19. Července – pláž Tortuga bay po druhé
Ve čtvrtek dopoledne pracuji pro Karinu sám. Kerian a Bonnie mají volný den. Dodělávám setí semínek. Docela mě to baví. Člověk si vlastně uvědomí, že každé semínko, které do půdy zapraví bude později růst ve zdravou potravinu pro místní obyvatele. Jsem vlastně na úplném počátku pěstebního cyklu. Kromě setí ještě dopoledne stíhám chvilku kopat drenážní kanál, který je už v délce asi 20 metrů. Poté přesazuji tabák a několik rostlinek podzemnice olejné. Na závěr ještě v lese sklízím několik plodů passion fruit.
Po obědě vyrážím do města Puerto Ayora. Hlavním cílem je návštěva pláže Tortuga bay. Počasí je slunečné a tak přeje focení. Cestu už znám. Takže rovnou z autobusu mířím na stezku. V první fázi cesty si fotím mohutné kaktusy opuncie. Roste jich tu spousta a některé kusy jsou opravdu letité a velmi vzrostlé. Na pláži není až tak moc lidí, což je fajn. Dlouhý pás bílého písku narušují místy hromady černých lávových kamenů, které ke Galapágům neodmyslitelně patří.
Kolem vody se pohybuje zase několik druhů ptactva. Člověk by ani nevěřil jak relativně mohutný pelikán může být elegantní letec. Dokáže proletět velmi nízko nad hladinou aniž by prakticky pohnul křídly. Po pláži pak běhají drobnější ptáci a hledají v mokrém písku něco k snědku. V jednom místě je pak atrakcí velká skupina odpočívajících leguánů. Jsou tu větší i menší kusy. Někteří vypadají jako rodina protože doslova leží nalepeni tělo na těle. Někteří dokonce plivou vodu. Je to zřejmě proto, že když žerou řasu v moři pod vodou tak pak zkrátka potřebují ze sebe tu slanou mořskou vodu dostat.
Kolem páté hodiny odpolední se vracím do Puerto Ayora. Kupuji si oblíbenou točenou zmrzlinu za dolar a procházím se večerními ulicemi. Vzduch je od moře příjemný a také teplota něco málo přes dvacet stupňů svádí k lenivému vysedávání na lavičce a pozorování moře.
Po obědě vyrážím do města Puerto Ayora. Hlavním cílem je návštěva pláže Tortuga bay. Počasí je slunečné a tak přeje focení. Cestu už znám. Takže rovnou z autobusu mířím na stezku. V první fázi cesty si fotím mohutné kaktusy opuncie. Roste jich tu spousta a některé kusy jsou opravdu letité a velmi vzrostlé. Na pláži není až tak moc lidí, což je fajn. Dlouhý pás bílého písku narušují místy hromady černých lávových kamenů, které ke Galapágům neodmyslitelně patří.
Kolem vody se pohybuje zase několik druhů ptactva. Člověk by ani nevěřil jak relativně mohutný pelikán může být elegantní letec. Dokáže proletět velmi nízko nad hladinou aniž by prakticky pohnul křídly. Po pláži pak běhají drobnější ptáci a hledají v mokrém písku něco k snědku. V jednom místě je pak atrakcí velká skupina odpočívajících leguánů. Jsou tu větší i menší kusy. Někteří vypadají jako rodina protože doslova leží nalepeni tělo na těle. Někteří dokonce plivou vodu. Je to zřejmě proto, že když žerou řasu v moři pod vodou tak pak zkrátka potřebují ze sebe tu slanou mořskou vodu dostat.
Kolem páté hodiny odpolední se vracím do Puerto Ayora. Kupuji si oblíbenou točenou zmrzlinu za dolar a procházím se večerními ulicemi. Vzduch je od moře příjemný a také teplota něco málo přes dvacet stupňů svádí k lenivému vysedávání na lavičce a pozorování moře.
Komentáře
Okomentovat