21.5. Návštěva stanice pro zraněná zvířata – Yana Cocha
Po snídani nás opouštějí hudebníci René a Juan-Carlos, kteří mají namířeno na své další cestě do Kolumbie. Loučení se neobejde bez důkladné fotodokumentace. Budou nám tu chybět. Lupe musí pracovat ve škole a dopolední práci řídí její syn Omar. Pracujeme dál na zvelebování předzahrádky a taky upravujeme cesty. Je to hodně práce s pískem a kameny. Fyzicky docela náročná činnost. Omar je naštěstí rozumný a pracujeme jen do 11:30.
Hayro má stále rozhozené koleno, ale kuchyni se věnuje na plný úvazek. Díky tomu máme k dispozici plnohodnotný oběd hned po práci. Odpoledne trošku zaprší, ale vzápětí se obloha čistí a vysvitne slunce. Dopřávám si sprchu. Celé odpoledne je k volné a nechce se mi ho jen tak proflákat. Hned vedle naší farmy je záchranná stanice pro divoká zvířata, která zároveň slouží jako zoo. Nabádám ostatní, zda se nechtějí přidat, ale nakonec jde jen Arlan. Zbytek je buď líný, nebo se jim nechce platit 3 USD za vstup.
Počasí je stále příznivé. Hned při vstupu do areálu Yana Cocha nás vítají krásně zbarvení papoušci. Jeden zvolá Hola. Pak už nás lidský personál obere o vstupné. Celý areál stanice má rozlohu 8 ha. Je velmi pěkně upravený. Dobře postavené jsou chodníky i různé vodní prvky. Některá zvířata jsou zde v klecových výbězích. Nicméně celou řadu zvířat je možné spatřit volně. Kromě zmiňovaných papoušků také několik opic, malé krokodýli a želvu.
Informační cedule jsou všechny bohužel španělsky. Potkáváme také dobrovolníky, kteří na stanici pracují. Je jich tam celkem 15 a pomáhají se starat o zvířata a chod stanice. Nicméně musí platit 150 USD za měsíc. Za to mají ubytování a stravu. Na konci prohlídky sedí na bydýlku zelený papoušek a něco baští. Zkouším jo pohladit a on vůbec není plachý. Přeleze mi na rameno a vůbec se mu nechce dolů. Nějak jo nemůžu přesvědčit, že by měl slézt. Nakonec jo pak že mě sundá zaměstnankyně stanice. Teprve pak si všimnu nápisu, že se na papoušky nemá sahat. Tento nápis je jako jediný taky v angličtině.
Hayro má stále rozhozené koleno, ale kuchyni se věnuje na plný úvazek. Díky tomu máme k dispozici plnohodnotný oběd hned po práci. Odpoledne trošku zaprší, ale vzápětí se obloha čistí a vysvitne slunce. Dopřávám si sprchu. Celé odpoledne je k volné a nechce se mi ho jen tak proflákat. Hned vedle naší farmy je záchranná stanice pro divoká zvířata, která zároveň slouží jako zoo. Nabádám ostatní, zda se nechtějí přidat, ale nakonec jde jen Arlan. Zbytek je buď líný, nebo se jim nechce platit 3 USD za vstup.
Počasí je stále příznivé. Hned při vstupu do areálu Yana Cocha nás vítají krásně zbarvení papoušci. Jeden zvolá Hola. Pak už nás lidský personál obere o vstupné. Celý areál stanice má rozlohu 8 ha. Je velmi pěkně upravený. Dobře postavené jsou chodníky i různé vodní prvky. Některá zvířata jsou zde v klecových výbězích. Nicméně celou řadu zvířat je možné spatřit volně. Kromě zmiňovaných papoušků také několik opic, malé krokodýli a želvu.
Informační cedule jsou všechny bohužel španělsky. Potkáváme také dobrovolníky, kteří na stanici pracují. Je jich tam celkem 15 a pomáhají se starat o zvířata a chod stanice. Nicméně musí platit 150 USD za měsíc. Za to mají ubytování a stravu. Na konci prohlídky sedí na bydýlku zelený papoušek a něco baští. Zkouším jo pohladit a on vůbec není plachý. Přeleze mi na rameno a vůbec se mu nechce dolů. Nějak jo nemůžu přesvědčit, že by měl slézt. Nakonec jo pak že mě sundá zaměstnankyně stanice. Teprve pak si všimnu nápisu, že se na papoušky nemá sahat. Tento nápis je jako jediný taky v angličtině.
Komentáře
Okomentovat