24.6. Máme volný den a jedeme navštívit farmu Gamitama
Ráno se dozvídám že včera byl svátek sv. Juana a s tím se pojí pojídání nějakého speciálního jídla. Ani mi nebudeme o lokální delikatesu připraveni. Pojedeme lodí na farmu Gamitama, která patří pod Inka Terra Asociacion. Kolem 11 vyrážíme ve složení Eric, já, Mariana, Noe, Dax, Selso, Astrid, Juan a William.
Cesta lodí trvá asi 20 minut. Vezmeme sebou v termo boxu také u zmíněný pokrm.
Po zakotvení lodě se vydáváme vstříc farmě. Je tu několik domků pro personál a také větší kuchyně s jídelním stolem. Zde si posedáme okolo a uvítá nás paní domácí. Jméno si už nepamatuji. Začne se připravovat pokrmy. V mezičase nechávám Astrid aby mi ukázala zdejší farmu. Asi nejvíce mě zaujala palma s drobnými ostny a taky kakaovník co má zrovna boby na stromě. Přeci jen ne moc často má možnost našinec spatřit základní surovinou pro výrobu čokolády přímo na stromě. Astrid mě taky upozorňuje, že na zemi jsou semena palmy, ze kterých se dá vyrobit po rozseknutí přírodní šperk.
Po zhruba 20 minutové prohlídce se vracíme. Akorát včas k jídlu. Dostává se nám na stůl tradiční peruánský pokrm. Jde o směs kořeněné rýže, kuřecího masa a oliv, vše ohřáté v palmovém listu. K tomu popíjíme nápoj zvaný Inka Cola. Ta byla svého času tak populární, že na místním trhu válcovala i slavnou Coca Cola. Americký konkurent to vyřešil nákupem peruánského výrobce Inka Cola. Naštěstí ponechal nápoj ve výrobě, jen zisky zřejmě končí v USA. Umíte si představit, že by se něco podobného stalo naší Kofole?
Jidlo je skutečně syté. Mám co dělat, abych to všechno zbaštil. O dost hůř je na tom Eric a Astrid. Soukají to do sobe hlemýždím tempem. Ostatní straníci jsou o poznání rychlejší. Když se všem nakonec podaří zvítězit nad pokrmem, jdeme se projít ven. Procházíme se opět farmou. Dax mačetou rozdělá jeden kakaový lusk, a můžeme tak ochutnat dužninu, která je okolo kakaových bobů. Chutná po čokoládě.
Pak zase chvilkou rozbíjíme semena palem, které se hodí pro výrobu šperků. Zejména Astrid je v tom velmi aktivní. Dychtící získat takové semínko, které má uvnitř zajímavý tvar. Jenže najednou se z jednoho z nich vyloupne larvy. Prý se jmenuje Suri a je to velmi delikátní Amazonská larva. No dobře neodolal jsem. Přeci jen je potřeba mít lokální zkušenost. Uchopím tedy nebohou larvu a vložím ji do pusy. No po pravdě už jsem několikrát snědl z hecu housenku obaleče jablečného. Ale tu jsem vždy polknul bez kousání. Larvu Suri ze zvědavosti koušu. Je překvapivě delikátní, jako hrášek. Musím uznat, že rozhodně nejsem pohoršen. Svou hmyzožroutsku premiéru si později odbyl i Eric.
Přesouváme se kousek dál směrem podél řeky do sousední usedlosti. Tu vede mladý muž z Francie, který už žije šťastně deset let v Peru. Je biolog a zabývá se studiem plazů. Na své usedlosti hostí několik dobrovolníků, kteří mu pomáhají realizovat i projekty týkající se agrolesnictví a farmaření. Jediným jeho finančním příjmem jsou příspěvky od dobrovolníků. Nicméně mu to stačí na provoz a živobytí. Kolem se prohání ochočené prase pekari a je velmi kamarádské. Jen kdyby tolik nesmrdělo. Pierre, tak se ten Francouz jmenuje má v době naší návštěvy několik dobrovolníků. Jedna z nich slečna z Anglie vymyslela geniální způsob jak pěstovat ananas bez herbicidů. Na pozemku vysadila stromy tangarana, které jsou kolonizovány ohnivými mravenci. Tito mravenci dostávají od stromu ubytování v jeho kmeni a zároveň výživnou mízu. Na oplátku velmi pečlivě čistí perimetr o šířce dvou metrů pod stromem. Ananasy mravencům nevadí, protože to jsou epifity. Se zájmem si prohlížím její projekt a skutečně se zdá, že by to mohlo fungovat. Jak jednoduše geniální a přírodní zároveň.
Pak se přesouváme směrem opět na farmu Gamitama. Kde až do pozdních odpoledních hodin popíjíme rum s kolou. Oblíbené téma je cestování a vysněné země k navštívení. Probíráme i cenu piva v Česku. Zkrátka co nám zrovna na jazyk přistane. Rum nám navíc postupně boří jazykové bariéry a tak mám pocit, že snad mluvím plynně španělsky. Zpět na stanici se vracíme při západu slunce. Byl to další velmi vydařený den.
Cesta lodí trvá asi 20 minut. Vezmeme sebou v termo boxu také u zmíněný pokrm.
Po zakotvení lodě se vydáváme vstříc farmě. Je tu několik domků pro personál a také větší kuchyně s jídelním stolem. Zde si posedáme okolo a uvítá nás paní domácí. Jméno si už nepamatuji. Začne se připravovat pokrmy. V mezičase nechávám Astrid aby mi ukázala zdejší farmu. Asi nejvíce mě zaujala palma s drobnými ostny a taky kakaovník co má zrovna boby na stromě. Přeci jen ne moc často má možnost našinec spatřit základní surovinou pro výrobu čokolády přímo na stromě. Astrid mě taky upozorňuje, že na zemi jsou semena palmy, ze kterých se dá vyrobit po rozseknutí přírodní šperk.
Po zhruba 20 minutové prohlídce se vracíme. Akorát včas k jídlu. Dostává se nám na stůl tradiční peruánský pokrm. Jde o směs kořeněné rýže, kuřecího masa a oliv, vše ohřáté v palmovém listu. K tomu popíjíme nápoj zvaný Inka Cola. Ta byla svého času tak populární, že na místním trhu válcovala i slavnou Coca Cola. Americký konkurent to vyřešil nákupem peruánského výrobce Inka Cola. Naštěstí ponechal nápoj ve výrobě, jen zisky zřejmě končí v USA. Umíte si představit, že by se něco podobného stalo naší Kofole?
Jidlo je skutečně syté. Mám co dělat, abych to všechno zbaštil. O dost hůř je na tom Eric a Astrid. Soukají to do sobe hlemýždím tempem. Ostatní straníci jsou o poznání rychlejší. Když se všem nakonec podaří zvítězit nad pokrmem, jdeme se projít ven. Procházíme se opět farmou. Dax mačetou rozdělá jeden kakaový lusk, a můžeme tak ochutnat dužninu, která je okolo kakaových bobů. Chutná po čokoládě.
Pak zase chvilkou rozbíjíme semena palem, které se hodí pro výrobu šperků. Zejména Astrid je v tom velmi aktivní. Dychtící získat takové semínko, které má uvnitř zajímavý tvar. Jenže najednou se z jednoho z nich vyloupne larvy. Prý se jmenuje Suri a je to velmi delikátní Amazonská larva. No dobře neodolal jsem. Přeci jen je potřeba mít lokální zkušenost. Uchopím tedy nebohou larvu a vložím ji do pusy. No po pravdě už jsem několikrát snědl z hecu housenku obaleče jablečného. Ale tu jsem vždy polknul bez kousání. Larvu Suri ze zvědavosti koušu. Je překvapivě delikátní, jako hrášek. Musím uznat, že rozhodně nejsem pohoršen. Svou hmyzožroutsku premiéru si později odbyl i Eric.
Přesouváme se kousek dál směrem podél řeky do sousední usedlosti. Tu vede mladý muž z Francie, který už žije šťastně deset let v Peru. Je biolog a zabývá se studiem plazů. Na své usedlosti hostí několik dobrovolníků, kteří mu pomáhají realizovat i projekty týkající se agrolesnictví a farmaření. Jediným jeho finančním příjmem jsou příspěvky od dobrovolníků. Nicméně mu to stačí na provoz a živobytí. Kolem se prohání ochočené prase pekari a je velmi kamarádské. Jen kdyby tolik nesmrdělo. Pierre, tak se ten Francouz jmenuje má v době naší návštěvy několik dobrovolníků. Jedna z nich slečna z Anglie vymyslela geniální způsob jak pěstovat ananas bez herbicidů. Na pozemku vysadila stromy tangarana, které jsou kolonizovány ohnivými mravenci. Tito mravenci dostávají od stromu ubytování v jeho kmeni a zároveň výživnou mízu. Na oplátku velmi pečlivě čistí perimetr o šířce dvou metrů pod stromem. Ananasy mravencům nevadí, protože to jsou epifity. Se zájmem si prohlížím její projekt a skutečně se zdá, že by to mohlo fungovat. Jak jednoduše geniální a přírodní zároveň.
Pak se přesouváme směrem opět na farmu Gamitama. Kde až do pozdních odpoledních hodin popíjíme rum s kolou. Oblíbené téma je cestování a vysněné země k navštívení. Probíráme i cenu piva v Česku. Zkrátka co nám zrovna na jazyk přistane. Rum nám navíc postupně boří jazykové bariéry a tak mám pocit, že snad mluvím plynně španělsky. Zpět na stanici se vracíme při západu slunce. Byl to další velmi vydařený den.
Komentáře
Okomentovat