16. června – opice a emoce
Po snídani nám možnost se přidat k Frankovi a jeho skupině na výlet na opičí ostrov. S radostí té možnosti využívám. Jedeme lodí na nedaleký ostrov, který je asi 3 km dlouhý a nachází se uprostřed řeky. Kromě, Franka a Erica s námi v lodi jede ještě pár amerických turistů. Co mě osobně fascinuje je, že všichni na stanici včetně nás dobrovolníků nosíme oblečení v přírodních barvách abychom nerušili zvířata. Ovšem americký mladík je oděn do červené mikiny a slečna má růžovou větrovkou. Tak buď nemají tušení co jsou to přírodní barvy nebo nedostali instrukce. No nedá se nic dělat, snad se jich opice nevyděsí.
Po přistání na ostrově nám Frank vysvětluje co všechno můžeme vidět. Taky nás varuje, že až potkáme opice, tak si od nich máme držet odstup. Byli totiž na ostrov vysazené že záchranných stanic s jsou zvyklé na lidi. Procházíme ostrovem a dalekohledem pozorujeme ptactvo. Eric je z toho asi nejvíc nadšený. Za chvilku se se v korunách stromu ozve šelest. Pak se objevují opice. Jsou to bílí kapucíni. Jde o primáta středního vzrůstu, ovšem jde o velmi inteligentní zvíře, uvádí se, že na stejné úrovni jako šimpanz. Opice se k nám pomalu blíží. Já mám pro ně nějaké ovoce. Frank mi dává instrukce, abych ho pomalu vyndal z batohu a položil na kmen co leží před námi. Jenže poté co vytáhnu sáček s ovocem se jedna zřejmě nejdrzejší opice rozeběhne sáček mi vytrhne z ruky a ukradne tři banány. Nějak nemá zájem dělit se s ostatními. Naštěstí i další turisti mají nějaké jablka a banány tak se dostane na všechny členy opičí smečky. Ty se hned začnou banány cpát a vypadají u toho docela komicky.
Po návratu z opičího výletu zbývá jen pár minut do začátku velké události. Peru nastoupí po 36 letech k fotbalovému zápasu na mistrovství světa. A je to tak jak jsem si myslel. Veškeré pracovní aktivity na stanici ustávají a postupně se z televizní obrazovky ve společenské místnosti stává oltář. Přidávám se já i Eric. Také pár amerických turistů se přišel podívat. Nálada je pozitivně napjatá, Peru odehrálo velmi dobré přípravné zápasy a tak je slušná šance, že by mohlo Dány porazit. Po zahajovacím hvizdu emoce ještě stoupnou. Všichni fandí a s napětím očekávají gól. Docela oprávněné, protože musím přiznat peruánská reprezentace předvádí velmi pěkný fotbal a hraje se v podstatě jen na dánskou bránu. V závěru prvního poločasu je nařízena penalta ve prospěch Peru. Napětí vzrůstá do vysokých výšin. Jenže po exekuci penaltového kopu se nedostavuje očekávaná radost z gólu, ale všichni se chytají za hlavu protože střela minula bránu. Nedá se nic dělat, hraje se dál. V druhém poločase bohužel dávají Dánové snad z jejich jediné šance gól. Ve zbytku času si pak Peru vytvoří snad 5 , jasných šancí, ale smůla se hráčům lepí na kopačky. U televize to tady všichni toto národní drama prožívají a už několikrát malém propukli v radost z gólu, jenže vždy se dostavuje zklamání z promarněné šance. Potleskem tu aspoň ocení oprávněné žluté karty pro dánské hráče. Bohužel happy end se nekoná. Porážku tu všichni statečně přijímají a navíc naděje žije dál. Ještě je šance vybojovat postup v dalších dvou zápasech. Nicméně musím smeknout, Peru hrálo krásný fotbal jen ten gól jim tam prostě nepadnul.
V odpoledních hodinách se ochromený život vrací postupně k normálu. Já pomáhám v biozahradě vytrhávat plevel. Takže vlastně nic dobrodružného už se tento den neděje.
Po přistání na ostrově nám Frank vysvětluje co všechno můžeme vidět. Taky nás varuje, že až potkáme opice, tak si od nich máme držet odstup. Byli totiž na ostrov vysazené že záchranných stanic s jsou zvyklé na lidi. Procházíme ostrovem a dalekohledem pozorujeme ptactvo. Eric je z toho asi nejvíc nadšený. Za chvilku se se v korunách stromu ozve šelest. Pak se objevují opice. Jsou to bílí kapucíni. Jde o primáta středního vzrůstu, ovšem jde o velmi inteligentní zvíře, uvádí se, že na stejné úrovni jako šimpanz. Opice se k nám pomalu blíží. Já mám pro ně nějaké ovoce. Frank mi dává instrukce, abych ho pomalu vyndal z batohu a položil na kmen co leží před námi. Jenže poté co vytáhnu sáček s ovocem se jedna zřejmě nejdrzejší opice rozeběhne sáček mi vytrhne z ruky a ukradne tři banány. Nějak nemá zájem dělit se s ostatními. Naštěstí i další turisti mají nějaké jablka a banány tak se dostane na všechny členy opičí smečky. Ty se hned začnou banány cpát a vypadají u toho docela komicky.
Po návratu z opičího výletu zbývá jen pár minut do začátku velké události. Peru nastoupí po 36 letech k fotbalovému zápasu na mistrovství světa. A je to tak jak jsem si myslel. Veškeré pracovní aktivity na stanici ustávají a postupně se z televizní obrazovky ve společenské místnosti stává oltář. Přidávám se já i Eric. Také pár amerických turistů se přišel podívat. Nálada je pozitivně napjatá, Peru odehrálo velmi dobré přípravné zápasy a tak je slušná šance, že by mohlo Dány porazit. Po zahajovacím hvizdu emoce ještě stoupnou. Všichni fandí a s napětím očekávají gól. Docela oprávněné, protože musím přiznat peruánská reprezentace předvádí velmi pěkný fotbal a hraje se v podstatě jen na dánskou bránu. V závěru prvního poločasu je nařízena penalta ve prospěch Peru. Napětí vzrůstá do vysokých výšin. Jenže po exekuci penaltového kopu se nedostavuje očekávaná radost z gólu, ale všichni se chytají za hlavu protože střela minula bránu. Nedá se nic dělat, hraje se dál. V druhém poločase bohužel dávají Dánové snad z jejich jediné šance gól. Ve zbytku času si pak Peru vytvoří snad 5 , jasných šancí, ale smůla se hráčům lepí na kopačky. U televize to tady všichni toto národní drama prožívají a už několikrát malém propukli v radost z gólu, jenže vždy se dostavuje zklamání z promarněné šance. Potleskem tu aspoň ocení oprávněné žluté karty pro dánské hráče. Bohužel happy end se nekoná. Porážku tu všichni statečně přijímají a navíc naděje žije dál. Ještě je šance vybojovat postup v dalších dvou zápasech. Nicméně musím smeknout, Peru hrálo krásný fotbal jen ten gól jim tam prostě nepadnul.
V odpoledních hodinách se ochromený život vrací postupně k normálu. Já pomáhám v biozahradě vytrhávat plevel. Takže vlastně nic dobrodružného už se tento den neděje.
Komentáře
Okomentovat