromatu ke spirituálním účelům. Místy se objevují také velké kaktusy opuncie. Blížím se k pláži. Když výročím na její okraj, všimnu si, že všude leží tisíce malých válečku. Pokleknu k zemi abych jev blíže prozkoumal. Zjišťuji, že jde o malé korály, které mají uprostřed malou dutinu.
Pomalu nadešel čas vrátit se z výletu do hostelu. I žaludek se hlásí o svůj příděl. Odbývám ho čínskou nudlovou polívkou. No já vím, žádný gurmánský ani nutriční zázrak to není, ale svůj účel na chvilku splní. Po tomto neslavném obědě, chvilku odpočívám. Jenže lenošení mě dlouho nebaví a tak vyrážím do města na nákup suvenýrů. Ovšem vše komplikuje neděle s brzká odpolední hodina, kdy jen ty nejvíce ziskuchtivé restaurace mají otevřeno. Nezbývá, než suvenýry odložit na později čas.
Po poledni se obloha vyčistila a je krásně slunečno. Z městečka se vracím do hostelu. Beru plavky a vyrážím na pláž La Loberia. Více než plavání, které si dopřávám jen chvilku mě zajímá podvečerní scenérie a západ slunce. Zapadající slunce mění scénu každou chvíli. Nízko položený rudý kotouč dává všemu větší plasticitu navíc se obloha zabarvuje do oranžova. Daří se mi i pár fotek, které snad nebudou působit úplně kýčovite. Když už je slunce zcela za horizontem opouštím spolu se zbývajícími lidmi na pokyn strážce národního parku pláž.
Večer městečko ožívá. Je příjemný večer a od moře vane slabý vítr. Vše má příjemnou poklidnou atmosféru. Ideální doba k nákupu suvenýrů. Navíc musím po poměrně chabém obědě odporsit svůj žaludek nějakou lepší večeří. Volím restauraci s názvem Nativo a objednávám si grilovaný rybí filet. Večeře je znamenitá a spokojeně se přesouvám na hostel a velmi rychle usínám.
U Darwinova sousoší jsem za chvilku. Je to socha v nadživotní velikosti. Kromě samotné osobnosti Darwina chtěl autor sochy vyjádřit poctu také zdejší zvířeně. Proto spolu s Charlesem zde hrdě stojí leguán, želva a lachtan. Samozřejmě neodolám a musím se tu vyfotit. Z vyhlídky je pěkný výhled na zátoku. Přímo na mole několik desítek metrů pode mnou odpočívají tři lachtani. Dalekohledem prohlížím okolní skaliska, kde hnízdí pelikáni.
Z vyhlídky se přesouvám právě dolů k molu. Lachtani se vůbec nijak mojí přítomností nenechávají znepokojil. Tyhle zvířata jsou životní povaleči a to doslova. Kromě několika hodin, které stráví pod vodou lovem drobných ryb a jiných živočichů leží natažení na souši a spí. Stres asi vůbec neznají. Působí prostě strašně pohodově. Kromě lachtanů se na mole a okolo prohání černí a barevní kraby. Zvláště pak barevný krab je velmi fotogenický a skoro jako by tušil, že je focený zaujímá pózu s pohledem přímo do objektivu.
Od mola pokračuji dál po kameny vydlážděné stezce opět vzhůru do konce. Dostávám se na další vyhlídku. Rozhled je pěkný, zejména na okolní skály, kde hnízdí různí ptáci. Vůbec ptactvo je zde na ostrovech taky velmi zajímavé. Podobně jako leguáni a lachtani i ptáci mají snížený práh obezřetnosti vůči lidem. Z vyhlídky, kde je dřevěná pozorovatelna vede dál již jen vyšlapaná pěšina. Zavádí mě do míst, kde lze blízkosti pozorovat hnízdící vodní ptáky. Nejzajímavější je pohled na to jak ladně létají nad vodou. Snažím vše pořídit i nějaké pěkné fotky, ale není to vůbec snadné.
Cesta se začíná pozvolna ubírat dolů. Všude okolo rostou stromy, jejichž dřevo se jmenuje palo Santo a používá se díky specifickému aromatu ke spirituálním účelům. Místy se objevují také velké kaktusy opuncie. Blížím se k pláži. Když výročím na její okraj, všimnu si, že všude leží tisíce malých válečku. Pokleknu k zemi abych jev blíže prozkoumal. Zjišťuji, že jde o malé korály, které mají uprostřed malou dutinu.
Pomalu nadešel čas vrátit se z výletu do hostelu. I žaludek se hlásí o svůj příděl. Odbývám ho čínskou nudlovou polívkou. No já vím, žádný gurmánský ani nutriční zázrak to není, ale svůj účel na chvilku splní. Po tomto neslavném obědě, chvilku odpočívám. Jenže lenošení mě dlouho nebaví a tak vyrážím do města na nákup suvenýrů. Ovšem vše komplikuje neděle s brzká odpolední hodina, kdy jen ty nejvíce ziskuchtivé restaurace mají otevřeno. Nezbývá, než suvenýry odložit na později čas.
Po poledni se obloha vyčistila a je krásně slunečno. Z městečka se vracím do hostelu. Beru plavky a vyrážím na pláž La Loberia. Více než plavání, které si dopřávám jen chvilku mě zajímá podvečerní scenérie a západ slunce. Zapadající slunce mění scénu každou chvíli. Nízko položený rudý kotouč dává všemu větší plasticitu navíc se obloha zabarvuje do oranžova. Daří se mi i pár fotek, které snad nebudou působit úplně kýčovite. Když už je slunce zcela za horizontem opouštím spolu se zbývajícími lidmi na pokyn strážce národního parku pláž.
Večer městečko ožívá. Je příjemný večer a od moře vane slabý vítr. Vše má příjemnou poklidnou atmosféru. Ideální doba k nákupu suvenýrů. Navíc musím po poměrně chabém obědě odporsit svůj žaludek nějakou lepší večeří. Volím restauraci s názvem Nativo a objednávám si grilovaný rybí filet. Večeře je znamenitá a spokojeně se přesouvám na hostel a velmi rychle usínám.
Komentáře
Okomentovat