14.7. Vidět mořskou želvu byl životní zážitek

Ráno nemusím vstávat extra brzo, protože můj výlet na Kicker Rock začíná až v 8:30. Přesto se budím docela brzy. Vyrážím po sedmé hodině do centra a dávám si kafe a brownies. Pak se procházím po přístavu. Zajímavé je, že v tuto hodinu je město skoro liduprázdné. V přístavu je možné vidět zdejší zvířenu. Na zábradlí sedí velký pelikán a moje přítomnost ho moc nestresuje. Takže si jo fotím jak je mi libo. Zajímavá situace se odehrává také pod molem na kamenech. Společně tu odpočívají leguán a lachtan.

Pomalu nastal čas a tak se přesouvám do firmy, se kterou mám zaplacený výlet. V kanceláři dostávám výbavu a jeden ze zaměstnanců mě odvádí na molo. Tam mě přiděluje ke skupině 6 Američanů, 2 Britek a ekvádorsko-italskeho páru. Průvodce José nás naloží na podobnou loď, která slouží jakou trajekt. Další členové posádky jsou kapitán a dva jeho pomocníci. José nám vysvětluje co se bude dít v průběhu tour. Taky je velmi ochotný odpovědět na každou otázku. Pomalu vyplouváme, ale nehrozí nám žádné velké vlny protože se budeme držet pobřeží ostrova. 

Kapitánovi pomocníci nám podávají drobné občerstvení jako ovoce a chipsy. Plavíme se směr Kicker Rock což je skála, která ční z moře poblíž pobřeží ostrova San Cristóbal. Ještě než se tam dostaneme zastavujeme na jedné odlehlé pláži. José nám s trochou nadsázky říká, že možná když zkusíme hrabata v písku najdeme poklad. Ano, to je sice vtip, nicméně je na něm i kus pravdy. Svého času sloužily Galapágy jako úkryt pirátů. Taky se tvrdí, že zde ukryly své nakradené podklady. Kdo ví. Nicméně ve skutečnosti můžeme na pláži pozorovat zdejší život. Kromě bílého písku jsou tu i černá lávová skaliska. Mezi porosty mangrovníků se prohání drobní žlutí ptáci. A v mělkých vodách u břehu se prohání mnoho ryb. Zkrátka na hodinu a půl máme o zábavu postaráno.

Zpět na lodi dostáváme výborný oběd. Je to tuňák s vařenou zeleninu a hranolky. Jsem nad míru spokojen. Dávám se do řeči i s americkou partičkou. Jsou to dvě holky – učitelky krátce po škole. Pak k nim patří ještě asi 15 lety kluk a jeho táta. Jsou stejně jako já dobrovolníci. Holky pár týdnů učili angličtinu, ale teď jsou na Galapágách a v lese mačetou likvidují porosty invazivní ostružiny. Spolu s nimi i táta se synem. O víkendu mají volno a tak vyjeli na tento výlet. 

Po obědě kapitán spouští motory a směřujeme ke Kicker Rock. José nám vysvětluje, že tam musíme být kolem jedné hodiny a nejpozději ve tři musíme pryč. Je to proto, že výletní lodě mají určitý vyhrazený čas tak, aby na místě nebylo nikdy přelidněno. A skutečně, když dorazíme ke Kicker Rock je tu s námi ještě jedna podobná loď, jinak nikdo. Všichni se soukáme do neoprenovných obleků. Pak ještě nasadit ploutve, brýle a šnorchl. Postupně naskáčeme do vody. Nejvíce musím obdivovat asi 70 letou paní z Británie, která se toho nebojí a jde do toho s námi. Doprovází totiž svoji vnučku na prázdninách. Ve vodě nám José sděluje pravidla pohybu a taky, že se ho máme držet. Hlavním cílem je vidět co nejvíc zvířat ve vodě.

Plaveme podél útesu směrem do tunelu mezi skalami. Ve vodě se to hemží rybami. Je na co koukat, opět jsou tu všechny možné barvy. V tunelu je pak úžasné pozorovat jak do něj proniká světlo. Najednou podemnou spatřím ve vodě plavat lachtan. Na souši působí trošku neohrabaně, ale pod vodou jde o krásné zvíře. Pohybuje se s dokonalou lehkostí, jakoby se vznášel. Opouštíme tunel a nejednou nás José volá ať plaveme k němu. Pak praví ať se podíváme jaké zvíře je pod námi. Je to žralok a ne jaký. Je to žralok kladivoun. Ještě než odplave, tak jo stíhám natočit na vodní kamerku. Dál šnorchlujeme kolem útesu. V jednu chvíli mě míjí hejno stovek drobných kulatých lesklých rybek. Vypadají skoro jako bubliny. Pak u útesu spatřím krásné mořská zvíře. Je to želva. Vypadá nádherně, nohy má přeměněné na ploutve. Pohybuje se s neskutečnou elegancí. Plave těsně podél ! mou a moje přítomnost ji vůbec nevadí. Pak se zastavuje u skály a začne požírat řasy. Vše točím na kameru a jsem doslova nadšený. Je to pro mě další životní zážitek. Jen si zase v tuto chvíli uvědomuji, jak mi lidé těmto krásným tvorům ničíme jejích životní prostředí. Spousta těchto žel umírá kvůli plastům, kterých jsou oceány plné. 

Šnorchlujeme poctivou hodinu. Je to čas, který je tak akorát. Už jsem pomalu unavený i když neoprénový oblek pomohl hodně.

Zpět na lodi dostáváme ručník a jak se osušíme, tak i nějaké ovoce a sušenky. Pak už vyplouváme na zpáteční cestu. Po třetí hodině jsme zpět. Já si dávám na hostelu sprchu a skoro dvě hodinky odpočinek. Na večer vyrážím do městečka. Dávám si večeři a koktejl. V restauraci, kde mají docela obstojné WiFi aktualizují blog.