10. června – Volný den
Musím říct, že Peru je asi země zaslíbená. Na stanici se tu pracuje sice 6 dní v týdnu. Jenže jsem se zatím opravdu moc nepředřel. Pracovní doba je dopoledne od osmi do dvanácti. Pak od tří do pěti. Těžkou fyzickou práci jsem zatím nedostal a docela mi chybí. Na druhou stranu zapojuji čím dál víc mozek a docela dost času pracuji na PC. Obrovskou výhodou je, že tady nemám šanci utratit žádné peníze. Máme tu sice bar pro turisty, ale s ohledem na tři vydatná jídla denně plus dostatek kafe, džusu, čaje, vody nemám zatím moc potřebu pít alkohol. Nicméně v sobotu se očekává první zápas Peru na MS ve fotbale s Dánskem. Počítám s tím, že to tady bude velká událost a taky příležitost dat si pivko.
Zpět k náplni dne. Neděle je volný den a tak si ráno pospávám. Navazuji taky komunikaci on-line s domovinou. Později dopoledne vyrážím do lesa, tedy vlastně do džungle. Chci si udělat nějaké fotky. Fascinuje mě bohatost zdejšího rostlinstva. Hlavně některé stromy. Jsou tu třeba stromy, co mají obrovské kořeny, pak jsou tu stromy jejichž kmen je porostlý trny. Obdivuji taky chodící palmu, která je schopna se díky svým kořenům posunout o několik desítek centimetrů ročně. Pak je to taky strom zabiják. Který vyroste v těsné blízkosti jiného stromů nebo palmy, postupně svým kmenem pevně obejme a sevře kmen své oběti. Oběť nemá šanci a během několika let uhyne. Je tu k vidění také erotická palma, která dostala svůj název díky tomu, že její vzdušné kořeny mají nápadně falický tvar. Je taky kouzelné jak se díky slunečním paprskům které prostupují bujný vegetační porost objevují různé stíny na kmenech stromů.
Když se dopoledne dostatečně nabažím focení vracím se zpět. U oběda si povídáme s Brunellou. Bavíme se o cestování. Ona má taky docela silné cestovatelské touhy. Zmiňuji ji také pacifickou hřebenovku, tedy bláznivých 4000 km přes západní část USA. Jí to docela hodně zaujme a hned si o tom zjišťuje podrobnosti. No nedivím se jí, já mám tuto šílenou pouť pořád v hlavě (tak třeba za 5 let:). Po obědě se navíc loučím na Alexem. Po třech měsících na stanici pro něj nadešel čas k návratu do reality, tedy do USA. Tím pádem jsem na stanici už jen jediný dobrovolník.
Odpoledne trávím nějaký čas v biozahradě a taky krmím svoje hladové housenky. Jedna už se mi dokonce zakuklila. Navíc moje oblíbená servírka Gladys dostala 5 dní volna a jela do Cusca. Tak už mi tu moc lidí ke konverzování nezbylo. U večeře situaci zachraňuje vždy dobře naladěná turistka Sully. Líčí !i jejich zážitky z opičího ostrova. Prý museli dát opicím úplatek v podobě ovoce, aby nechali jejich loď odplout. Asi to žádné drama, zase nebylo, neboť opice, které žijí na protějším ostrově jsou velké asi tak jako půl roční dítě. Po večeři si dopřávám studenou sprchu a trošku třídím fotky ve foťáku. Už se mi zase nějak moc rychle plní paměťová karta.
Zpět k náplni dne. Neděle je volný den a tak si ráno pospávám. Navazuji taky komunikaci on-line s domovinou. Později dopoledne vyrážím do lesa, tedy vlastně do džungle. Chci si udělat nějaké fotky. Fascinuje mě bohatost zdejšího rostlinstva. Hlavně některé stromy. Jsou tu třeba stromy, co mají obrovské kořeny, pak jsou tu stromy jejichž kmen je porostlý trny. Obdivuji taky chodící palmu, která je schopna se díky svým kořenům posunout o několik desítek centimetrů ročně. Pak je to taky strom zabiják. Který vyroste v těsné blízkosti jiného stromů nebo palmy, postupně svým kmenem pevně obejme a sevře kmen své oběti. Oběť nemá šanci a během několika let uhyne. Je tu k vidění také erotická palma, která dostala svůj název díky tomu, že její vzdušné kořeny mají nápadně falický tvar. Je taky kouzelné jak se díky slunečním paprskům které prostupují bujný vegetační porost objevují různé stíny na kmenech stromů.
Když se dopoledne dostatečně nabažím focení vracím se zpět. U oběda si povídáme s Brunellou. Bavíme se o cestování. Ona má taky docela silné cestovatelské touhy. Zmiňuji ji také pacifickou hřebenovku, tedy bláznivých 4000 km přes západní část USA. Jí to docela hodně zaujme a hned si o tom zjišťuje podrobnosti. No nedivím se jí, já mám tuto šílenou pouť pořád v hlavě (tak třeba za 5 let:). Po obědě se navíc loučím na Alexem. Po třech měsících na stanici pro něj nadešel čas k návratu do reality, tedy do USA. Tím pádem jsem na stanici už jen jediný dobrovolník.
Odpoledne trávím nějaký čas v biozahradě a taky krmím svoje hladové housenky. Jedna už se mi dokonce zakuklila. Navíc moje oblíbená servírka Gladys dostala 5 dní volna a jela do Cusca. Tak už mi tu moc lidí ke konverzování nezbylo. U večeře situaci zachraňuje vždy dobře naladěná turistka Sully. Líčí !i jejich zážitky z opičího ostrova. Prý museli dát opicím úplatek v podobě ovoce, aby nechali jejich loď odplout. Asi to žádné drama, zase nebylo, neboť opice, které žijí na protějším ostrově jsou velké asi tak jako půl roční dítě. Po večeři si dopřávám studenou sprchu a trošku třídím fotky ve foťáku. Už se mi zase nějak moc rychle plní paměťová karta.
Komentáře
Okomentovat