16. – 18. Července – Plné pracovní nasazení
V pondělí ráno nastupuji na trajekt směr Puerto Ayora. Opět jde o obdobné malé plavidlo, kterým jsem se plavil sem. Spolu se mnou je tu kromě několika dalších pasažérů také skupinka amerických studentíků. Opět musí projevit příslušnost k jejich velkému národu tím, že vše velmi významně a také hlučně komentují. Naštěstí za chvilku sklapne a to když začne loď poskakovat ve vlnách. Cesta zpět na Santa Cruz je rychlejší, protože se pluje po proudu.
Po vylodění se stavuji u Ondry v supermarketu a kavárně. Pak už usedám na bus a před obědem jsem u Javiera a Jill. Dostávám nabídku na čerstvou kávu kterou s radostí přijímám. Pak vypravím Javierovi a Jill jak bylo na ostrově San Cristóbal. Po obědě dodělávám pasti na kàvovníkového brouka a pak už zbytek dne prosím.
V úterý už mám plné pracovní nasazení u Kariny na farmě. V 6:15 rozděluje Karina práci. Čekají nás různorodé úkoly. Já se opět ujímám kopání drenážní kanálu. Je to makačka ale fyzická práce mi nevadí. Po obědě přesazuji rostlinku tabáku. Taky plním pytle horní vrstvou zeminy. Takže bude sloužit jako materiál pro přípravu půdy na klíčení semínek. A taky sklízíme mojí oblíbenou rostlinku podzemnici olejnou a vylupujeme semínka.
Bonnie a Kerian mi navíc ukazují kde se v lese dá najít maracuja nebo li passion fruit. Ve šlechtěné verzi je to moje oblíbené ovoce. Tady ovšem roste divoce a plody nejsou tak sladké. Používají se hlavně na přípravu džusů, což zkouším u Javiera a Jill v kuchyni. Z plodu se musí vyjmout semínka s dužninou. Ty se hodí do mixéru s cukrem a přidá se voda. Pak se to celé rozmixuje a vzniká výborný nápoj. Alespoň mě velmi chutná.
Ve středu pak dostáváme speciální úkol. V první fázi sklizeň. Karina nám předávám přesný seznam toho co potřebuje sklidit. Na odpoledne chystá dodávku bedýnek pěti zákazníkům. Na víc prozatím produkce ze zahrady nestačí. Bonnie a Keiran sklízejí bylinky. Pak trochou cherry rajčat. Já obírám listy kapusty a pak sklízím pomeranče. Karina má na farmě několik vzrostlých pomerančovníků. Které byly na farmě už před tím, než pozemek koupila. Nevýhoda těchto stromů je, že mají korunu velmi vysoko a plody jsou tak nedosažitelné ručně. Ani žebřík s dostatečnou výškou není k dispozici. Jediné, jak je možné pomeranče sklízet je použit dlouhou bambusovou tyč, která má na konci hák s plody jednoduše shodit. Ideální technicka je když se hákem zachytí větev s tou se pak třese. Pomeranče pak padají ve velkém na zem. Bohužel asi 30% plodů se poškodí tím, že prasknou. Jediné co je možné s nimi udělat je ještě v den sklizně je buď sníst nebo zpracovat.
Po sklizni dostáváme další velmi odpovědný úkol. Budeme sít semínka. Karina nám dává přesný seznam které druhy a kolik budeme sít. V prvním kroku je potřeba připravit substrát na klíčení semena. To spočívá v přesetí horní vrstvy půdy přes síto. Tím se získává jemný substrát. Ten se pak posléze navlhčí a rovnoměrně rozmístí do plat, složených z kelímků. Do takto připravených plat se pak umísťují semínka. Do každého kelímku vždy jedno semínko. Na každé osazené plato se ještě musí nalepit štítek s názvem plodiny, odrůdou, datem setí a fází měsíce. Když je vše připraveno, plato se ještě zavlaží a zakryje černou folii. Tento úkol nám zabere celé zbývající odpoledne.
Po práci vyrážím do Puerto Ayora za Ondrou. Mám s ním domluvené, že mi předá nějaké rady o ostrově Isabela, kam se chystám v neděli. Před šestou jsem na místě. Nejdřív ale musíme udělat radost Ondrovým synům. Jdeme si zahrát na střechu kavárny florbal. Je to vlastně taková velká střešní terasa, kde má Ondra dvě branky. Skoro hodinku hrajeme a zejména stáří Lukas je z toho nadšený. Pak mě Ondra zve na chvíli k nim domů. Bydlí ve střešním bytě nad kavárnou a supermarketem. Vysvětluje mi co na Isabela dělat, co je tam k vidění a tak. Podle jeho slov by mělo jít o nejméně rozvinutý osídleny ostrov (nepočítám ostrov Florena, který je osídlen jen pár let).
Po vylodění se stavuji u Ondry v supermarketu a kavárně. Pak už usedám na bus a před obědem jsem u Javiera a Jill. Dostávám nabídku na čerstvou kávu kterou s radostí přijímám. Pak vypravím Javierovi a Jill jak bylo na ostrově San Cristóbal. Po obědě dodělávám pasti na kàvovníkového brouka a pak už zbytek dne prosím.
V úterý už mám plné pracovní nasazení u Kariny na farmě. V 6:15 rozděluje Karina práci. Čekají nás různorodé úkoly. Já se opět ujímám kopání drenážní kanálu. Je to makačka ale fyzická práce mi nevadí. Po obědě přesazuji rostlinku tabáku. Taky plním pytle horní vrstvou zeminy. Takže bude sloužit jako materiál pro přípravu půdy na klíčení semínek. A taky sklízíme mojí oblíbenou rostlinku podzemnici olejnou a vylupujeme semínka.
Bonnie a Kerian mi navíc ukazují kde se v lese dá najít maracuja nebo li passion fruit. Ve šlechtěné verzi je to moje oblíbené ovoce. Tady ovšem roste divoce a plody nejsou tak sladké. Používají se hlavně na přípravu džusů, což zkouším u Javiera a Jill v kuchyni. Z plodu se musí vyjmout semínka s dužninou. Ty se hodí do mixéru s cukrem a přidá se voda. Pak se to celé rozmixuje a vzniká výborný nápoj. Alespoň mě velmi chutná.
Ve středu pak dostáváme speciální úkol. V první fázi sklizeň. Karina nám předávám přesný seznam toho co potřebuje sklidit. Na odpoledne chystá dodávku bedýnek pěti zákazníkům. Na víc prozatím produkce ze zahrady nestačí. Bonnie a Keiran sklízejí bylinky. Pak trochou cherry rajčat. Já obírám listy kapusty a pak sklízím pomeranče. Karina má na farmě několik vzrostlých pomerančovníků. Které byly na farmě už před tím, než pozemek koupila. Nevýhoda těchto stromů je, že mají korunu velmi vysoko a plody jsou tak nedosažitelné ručně. Ani žebřík s dostatečnou výškou není k dispozici. Jediné, jak je možné pomeranče sklízet je použit dlouhou bambusovou tyč, která má na konci hák s plody jednoduše shodit. Ideální technicka je když se hákem zachytí větev s tou se pak třese. Pomeranče pak padají ve velkém na zem. Bohužel asi 30% plodů se poškodí tím, že prasknou. Jediné co je možné s nimi udělat je ještě v den sklizně je buď sníst nebo zpracovat.
Po sklizni dostáváme další velmi odpovědný úkol. Budeme sít semínka. Karina nám dává přesný seznam které druhy a kolik budeme sít. V prvním kroku je potřeba připravit substrát na klíčení semena. To spočívá v přesetí horní vrstvy půdy přes síto. Tím se získává jemný substrát. Ten se pak posléze navlhčí a rovnoměrně rozmístí do plat, složených z kelímků. Do takto připravených plat se pak umísťují semínka. Do každého kelímku vždy jedno semínko. Na každé osazené plato se ještě musí nalepit štítek s názvem plodiny, odrůdou, datem setí a fází měsíce. Když je vše připraveno, plato se ještě zavlaží a zakryje černou folii. Tento úkol nám zabere celé zbývající odpoledne.
Po práci vyrážím do Puerto Ayora za Ondrou. Mám s ním domluvené, že mi předá nějaké rady o ostrově Isabela, kam se chystám v neděli. Před šestou jsem na místě. Nejdřív ale musíme udělat radost Ondrovým synům. Jdeme si zahrát na střechu kavárny florbal. Je to vlastně taková velká střešní terasa, kde má Ondra dvě branky. Skoro hodinku hrajeme a zejména stáří Lukas je z toho nadšený. Pak mě Ondra zve na chvíli k nim domů. Bydlí ve střešním bytě nad kavárnou a supermarketem. Vysvětluje mi co na Isabela dělat, co je tam k vidění a tak. Podle jeho slov by mělo jít o nejméně rozvinutý osídleny ostrov (nepočítám ostrov Florena, který je osídlen jen pár let).
Komentáře
Okomentovat