Vašek na cestách

První co si pamatuji, je zvonění budíku. Je přesně 6:30. Čas na to dát si sprchu a připravit se na výlet do džungle. Krátce po 7 hodině přijíždí Ramon. Snědý Ekvádorec s knírkem, který má patrně dobrou náladu. Vytahuje pytel a z něj 3 páry gumáků. Každý si bereme svoji velikost. V dodávce s námi jedou ještě dvě holky z Francie a pak postarší manželé z Peru. Po 10 minutách jízdy zastavujeme na polní cestě, která ústí do džungle. Vlastně všechno je to Ramonův pozemek, který má cca 16 ha. Na části má něco jako eko-farmu s ovocnými stromy, zbytek je jen džungle, kterou chce Ramon zachovat. Nejprve procházím místy, kde rostou banány, papája, různé aromatické rostliny, cistrusy atp. Co je velmi zajímavé, že u nás pěstované jako pokojové, jsou tu některé druhy rostlin běžnou součásti zdejší flóry. Ramon odsekne trs banánu mačetou a každý dostáváme čerstvý bio-banán. Postupně porost kterým procházíme přechází více do džungle. Zastavujeme se, ještě u jednoho záhonu, kde rostou an...

Jak už jsem předeslal v přechozím příspěvku vesnice Mompiche, je spíše turistická lokalita. Kromě nádherné pláže, kde se člověk může koupat se tu nabízí i další možnosti. Především pak jízda na koni po pláži, surfování, masáže, posezení u piva, atp. Mě asi nejvíc láka prostě natáhnout se na pláži.  Vstávám časně. Moji spolubydlící fin Simi a australan Teddy ještě psí. Já kolem sedmé hodiny ranní vyrážím obut do běžeckých bot na výběh po pláží. Dávám si jen pár kilometrů, nějaké kliky a decentní koupel v moři. Jinak to nějak nepřeháním. Ke snídani poslouží zdejší banány. Jsou menší než u nás a chutnají o dost lépe. V poledne se chystám na pláž. Mandee (majitelka hostelu) mi doporučuje abych si na konci pláže koupil kokos v útulku pro opuštěná zvířata. Proč ne, je potřeba udělat dobrý skutek, a 1 USD je velmi příznivá cena. Za chvilku už vykračuji po pláži. Usadím se kousek od zmíněného útulku. Je to taková chýše, okolo které rostou kokosové palmy.  Pozemek je oplocený a všude ...

Utrmácený z cesty otevírám bránu hostelu The Mud House, kde mám rezervováno ubytování. Za 5 nocí, chtějí jen 45 USD, což je fajn cena. Uvitá mě američanka Mandee, která se svým kolumbijským manželem provozuje tento hostel. Hostel je opravdu stylový. Domky a chýše postavené ze zdejšího surovin. Vše je v takovém přírodním stylu. Nicméně velmi účelné. Mandee mě vše vysvětluje a je moc milá. Dostávám postel ve 4 lůžkovém pokoji. Nakonec se ukáže, že mám spolubydlící z Austrálie, Francie a Finska. Dávám si sprchu, a vyrážím se podívat na pláž. Pláž je hezké, moře teplé a co mě láká ještě víc, je džungle, která roste hned nad pláží. První den mám spíš takový rozkoukávací. Mompiche je spíše vesnice, kde je spousta hostelů a hotelů. Odpoledne si dávám kratší koupačku v moři a pak menší nákup. Povídám si taky s klukem z Finska (jmenuje se Simi). Samozřejmě o čem jiném, než o hokeji.

Po návštěvě Quita mě čekal noční přesun do vesnice Mompiche, která leží na pobřeží Pacifického Oceánu v severní části Ekvádoru. Tak si to dáme od začátku. Přesně v 21:00 mě v hostelu vyzvedává domluvená doprava. Tedy řidičem je těhotná Erika, ale šílenou místní dopravu zvládá bravůrně. V rámci možností si povídáme. Sem tam někdo zatroubí, občas se do cesty připlete auto, ani nevím odkud, ale po asi hodině jízdy jsme na autobusovém terminálu. Předávám Erice předem domluvených 12 USD a vydávám se do útrob autobusového terminálu. Zaskočil mě v tuto dobu vysoký počet lidí. Vypadá to jak turecký bazar. No jsem zvědav co mě bude čekat na nástupišti. Můj autobus má odjezd ve 23:30, a raději jdu na nástupiště o 45 min dřív. Celkem snadno se mi daří najít správné místo nástupu. Jenže už se zde doslova mačká masa desítek lidí. Přijíždí různé autobusy, vůbec nevím jak mám poznat ten svůj. Naštěstí asi vypadám exoticky, se se mnou dávají do řeči další cestující. Konkrétně jeden kluk ani nevím odk...

Celé dopoledne trávím dopisováním blogu. Zjistil jsem, že jak jsem pár dní pozadu tak už si pak nepamatuji všechny detaily a hlavně je to hodně psaní naráz. K obědu si dávám jen čaj a mám v plánu se najíst ve městě. Po 12 hodiny vyrážím do nástrah a krás hlavního města Ekvádoru. Mým cílem je dominanta města, kde je na 200 metrů vysokém kopci Panecillo socha panny Marie. Vrcholek leží v nadmořské výšce 3016 m.n.m. Vycházím z hostelu do ulic. Musím říct, že chodníky jsou velmi úzké, přechody pro chodce tady prakticky nejsou a je to celé takové trošku chaotické. Nicméně držím stále dobrý směr a mířím ke kopci Paneciello. Všude se motají lidi a hodně z nich se snaží prodat ovoce, chipsy, prostě cokoliv, aby si přilepšili. Já nakonec končím ve zdejším fastfoodu a dávám si něco jako zeleninové rizoto, polívku a pití. Celé menu vychází na 3 USD. Když odcházím z restaurace kupuji míjím mladou maminku s tak 5 letým klukem jak prodávají ovoce. Tak si říkám, že udělám dobrou věc a kupuji si za ...

Ráno mi David (majitel hostelu) dělá snídani v podobě míchaných vajec, housky s marmeládou a džusu a nějakého ovoce. Jsem spokojen, nemusím nic zařizovat a mám vcelku dobrou snídani. Pak už vyrážíme s Giorgianou směr vyhlídha Todos Mundo, která je přesně v místě rovníku. Navíc jsou tam nějaká muzea. Cestou na autobusovou zastávku se Giorgiana několikrát ptá na směr a cenu busu. Zatímco směr je většinou správně, cena jízdenky se u místních rozchází v rozpětí 0,2 – 4 USD (v Ekvádoru se používá americký dolar). I samotná autobusová zastávka je chaos. Přijíždí jeden bus za druhým, lidi hulákají a člověk vůbec neví do kterého busu nastoupit. Nakonec se objeví bus s nápisem Todos Mundo a tak do něj nastoupíme. Jedem snad 40 minut, během kterých nás skasýruje dáma, která funguje asi jako průvodčí. Bere si od nás 40 centů. Takže cena v pohodě. Na konečné, kde jsou muzea nás odchytne drobný snědý ekvádorec. K jeho smůle neumí anglicky, takže ho odkážu na Giorgianu. Nakonec z něj vylez...