3.6. Déšť se snáší nad městem a balím batoh
Probouzí mě neobvyklý hluk. Chvilku netuším o co jde. Až posléze mi dochází, že jde o dopadající kapky deště na střechu domu. Tím méně se mi chce z postele. Čeká mě poslední den Cuscu a musím se hlavně připravit na další dobrovolnickou práci.
Mám domluvený pracovní pobyt na vědecké stanici neziskové společnost Inka Terra. Ve středu, když jsem byl na treku mi koordinátorka dobrovolnického programu poslala propozice. Je tam i seznam věcí, které budu potřebovat. Zjišťuji, že mi chybí některé oblečení. Jde, především o to, že je potřeba respektovat život v džungli. Je zakázáno oblečení, které má křiklavé barvy, výrazné nápisy. Naopak vše v jednoduchých přírodních barvách je povoleno. Navíc kvůli komárům a jinému bodovému hmyzu je velmi doporučeno nosit věci s dlouhým rukávem.
Takže úkol dne je jasný. Dokoupit za rozumnou cenu chybějící oblečení. Jenže já jsem v Cuscu viděl jen obchody se suvenýry. Používám proto mocný Internet a nacházím doporučení na obchod s konfekcí za rozumnou cenu. Naštěstí je jen jednu ulici za Plaza Armas, takže v historickém jádru. Potřebuji koupit především pracovní kalhoty a dvoje trička s dlouhým rukávem. Kráčím ulicemi Cusca směrem k obchodu a stále prší. Déšť vyhnal z ulic spoustu prodejců, nabízečů všeho možného a další turistů peněz chtivých osob. Obchod nacházím celkem snadno. Sortiment odpovídá běžnému konfekčnímu obchodu, jaký najdete u nás v každé nákupní galerií. Procházím regály se zbožím a nakonec nacházím to co potřebuji. Regál s plátěnými kalhoty. Chvilku u něj postavám a toho si všimne mladá prodavačka. Slečna zřejmě pochopila, že jsem vyslal dostatečně jasný nákupní signál. Přichází ke mně a já jí vysvětluji, že potřebuji velikost na sebe. Prohlédne si mě a řekne, že na mě je velikost číslo 30. Odcházím jeden kus příslušné velikostí vyzkoušet. Ano ta děvčica mě odhadla výborné. Kalhoty padnou jako ušité na míru. Kupuji dvoje, béžové a černá. K tomu přidávám v ještě béžové a bílé tričko s dlouhým rukávem.
Vracím se z úspěšného nákupu zpět do hotelu. Dopřávám si horkou sprchu. Ještě jednou studuji propozice k pobytu na vědecké stanici. Trošku mě vyděsí odstavec s názvem cena. Je vyžadována platba ve výši 50 USD za den. No o tom, ale při domlouvání nepadlo ani slovo. Vysvětlení je hned v dalším odstavci. Můj pobyt je financován na základě studijního stipendia, které mi udělili po předložení mých akademických výsledků. Konečně mi moje publikace k něčemu byly. No fajn, docela se mi ulevilo. Nicméně zjišťuji, že mi chybí nepromokavá bunda a dalekohled.
Mezitím začali dávat v televizi fotbalový přípravný přátelský zápas Peru versus Saúdská Arábie. Tady je účast národního týmu na mistrovství světa po 36 letech gigantická událost. Tedy s úvodním hvizdem rozhodčího zasedne celý národ k televizím včetně nemluvňat a psů. Tím pádem se z turistického Cusca stává město duchů. Zato sebemenší lokál, který vlastní televizi se plní do posledního místa. Po zhruba 20 minutách se spouští euforický řeč. Peru dalo gól. Nakonec zápas končí 3:0 pro místní.
Po skončení zápasu jdu do města. V boční ulici (zpravidla levnější) vyhledávám obchod s outdoor vybavením. Takové obchody jsou tu na každém kroku. Já vycházím do středně velkého. Takové ty úplně malé nemám rád. Nacházím lehkou nepromokavou větrovkou za velmi dobrou cenou. V uzavřeném regálu má paní také dalekohled. Ani ten není nijak předražený. Jsem spokojen, úspěšný nákup proběhl hned na prvním místě.
Docela mi vyhládlo tak se ještě vydávám za levným jídlem na tržiště San Pedro. Zřejmě tím opět riskuji kontaminaci mých střevech neznámým patogenem, ale zase ušetřím slušné peníze. Dávám si Seviche, což je zdejší typické jídlo. Směs zeleniny s rybou. K tomu jako příloha rýže a pražená velkozrnná kukuřice. Spokojeně nasycen se vracím do hotelu. Pomalu přichází večer. Dobaluji batoh a přemýšlím nad svým dalším působením. Jedu na vědeckou nestanoví do džungle. Bude to výzva.
Mám domluvený pracovní pobyt na vědecké stanici neziskové společnost Inka Terra. Ve středu, když jsem byl na treku mi koordinátorka dobrovolnického programu poslala propozice. Je tam i seznam věcí, které budu potřebovat. Zjišťuji, že mi chybí některé oblečení. Jde, především o to, že je potřeba respektovat život v džungli. Je zakázáno oblečení, které má křiklavé barvy, výrazné nápisy. Naopak vše v jednoduchých přírodních barvách je povoleno. Navíc kvůli komárům a jinému bodovému hmyzu je velmi doporučeno nosit věci s dlouhým rukávem.
Takže úkol dne je jasný. Dokoupit za rozumnou cenu chybějící oblečení. Jenže já jsem v Cuscu viděl jen obchody se suvenýry. Používám proto mocný Internet a nacházím doporučení na obchod s konfekcí za rozumnou cenu. Naštěstí je jen jednu ulici za Plaza Armas, takže v historickém jádru. Potřebuji koupit především pracovní kalhoty a dvoje trička s dlouhým rukávem. Kráčím ulicemi Cusca směrem k obchodu a stále prší. Déšť vyhnal z ulic spoustu prodejců, nabízečů všeho možného a další turistů peněz chtivých osob. Obchod nacházím celkem snadno. Sortiment odpovídá běžnému konfekčnímu obchodu, jaký najdete u nás v každé nákupní galerií. Procházím regály se zbožím a nakonec nacházím to co potřebuji. Regál s plátěnými kalhoty. Chvilku u něj postavám a toho si všimne mladá prodavačka. Slečna zřejmě pochopila, že jsem vyslal dostatečně jasný nákupní signál. Přichází ke mně a já jí vysvětluji, že potřebuji velikost na sebe. Prohlédne si mě a řekne, že na mě je velikost číslo 30. Odcházím jeden kus příslušné velikostí vyzkoušet. Ano ta děvčica mě odhadla výborné. Kalhoty padnou jako ušité na míru. Kupuji dvoje, béžové a černá. K tomu přidávám v ještě béžové a bílé tričko s dlouhým rukávem.
Vracím se z úspěšného nákupu zpět do hotelu. Dopřávám si horkou sprchu. Ještě jednou studuji propozice k pobytu na vědecké stanici. Trošku mě vyděsí odstavec s názvem cena. Je vyžadována platba ve výši 50 USD za den. No o tom, ale při domlouvání nepadlo ani slovo. Vysvětlení je hned v dalším odstavci. Můj pobyt je financován na základě studijního stipendia, které mi udělili po předložení mých akademických výsledků. Konečně mi moje publikace k něčemu byly. No fajn, docela se mi ulevilo. Nicméně zjišťuji, že mi chybí nepromokavá bunda a dalekohled.
Mezitím začali dávat v televizi fotbalový přípravný přátelský zápas Peru versus Saúdská Arábie. Tady je účast národního týmu na mistrovství světa po 36 letech gigantická událost. Tedy s úvodním hvizdem rozhodčího zasedne celý národ k televizím včetně nemluvňat a psů. Tím pádem se z turistického Cusca stává město duchů. Zato sebemenší lokál, který vlastní televizi se plní do posledního místa. Po zhruba 20 minutách se spouští euforický řeč. Peru dalo gól. Nakonec zápas končí 3:0 pro místní.
Po skončení zápasu jdu do města. V boční ulici (zpravidla levnější) vyhledávám obchod s outdoor vybavením. Takové obchody jsou tu na každém kroku. Já vycházím do středně velkého. Takové ty úplně malé nemám rád. Nacházím lehkou nepromokavou větrovkou za velmi dobrou cenou. V uzavřeném regálu má paní také dalekohled. Ani ten není nijak předražený. Jsem spokojen, úspěšný nákup proběhl hned na prvním místě.
Docela mi vyhládlo tak se ještě vydávám za levným jídlem na tržiště San Pedro. Zřejmě tím opět riskuji kontaminaci mých střevech neznámým patogenem, ale zase ušetřím slušné peníze. Dávám si Seviche, což je zdejší typické jídlo. Směs zeleniny s rybou. K tomu jako příloha rýže a pražená velkozrnná kukuřice. Spokojeně nasycen se vracím do hotelu. Pomalu přichází večer. Dobaluji batoh a přemýšlím nad svým dalším působením. Jedu na vědeckou nestanoví do džungle. Bude to výzva.
Komentáře
Okomentovat