1.6. Posílám balík, navštěvuji muzeum a tržiště
Po báječných 5 dnech v přírodě jsi trošku pospávám. Přeci jen mám trošku spánkový deficit. Mám plány navštívit muzeum, vyhlášené tržiště a také poslat balík domů. Musím se zbavit některých věcí, které už nebudu potřebovat a tvoří zbytečnou zátěž v mém batohu. Zároveň přibalím pár suvenýrů.
Balík má prioritu. Naplním tašku věcmi, které chci poslat a vyrážím. Pošta je asi 2 km, tak se trošku projdu. V poštovní budově funguje starší pán, který pomáhá cizincům poslat balík. Má k dispozici kartonové krabice, izolepy a vše potřebné. Pomáhá mi vše zabalit a ujišťuje se, že neposílám žádné kapaliny ani baterie. Pak mě pomáhá s veškerým papírováním a nakonec i se samotným předáním balíku poštovní úředníci. Vše trvá asi 20 minut a je hotovo. Taxa služby je 10 solů, což je příjemná cena. Horší už je to s cenou za balík, ale co bych chtěl. Posilám to až na další kontinent.
Po zdárném odeslaní balíku se vracím na hotel. Beru si foťák a jdu se podívat do muzea místní historie. Muzeum je v dvoupatrovém koloniálním domě. V prvním patře jsou vystaveny Incké artefakty. Různé sošky, také Venuše, keramika. Spousta předmětů k obdivování. Já skutečně obdivuji schopnost a tvořivost těch lidí. Vše je dokonalé a zároveň přírodní. V kontrastu s tím je druhé patro. To je věnováno španělským dobyvatelům. Spousta svatých obrázků, které působí příliš svatě. Umělecký stavěné výjevy z bitev. A také motivy vystihující evangelizaci Inků. Je škoda, že příchod Španělů znamenal zánik incké říše. Myslím, že dnes by šlo o velmi vyspělou kulturu.
Po muzeu jdu omrknout tržiště San Pedro. Je to asi hektar zastřešené plochy. Uvnitř se nachází stánky, kde se dá koupit téměř vše. Suvenýry, ovoce, zelenina, kukuřice, brambory, atd. Co bych si tu rozhodně nekoupil je maso. Kusy a různé části živočichů leží na pultech bez chlazení. Navíc se v části masa už šíří podivný odér. Místní s tím nemají vůbec problém. Asi už mají dokonalou imunitu. Je tu i část s různými stánky, kde je k dostání jídlo. V jednom takovém stánku mě odchytí starší paní. Moc se nebráním neboť mám hlad. Objednávám si rýží se zeleninou a k tomu smažené vejce. Dostávám řádně naloženo a mám co dělat abych vše snědl. Nakonec se mi to podaří a platím pouhých 5 solů.
Pak už se přesouvám zpět na hotel dopsat blog. Přeci jen jsem několik dní vynechal.
Balík má prioritu. Naplním tašku věcmi, které chci poslat a vyrážím. Pošta je asi 2 km, tak se trošku projdu. V poštovní budově funguje starší pán, který pomáhá cizincům poslat balík. Má k dispozici kartonové krabice, izolepy a vše potřebné. Pomáhá mi vše zabalit a ujišťuje se, že neposílám žádné kapaliny ani baterie. Pak mě pomáhá s veškerým papírováním a nakonec i se samotným předáním balíku poštovní úředníci. Vše trvá asi 20 minut a je hotovo. Taxa služby je 10 solů, což je příjemná cena. Horší už je to s cenou za balík, ale co bych chtěl. Posilám to až na další kontinent.
Po zdárném odeslaní balíku se vracím na hotel. Beru si foťák a jdu se podívat do muzea místní historie. Muzeum je v dvoupatrovém koloniálním domě. V prvním patře jsou vystaveny Incké artefakty. Různé sošky, také Venuše, keramika. Spousta předmětů k obdivování. Já skutečně obdivuji schopnost a tvořivost těch lidí. Vše je dokonalé a zároveň přírodní. V kontrastu s tím je druhé patro. To je věnováno španělským dobyvatelům. Spousta svatých obrázků, které působí příliš svatě. Umělecký stavěné výjevy z bitev. A také motivy vystihující evangelizaci Inků. Je škoda, že příchod Španělů znamenal zánik incké říše. Myslím, že dnes by šlo o velmi vyspělou kulturu.
Po muzeu jdu omrknout tržiště San Pedro. Je to asi hektar zastřešené plochy. Uvnitř se nachází stánky, kde se dá koupit téměř vše. Suvenýry, ovoce, zelenina, kukuřice, brambory, atd. Co bych si tu rozhodně nekoupil je maso. Kusy a různé části živočichů leží na pultech bez chlazení. Navíc se v části masa už šíří podivný odér. Místní s tím nemají vůbec problém. Asi už mají dokonalou imunitu. Je tu i část s různými stánky, kde je k dostání jídlo. V jednom takovém stánku mě odchytí starší paní. Moc se nebráním neboť mám hlad. Objednávám si rýží se zeleninou a k tomu smažené vejce. Dostávám řádně naloženo a mám co dělat abych vše snědl. Nakonec se mi to podaří a platím pouhých 5 solů.
Pak už se přesouvám zpět na hotel dopsat blog. Přeci jen jsem několik dní vynechal.
Komentáře
Okomentovat