Vašek na cestách

Pondělí ráno v 6:15 už stojím u dveří Karinina domu připraven k pracovním úkolům. Z nebe se snáší vytrvalý a celkem intenzivní déšť. Takže to vypadá na to, že suchý z dnešní práce nevyváznu. Bonnie a Keiran už odjeli v neděli na ostrov Isabela a tak jsem jediným dobrovolníkem na farmě. Ve dveřích objevuje Karina a společně jdeme na farmu. Během půl hodinky dostávám úkoly na celý den. Jde o zálivku zastřešené části farmy, sázení juky, úklid dřevěných kůlu a kopání drenážního kanálu. Musím říct, že šlo asi o nejvíc psychicky náročný den na farmě. Myšlenkami už jsem byl spíše na cestě domů. Navíc všechno komplikoval déšť. I přesto, že jsem měl nepromokavou větrovku, vypadal jsem na konci směny jako blátivá koule. Jediné co mi den trošku zpestřilo bylo pojídání čerstvě spadlých pomerančů. Chutnají tedy skvěle, nedá se to vůbec srovnat s tím, co se dostane u nás v marketu. Navíc se člověk ani nemusí bát, dotknout slupky. Je totiž úplně bez chemie. V úterý je ke mně Karina milosrdná a přid...

V neděli vstávám opět časně. Mám k tomu i praktický důvod. Chci se jít podívat na útesy Las Grietas, kde se dá i šnorchlovat. Před sedmou vycházím z domu na autobus. Bohužel nemám dostatek trpělivosti čekat na zastávce a tak když asi 15 minut bus nejde jdu pěšky. Cesta mi trvá necelou hodinu. V přístavu nasedám na lodní taxi a nechávám se přepravit necelý kilometr přes zaliv k molu, kde začíná stezka na Las Grietas. Stezka je dobře značená a vede přes mokřad. Za necelých dvacet minut jsem na místě. Las Grietas je v podstatě proláklina mezi dvěma útesy zaplavená mořskou vodou. Je to ideální místo ke šnorchlování. Jsou tu se mnou ještě asi tři lidi, takže zatím je to v pohodě. Nasazuji šnorchl a brýle a vyrážím na průzkum. Ve vodě plavou hlavně velké ryby, rozhodně tu není taková rozmanitost vodního života jako na jiných místech. I tak je to příjemné ranní probuzení. Za krátkou chvíli na místo dorazí asi tak 20 lidí a už to ztrácí na půvabu. Pomalu se vydávám na zpět do Puerto Ayora. ...

Sice je sobota, volný den jenže i tak už v sedm hodin snídám. Pak se v kuchyni zjeví Javier s ptá se mě, jestli nechci do Puerto Ayora na nedělní trh. Musí prý pomoc jeho setře, které prodává z jejich cyklo stánku kafe a má problém s elektřinou. Nějak neprotestuji a souhlasím. Ovšem jinak rozvláčný Javier má tentokráte naspěch a tak mě pohání do auta. Před osmou jsme na místě činu. Na městském tržišti už probíhá čilý ruch a obchod. U ckylo stánku je bezradná Javierova sestra, která má sice vše k dispozici, ale baterie nestačí na provoz kávovaru a konvice. Je třeba zajistit elektřinu ze sítě. Javier z auta vyloví prodlužku a hledá zásuvku. Přes silnici je budova patřící zřejmě škole. Na zdi objevujeme zásuvku, která je ovšem zavřená v plechové krabičce a zajištěná zámkem. Javier to řeší klasickým latinskoamerickým způsobem. Zkrátka násilím ohne plechová dvířka krycí krabičky a zapojí kabel. Ptám se, jestli to nebude problém. Javier se jen pousměje a pravý, že to nikdo řešit nebude. Pak...

Časně ráno stíhám snídani. Pak se probouzí i Javier a po šesté hodině ranní naskládá pracovní tým ve složení brigádníci Christian, Jajme a já do jeho elektromobilu. Jedeme opět na jeho farmu směrem do centra ostrova. Počasí vypadá na soustavný mírný dešti. Cestou ještě kupujeme pečivo. V zázemí dřevěné chatky snídáme. Kafe a pečivo. Já mám teda už druhé kolo. Po jídle se přesouvám o pár set metrů níže na kávovníkovou plantáž. Christian se ujímá motorového postřikovače a ošetřuje keře kávovníků proti rzi. Musím říct, že v souladu s pravidly ekologického zemědělství. Aplikuje totiž měďnatý fungicid, což je v ekologii povolené. Já a Jajme mu nosíme kanystry s postřikovou kapalinou. Pak se přišel čas na práci s mačetou. Je třeba posekat vysokou trávu okolo keřů. Není to nic složitého. Jenže já trouba jsem si zapomněl vzít pracovní rukavice. Díky intenzivní prací s tímto univerzálním nástrojem se mi udělá na ukazováčku pravé ruky puchýř. Jenže si toho všímám až ve chvíli kdy praskne a vrch...

Ani středeční ráno nepřináší slunečné počasí. Naopak mírně poprchává. Co naplat, počasí se poroučet nedá. Nevadí, kroupy nepadají a tak nice nebrání tomu vyrazit na kole na výlet. V agentuře, kde mi půjčili sto dolarů si také půjčuji kolo. Přeci jen se jim cítím zavázán za pomoc, tak jim udělám aspoň kšeft. Na ostrově Isabela je jen jeden možný výlet na kole. Jde o 6 km dlouhou stezku ke zdi slz. Vyrážím tedy na půjčeném kole se vznešeným názvem beach cruisere. Větší část cesty vede podél pobřeží a pak asi 1,5 kilometru do vnitrozemí ostrova mírně do konce. Cestou potkávám jednu želvu a taky si musím dát pozor, abych nepřejel nějakého leguána. Jinak nejde o fyzicky náročnou cyklistiku. Po asi půl hodině dorazím k onomu smutnému monumentu. Zeď slz se tak jmenuje protože ji stavěli vězni jako součást jejich trestu v letech 1946 – 1959. Řada z nich byli političtí vězni a mnoho z nich při stavbě zemřelo. Jde o poměrně kolosální několik desítek dlouhou zeď postavenou z lávových kamenů. S r...

Úterní den se probouzí do zamračeného rána. Vypadá to, že slunce zůstane za oponou mraků možná celý den. Jenže tím si přece nenechám pokazit náladu. Do 11:30, kdy mám na programu šnorchlovací výlet mám pár hodin času. Vydávám se do zhruba dva kilometry vzdáleného centra pro záchranu žel. Cestě tam vede přes mokřad s plameňáky, tak se těmito zvířaty zase kochám. Za nedlouhou přicházím do želvího centra. Cílem tohoto zařízení je záchrana populace suchozemských obřích želv. Především jde o to, že úspěšná reprodukce těchto zvířat ve volných podmínkách je jen zátěží možná. Primární příčinou, že želvy na Galapágách téměř vyhynuly byla jejich konzumace člověkem. V současnosti se tak již neděje. Jenomže nepůvodní zavlečená zvolit zvířata představují obrovské riziko pro mladé želvy ve volné přírodě. Už vajíčka požírají krysy. Krávy a kozy ničí želvám jejich přirozené prostředí. Jistý druh mravenců je pak schopen mladou želvu prakticky sežrat za živa. A existují další nepříznivé vlivy. Cílem to...