17.6. Opičí safari součásti práce
Než se dostanu k dění dne, musím připojit jednu vtipnou příhodu. Večer před spaním fotím hvězdy. Eric to zkouší taky, ale neví jak má nastavit foťák. Mě se pár zajímavých fotek přeci jen daří. V průběhu focení se mě Eric vyptává, jestli může nějaké zvíře proniknout k nám do ubikace. Pak z něj vyleze, že se bojí, aby mu něco nevlezlo do postele. Ujišťuji jo, že jediné zvíře, které jsem viděl v pokoji byl šváb. A že občas něco v noci šramotí na střeše. Erica, to asi mírně znepokojí. V noci je díky studenému vzduchu z Patagonie docela zima. Já spím ale v pohodě , protože využívám svého teplého spacáku. Krásně spím, když v tom mě budí šílený řev. Eric je k smrti vystrašený a tvrdí, že mu něco vlezlo do postele. Nějak se mi to nezdá a snažím se znovu usnout. Jenže v polospánku zaslechnu jakýsi šramot na mé šatní skříni. Tak, že by nám opravdu něco vlezlo do pokoje. Rozsvítím čelovku a skutečně. Po skříni leze hmyzožravec z čeledi Didelphidae. Má nápadně velké uši a oči a vypadá docela sympaticky. Nechá se dokonce vyfotit a pak mizí někam pryč. Erica docela uklidní, že to nebylo nic většího a do rána už spíme v pohodě.
Ráno po snídani i přesto, že je neděle brousíme mačety a vyrážíme rozmístit další kamery. Čeká nás zřejmě celodenní práce a tak si sebou bereme i svačiny. Je třeba taky důkladně nabrousit mačety, protože nás čeká hodně bujná vegetace. Opět se plavíme lodí. Když přirazíme ke břehu, tak předvedou jeden neplánovaný komický kousek. Ve stylu akčních hrdinů vyskakuji z lodi na břeh, jenže se Záhořím až po okraj gumáků do bláta. Nakonec mi musí Noe pomoc, abych se z toho vyhrabal.
Pak už jdeme po skupinách rozmístit pasti. S Noem hned z kraje potkáváme početnou rodinou opic druhu kotul veverovitý. Je zábavné je pozorovat. Mnohem lepší zážitek než včera na opičím ostrově. Tyto opičky jsou totiž skutečně plaché a nejsou zvyklé na lidi. Což je vlastně dobře, aspoň se nemusíme obávat, že by nám ukradly svačinu. Chvilku psedí na větvi a hned jsou pryč. Občas předvádí obdivuhodné skoky. Jsou mezi nimi i mláďata a ty jsou trošku pomalejší, tak se mi daří pár fotek. Jsou stále okolo nás a skoro bych raději strávil půl dne s touto opičí rodinku, než instalací foto kamer. Na druhou stranu výzkum pomocí kamer beru jako záslužné poslání a tak nakonec začínáme pracovat.
Skutečně nám to zabralo víc jak 7 hodin a to jsme měli jen čtyři kamery. Zvlášť na jedno místo jsme se museli prosekávat víc jak půl kilometru. Taky čištění vegetace okolo kamery nebylo vůbec snadné. Nakonec jsme to však ve zdraví zvládli. Komáři tu sice jsou hojně, ale repelent s obsahem DEETu je docela účinně odradí od bodání.
Cestou zpět k hotelu Hacienda Concepcion máme to štěstí ještě pozorovat skupinu tamarínů sedlových. Nejsou sice, tak roztomilí jako kotulové, ale mají zase zajímavé zbarvení. Poslední opičí představení sleduji hned na palmě za jídelnou, kde čekáme na ostatní. Sedí tam kapucín hnědý a soudě dle hejna včel které kolem něj létají se cpe jejich plásty a medem. Řekl bych, že není úplně rád, když ho fotím, protože mě pořád sleduje a snaží se schovat za palmové listy.
Postupně se shledáváme s ostatními. Jan dokonce našel lebku malé opice. Zpět na stanici se vracíme při západu slunce a je to hezký pohled z lodi. Musím říct, že opičí safari se mi velmi líbilo a jsem z celého dne velmi nadšený.
Ráno po snídani i přesto, že je neděle brousíme mačety a vyrážíme rozmístit další kamery. Čeká nás zřejmě celodenní práce a tak si sebou bereme i svačiny. Je třeba taky důkladně nabrousit mačety, protože nás čeká hodně bujná vegetace. Opět se plavíme lodí. Když přirazíme ke břehu, tak předvedou jeden neplánovaný komický kousek. Ve stylu akčních hrdinů vyskakuji z lodi na břeh, jenže se Záhořím až po okraj gumáků do bláta. Nakonec mi musí Noe pomoc, abych se z toho vyhrabal.
Pak už jdeme po skupinách rozmístit pasti. S Noem hned z kraje potkáváme početnou rodinou opic druhu kotul veverovitý. Je zábavné je pozorovat. Mnohem lepší zážitek než včera na opičím ostrově. Tyto opičky jsou totiž skutečně plaché a nejsou zvyklé na lidi. Což je vlastně dobře, aspoň se nemusíme obávat, že by nám ukradly svačinu. Chvilku psedí na větvi a hned jsou pryč. Občas předvádí obdivuhodné skoky. Jsou mezi nimi i mláďata a ty jsou trošku pomalejší, tak se mi daří pár fotek. Jsou stále okolo nás a skoro bych raději strávil půl dne s touto opičí rodinku, než instalací foto kamer. Na druhou stranu výzkum pomocí kamer beru jako záslužné poslání a tak nakonec začínáme pracovat.
Skutečně nám to zabralo víc jak 7 hodin a to jsme měli jen čtyři kamery. Zvlášť na jedno místo jsme se museli prosekávat víc jak půl kilometru. Taky čištění vegetace okolo kamery nebylo vůbec snadné. Nakonec jsme to však ve zdraví zvládli. Komáři tu sice jsou hojně, ale repelent s obsahem DEETu je docela účinně odradí od bodání.
Cestou zpět k hotelu Hacienda Concepcion máme to štěstí ještě pozorovat skupinu tamarínů sedlových. Nejsou sice, tak roztomilí jako kotulové, ale mají zase zajímavé zbarvení. Poslední opičí představení sleduji hned na palmě za jídelnou, kde čekáme na ostatní. Sedí tam kapucín hnědý a soudě dle hejna včel které kolem něj létají se cpe jejich plásty a medem. Řekl bych, že není úplně rád, když ho fotím, protože mě pořád sleduje a snaží se schovat za palmové listy.
Postupně se shledáváme s ostatními. Jan dokonce našel lebku malé opice. Zpět na stanici se vracíme při západu slunce a je to hezký pohled z lodi. Musím říct, že opičí safari se mi velmi líbilo a jsem z celého dne velmi nadšený.
Komentáře
Okomentovat