Lenošný začátek května (1. – 2.5.)
Večer 30.4. jsem ještě stihnul udělat pár fotek krásného západu slunce. Stejně jako na horách má západ slunce svoje kouzlo i u moře. Zvláště když se paprsky oranžového kotouče lesknou v odrazu na vodní hladině.
V úterý první květný den jsem vstal ráno časně. Před osmou hodinou jsem si byl zaběhat na pláž. Po návratu do hostelu jsem si dal snídani a do krmítka pro ptáky dal kus banánu. To mají prý nejraději. Tak jo nachystal jsem foťák, natáhl se do houpací sítě a sledoval zdejší ptactvo. Skutečně ke krmítku zavítali tři druhy ptáků. Jeden zbarvený do modra a dva druhy se žlutým zbarvením. Opět jsem několikrát zahlédnul kolibříka. Ale ten vždy jen na ryclo strčí zobák do květu a během snad vteřiny je fuč.
Po obědě trávím pár hodin na pláži. Nevím co se k tomu dá říct. Spousta lidí na to čeká celý rok, až pojedou k moři, ale mě to válení opravdu baví tak maximálně 2 hodiny. Moře je tu pořád teplé, což je super. No a musím se naučit surfovat, vypadá to jako dobrá sranda.
K večeru se loučím s Australanem Teddym, který se vrací po prodlouženém víkendu zpět do práce. Učí v britské škole v Quito malé děcka. Jinak je to veselý chlapík, který už taky procestoval kus svět. Později večer vařím. Dělám si i těstovinový salát s brokolicí na další den. Po setmění se válím v houpací síti a moji hlavní starostí je najít tu správnou cestovní agenturu se kterou se vypravím na Macchu Picchu. Přeci jen to bude asi další životní zážitek, tak je třeba zvolit co nejlepší variantu.
Ve středu ráno jdu opět klasticky běhat. Dám nějaké 4,5 km a pak si dopřávám královskou snídani. Ovesné vločky s banánem, housku s ananasovou marmeládou a k tomu pravé Ekvádorské kakao. Jinak musím říct, že zdejší banány v ceně 5 centů/ks chutnají báječně. Jsou výrazně menší než co se vozí k nám, ale opravu jsou mnohokrát lepší než ty, co se k nám dováží.
Dopoledne klasicky jdu na pláž. Kupuji si dva kusy zelených kokosů od paní v psím útulku. Jeden piju rovnou na pláží a další si nechávám na později. Paní už si mě pamatuje a věnuje mi vřelý úsměv. Kromě toho, že se koupu v moři, tak pozoruji co zase provádí ti rudí raci na pláži. Kromě toho, že se občas perou, tak jsou to i stavitelé. Neustále vyhazují a přehazují písek a vylepšují své úkryty. Jen to trošku s podivem, když za pár hodin přijde příliv a vše zaplaví voda.
Po obědě trošku pospávám. Pak vyperu pár použitých kusů oblečení a na 15 hodinu mám objednanou masáž. Mikaela, němka, která v Mompiche žije asi 3 roky je podle doporučení dobrá masérka. Dopřávám si hodinovou relaxační masáž a nelituji. Taky se tak trošku bavíme o životě. Mikaela je docela nomád, už 10 let nebydlí v Německu a procestovala několik ostrovů až nakonec skočila tady. Je vidět, že ji Ekvádor sedí. Kromě masáží si udělal kurz výroby čokolády a chystá se rozjet menší manufakturu.
Příjemně omlazený masáží si v hostelu dopřávám ananas, který zapíjím vychlazeným zeleným kokosem. V podvečer se vydávám na kratší procházku po Mompiche, kde fotím pár zajímavých míst. No a teď už se za vřískotu okolního hmyzu opět válím v houpací síti.
V úterý první květný den jsem vstal ráno časně. Před osmou hodinou jsem si byl zaběhat na pláž. Po návratu do hostelu jsem si dal snídani a do krmítka pro ptáky dal kus banánu. To mají prý nejraději. Tak jo nachystal jsem foťák, natáhl se do houpací sítě a sledoval zdejší ptactvo. Skutečně ke krmítku zavítali tři druhy ptáků. Jeden zbarvený do modra a dva druhy se žlutým zbarvením. Opět jsem několikrát zahlédnul kolibříka. Ale ten vždy jen na ryclo strčí zobák do květu a během snad vteřiny je fuč.
Po obědě trávím pár hodin na pláži. Nevím co se k tomu dá říct. Spousta lidí na to čeká celý rok, až pojedou k moři, ale mě to válení opravdu baví tak maximálně 2 hodiny. Moře je tu pořád teplé, což je super. No a musím se naučit surfovat, vypadá to jako dobrá sranda.
K večeru se loučím s Australanem Teddym, který se vrací po prodlouženém víkendu zpět do práce. Učí v britské škole v Quito malé děcka. Jinak je to veselý chlapík, který už taky procestoval kus svět. Později večer vařím. Dělám si i těstovinový salát s brokolicí na další den. Po setmění se válím v houpací síti a moji hlavní starostí je najít tu správnou cestovní agenturu se kterou se vypravím na Macchu Picchu. Přeci jen to bude asi další životní zážitek, tak je třeba zvolit co nejlepší variantu.
Ve středu ráno jdu opět klasticky běhat. Dám nějaké 4,5 km a pak si dopřávám královskou snídani. Ovesné vločky s banánem, housku s ananasovou marmeládou a k tomu pravé Ekvádorské kakao. Jinak musím říct, že zdejší banány v ceně 5 centů/ks chutnají báječně. Jsou výrazně menší než co se vozí k nám, ale opravu jsou mnohokrát lepší než ty, co se k nám dováží.
Dopoledne klasicky jdu na pláž. Kupuji si dva kusy zelených kokosů od paní v psím útulku. Jeden piju rovnou na pláží a další si nechávám na později. Paní už si mě pamatuje a věnuje mi vřelý úsměv. Kromě toho, že se koupu v moři, tak pozoruji co zase provádí ti rudí raci na pláži. Kromě toho, že se občas perou, tak jsou to i stavitelé. Neustále vyhazují a přehazují písek a vylepšují své úkryty. Jen to trošku s podivem, když za pár hodin přijde příliv a vše zaplaví voda.
Po obědě trošku pospávám. Pak vyperu pár použitých kusů oblečení a na 15 hodinu mám objednanou masáž. Mikaela, němka, která v Mompiche žije asi 3 roky je podle doporučení dobrá masérka. Dopřávám si hodinovou relaxační masáž a nelituji. Taky se tak trošku bavíme o životě. Mikaela je docela nomád, už 10 let nebydlí v Německu a procestovala několik ostrovů až nakonec skočila tady. Je vidět, že ji Ekvádor sedí. Kromě masáží si udělal kurz výroby čokolády a chystá se rozjet menší manufakturu.
Příjemně omlazený masáží si v hostelu dopřávám ananas, který zapíjím vychlazeným zeleným kokosem. V podvečer se vydávám na kratší procházku po Mompiche, kde fotím pár zajímavých míst. No a teď už se za vřískotu okolního hmyzu opět válím v houpací síti.
Komentáře
Okomentovat