18. – 21.6. Nastaly tropy, pomáhám na bio zahradě, vyhodnocuji fotky z fotopastí, kroužkujeme ptáky, přišel lenochod a panuje naprostá pohoda
V průběhu několika poslední dní jsem ve volných chvilkách vyrobil nárazové pasti na hmyz. Měly by posloužit k entomologickému výzkumu. Skoro celý den mi je Noe pomáhá rozmístit a nachystat k lovu hmyzáků. Uvidíme co se bude chytat.
V úterý ráno nějak nemám práci. Takže se aktivně ptám Jana co mám dělat. Ten chvilkou přemýšlím a rádi se s Marianou. Zřejmě zvažují mé schopnosti. Nakonec mi přidělí práci na PC. Budu přihlížet fotky z fotopastí a určovat vyfocená zvířata. Na to, že o zdejších obratlovcích moc nevím, tak do mě vkládají docela důvěru. Jan mi ještě ukazuje na počítači, kde najdou klíč k určení většiny druhů. Jde mi to docela pomalu. Nejčastěji jsou na fotkách hlodavci. Ale objevil se také mravenečník, puma a prase pekari. O každém zvířeti se musí vyplnit rozsáhlý záznam, aby se mohla data později statisticky zpracovat.
Po obědě měním monitor počítače za pracovní rukavice a pomáhám Daxovi sázet stromky. Je zajímavé, že je tu velmi chudá půda. Horní na živiny bohatá vrstva je velmi tenká a pak hned následuje tuhý jíl. Proto před tím než zasadíme každý stromek, nasypeme do jámy směs guana a kompostu. Na jedné rostlině je termitiště. Termiti si staví velká kopulovitá hliněná hnízda. Jenže jsou naprosto bezbranní. Klidně jim strčím do hnízda prst a za okamžik už se vyrojí stovky malých bledých tvorečků. Jenže na rozdíl od svých příbuzných mravenců neumí termiti štípat. Takže mi jen bezbranně lezou po ruce.
Středu celý den pomáhám Daxovi. Fyzická práce je pro mě relax. Sice už je opravdu tropické teploty, takže tričko mám skoro hned propojené. Upravujeme záhony pro nové rostliny. Půda je tu ale tvrdá jako beton. Musíme požívat také krumpáče. Pomáhá nám Don Selso, starší zakulacený chlapík. Ještě je tu podobný pan, Don Juan. Pochopil jsem, že jakmile člověk začne vypadat trošku víc letitěji, tak dostane přídomek Don nebo Dona. Každopádně oba Dobové zde pracují jako manuální pomocníci. Před obědem si musím dát sprchu, protože jsem po práci naložen ve vlastní potní lázní.
Odpoledne pokračujeme a sázíme dýně. Teplota je už o dost příjemnější tak nám práce jde o moc lépe. Docela s Daxem v rámci možností konverzujeme. Vysvětluji mu jak u nás na Moravě vyrábíme pálenku z ovoce. On mi zase povídá o tom, že se tu setí semínek řídí dle měsíčního cyklu. Práce nám jde od ruky. Byl to sice hodně pracovní den, ale bylo to fajn pořádně si máknout.
V noci pozoruji opět zdejší úžasnou noční hvězdnou oblohu. Tak jasnou mléčnou dráhu jsem už dlouho neviděl. Skoro si myslím, že je tady jedna z nejkrásnějších nočních scenérií co se týče hvězd. Navíc i večer je příjemně blahý a teplý a komáři štípou jen minimálně. Zkrátka krásné završení dne.
Také v noci spím báječně. Jen ranní vstávání je trošku horší. Tedy ve smyslu brzké ranní hodiny. Už krátce po 5 hodině jsem na nohách. Balím do batohu dalekohled a chystám foťák. Čekám mě totiž mé první kroužkování ptactva. Jsem na to moc zvědavý. Před šestou hodinou rozbíjíme základní stanoviště pod vedením Noeho v zázemí pro bio zahradu. Rozkládáme stolek, a chystáme potřebné nástroje. Erick už se nemůže dočkat prvních opeřenců v síti. Ptáci jsou jeho vášeň. Noe už včera v blízkém okolí nainstaloval pět 12 metrových sítí a ráno je musíme jen roztáhnout.
Po šesté hodině jdeme na první kontrolu a v každé síti je chycený jeden nebo i více opeřenců. Vůbec jsem netušil jak složité je vymotání jejich těl ze sítě. Zkrátka musím přiznat, že mi to vůbec nešlo. Naštěstí Noe je profík a zvládal to bravurně. Každý pták je ze sítě přesunut do látkového pytlíku, kde musí vyčkat na okroužkovaní. Každý jednotlivý opeřence je důkladně zdokumentován, nafocen, přeměřen a veškeré údaje jsou zaznamenány. Je to zajímavá práce. Hlavně je velmi zajímavé vidět některé zdejší reprezentanty ptačí fauny z blízka v celé jejich kráse.
Mezitím co provádíme odchyt a kroužkování probíhá důležitý zápas Peru vs Francie. Z vpovzdálí se ozve nespokojený hlahol. Zápas se zřejmě nevyvíjí podle představ domácích. Běžím do jídelny zkontrolovat skóre a skutečně je to bohužel 1:0 pro Francii. V průběhu obědové pauzy se na stanici zjeví lenochodí maminka s děckem na zádech. Toto zvíře je tak úžasné, že zvedne dokonce i některé lidi od fotbalu a obdivují jo. Je to opravdu velmi zábavné sledovat pohyby toho tvora. Je to jak desetkrát zpomalený film. Nicméně lenochod po čase usoudil, že už způsobil dostatečnou show a přesouvám se pomalu k blízkému stromu. Jakmile získá oporu v podobě kmene zvýší jeho slimáčí tempo tak trojnásobně a poměrně svižně mizí v koruně. Byla to velmi vtipná mezihra v rámci fotbalu. Ten nakonec bohužel skončil výhrou Francie. Panuje poněkud smutná nálada. Jenže Peruánci jsou pozitivní národ, tak je prohra rychle zapomenuta. Odpoledne pak pokračujeme s prací na monitoringu ptactva. Opět velmi zážitkový den. Barevní ptáci, fotbalové emoce a lenochod. Co víc si přát
Po obědě měním monitor počítače za pracovní rukavice a pomáhám Daxovi sázet stromky. Je zajímavé, že je tu velmi chudá půda. Horní na živiny bohatá vrstva je velmi tenká a pak hned následuje tuhý jíl. Proto před tím než zasadíme každý stromek, nasypeme do jámy směs guana a kompostu. Na jedné rostlině je termitiště. Termiti si staví velká kopulovitá hliněná hnízda. Jenže jsou naprosto bezbranní. Klidně jim strčím do hnízda prst a za okamžik už se vyrojí stovky malých bledých tvorečků. Jenže na rozdíl od svých příbuzných mravenců neumí termiti štípat. Takže mi jen bezbranně lezou po ruce.
Středu celý den pomáhám Daxovi. Fyzická práce je pro mě relax. Sice už je opravdu tropické teploty, takže tričko mám skoro hned propojené. Upravujeme záhony pro nové rostliny. Půda je tu ale tvrdá jako beton. Musíme požívat také krumpáče. Pomáhá nám Don Selso, starší zakulacený chlapík. Ještě je tu podobný pan, Don Juan. Pochopil jsem, že jakmile člověk začne vypadat trošku víc letitěji, tak dostane přídomek Don nebo Dona. Každopádně oba Dobové zde pracují jako manuální pomocníci. Před obědem si musím dát sprchu, protože jsem po práci naložen ve vlastní potní lázní.
Odpoledne pokračujeme a sázíme dýně. Teplota je už o dost příjemnější tak nám práce jde o moc lépe. Docela s Daxem v rámci možností konverzujeme. Vysvětluji mu jak u nás na Moravě vyrábíme pálenku z ovoce. On mi zase povídá o tom, že se tu setí semínek řídí dle měsíčního cyklu. Práce nám jde od ruky. Byl to sice hodně pracovní den, ale bylo to fajn pořádně si máknout.
V noci pozoruji opět zdejší úžasnou noční hvězdnou oblohu. Tak jasnou mléčnou dráhu jsem už dlouho neviděl. Skoro si myslím, že je tady jedna z nejkrásnějších nočních scenérií co se týče hvězd. Navíc i večer je příjemně blahý a teplý a komáři štípou jen minimálně. Zkrátka krásné završení dne.
Také v noci spím báječně. Jen ranní vstávání je trošku horší. Tedy ve smyslu brzké ranní hodiny. Už krátce po 5 hodině jsem na nohách. Balím do batohu dalekohled a chystám foťák. Čekám mě totiž mé první kroužkování ptactva. Jsem na to moc zvědavý. Před šestou hodinou rozbíjíme základní stanoviště pod vedením Noeho v zázemí pro bio zahradu. Rozkládáme stolek, a chystáme potřebné nástroje. Erick už se nemůže dočkat prvních opeřenců v síti. Ptáci jsou jeho vášeň. Noe už včera v blízkém okolí nainstaloval pět 12 metrových sítí a ráno je musíme jen roztáhnout.
Po šesté hodině jdeme na první kontrolu a v každé síti je chycený jeden nebo i více opeřenců. Vůbec jsem netušil jak složité je vymotání jejich těl ze sítě. Zkrátka musím přiznat, že mi to vůbec nešlo. Naštěstí Noe je profík a zvládal to bravurně. Každý pták je ze sítě přesunut do látkového pytlíku, kde musí vyčkat na okroužkovaní. Každý jednotlivý opeřence je důkladně zdokumentován, nafocen, přeměřen a veškeré údaje jsou zaznamenány. Je to zajímavá práce. Hlavně je velmi zajímavé vidět některé zdejší reprezentanty ptačí fauny z blízka v celé jejich kráse.
Mezitím co provádíme odchyt a kroužkování probíhá důležitý zápas Peru vs Francie. Z vpovzdálí se ozve nespokojený hlahol. Zápas se zřejmě nevyvíjí podle představ domácích. Běžím do jídelny zkontrolovat skóre a skutečně je to bohužel 1:0 pro Francii. V průběhu obědové pauzy se na stanici zjeví lenochodí maminka s děckem na zádech. Toto zvíře je tak úžasné, že zvedne dokonce i některé lidi od fotbalu a obdivují jo. Je to opravdu velmi zábavné sledovat pohyby toho tvora. Je to jak desetkrát zpomalený film. Nicméně lenochod po čase usoudil, že už způsobil dostatečnou show a přesouvám se pomalu k blízkému stromu. Jakmile získá oporu v podobě kmene zvýší jeho slimáčí tempo tak trojnásobně a poměrně svižně mizí v koruně. Byla to velmi vtipná mezihra v rámci fotbalu. Ten nakonec bohužel skončil výhrou Francie. Panuje poněkud smutná nálada. Jenže Peruánci jsou pozitivní národ, tak je prohra rychle zapomenuta. Odpoledne pak pokračujeme s prací na monitoringu ptactva. Opět velmi zážitkový den. Barevní ptáci, fotbalové emoce a lenochod. Co víc si přát
Komentáře
Okomentovat