7. května – první pracovní zápřah
Přes noc intenzivně prší. Nad ránem déšt mírně ústava. Když v 7:20 vstává, jsem překvapen, že v jídelním přístřešku nikdo není. Na to, že v osm hodin začíná práce jsem myslel, že budu pomalu poslední. Jenže opět se projevila zdejší latina. V kuchyni je jen kluk z Paraguaye, který připravuje snídani pro všechny. Aspoň někdo má odpovědnost. Vaří ovesnou kaši a k tomu bude směs ovoce. Energie se každopádně bude hodit.
Ostatní se vyhrabávají z pelechů až tak 15 minut před osmou. Snídáme. Někteří si dávají místo kafe pár prásků marihuany. Marihuana je tady asi tak běžná, jako u nás kafe. Takže kromě mě a Arlana (kluka z Indonesie) tady trávu hulí všichni. Vlastně ještě možná paní domácí je vůči této droze relativně zdrženlivá.
Musím se omluvit, že moje předchozí příspěvky byly možná trošku kratší a tuším s překlepy. V tomto zdejším tropickém vlhku mi přestala fungovat klávesnice. Pomohl klasický postup, klávesnici jsem strčil do spacáku a přes noc se probrala. Takže už zase můžu psát plně všemi deseti.
Zpět od technických problémů k dění na farmě. Paní Gadalupe se k nám připojuje v závěru snídaně. Je úplně v pohodě. Nespěchá na nás. Po snídani každému přidělí mačetu a ukáže nám jak si ji máme nabrousit. Já se ještě vybavím pláštěnkou, protože se nezdá, že by mělo jen tak přestat. Pak se pomalu přesouváme na pozemek. Nejprve opravujeme foliovník. Pracovní postup je opět latinsko-americký. Foliovník je ve stavu spíše na zboření. Nicméně přidáváme nové podpěrné kůly a sekáme vegetaci. Pak se část dobrovolníků včetně mě přesouvá do míst, kde se pěstují stromy. Tedy aktuálně jsou to jen sazenice. Je to vždy takový kopeček cca 1 m2 kolem kterého je vykopaná drenážní jáma. Docela chytrý systém, vzhledem ke zdejšímu deštivému počasí. Naším úkolem je pomocí mačety zbavit tyto „záhony“ a jejich okolí vegetace. Zkrátka, aby stromky neměli konkurenci v podobě plevelné vegetace.
Kolem 11 hodiny déšt natolik zintenzivní, že paní domácí práce pro dnešek ukončuje. Nicméně v počtu 10 lidé jsem toho udělali docela dost. Oběd vařil kluk z Uruguaye a je to dobré jídlo. Základem je rýže, ale k tomu je hodně zeleniny včetně zdejších obrovských fazolí. K tomu je salát a salsa k avokáda.
Po obědě natává opět latina. Čas plyne, aniž by se řešilo, kolik je hodin. Jediný, kdo je trošku více aktivní je Andrees. Ostatní říkají, že je un poco loco, tedy trošku blázen. Ten kluk prostě chvilku nevydrží být v klidu. Hned po obědě zmobilizuje Arlana, který neklade odpor a za deště kamsi vyrážejí sbírat mandarinky. Prý z toho bude skvělé víno. Já se každopádně této akce neúčastním. Zvláště proto, že jsem se zrovna převléknul do suchého a venku stále intenzivně prší.
Kolem 15 hodiny si dávám sprchu a pak vyrážíme s Alranem do města. Já potřebuji hlavně chytit lepší signál, abych mohl nahrát nové příspěvky na blog. Cesta do města trvá necelou hodinu a vede podlé řeky. Ovšem ani ve městě se mi nedaří chytit lepší signál. Musel bych více do centra a to se mi nechce. Tak si sedneme na pivko. Arlan mi pak na chvilku zapne data z jeho mobilu a tak stihnu nahrát aspoň dva příspěvky.
Když dorazím zpět na farmu, chystáms e vařit večeři. Ukáže se, že Arlan v jeho 28 letech vůbec, ale vůbec neumí vařit. Tak ho učím dělat míchaná vejce na cibulce. Pro něho je to jako zázrak. Prý je to báječná večera a je tak vděčný, že jsem mu to vysvětlil. Budu z něj muset vytáhnout jak se do teď stravoval. Možná jeho práce žurnalisty v Honkongu se obešla bez domácího vaření.
Ostatní se vyhrabávají z pelechů až tak 15 minut před osmou. Snídáme. Někteří si dávají místo kafe pár prásků marihuany. Marihuana je tady asi tak běžná, jako u nás kafe. Takže kromě mě a Arlana (kluka z Indonesie) tady trávu hulí všichni. Vlastně ještě možná paní domácí je vůči této droze relativně zdrženlivá.
Musím se omluvit, že moje předchozí příspěvky byly možná trošku kratší a tuším s překlepy. V tomto zdejším tropickém vlhku mi přestala fungovat klávesnice. Pomohl klasický postup, klávesnici jsem strčil do spacáku a přes noc se probrala. Takže už zase můžu psát plně všemi deseti.
Zpět od technických problémů k dění na farmě. Paní Gadalupe se k nám připojuje v závěru snídaně. Je úplně v pohodě. Nespěchá na nás. Po snídani každému přidělí mačetu a ukáže nám jak si ji máme nabrousit. Já se ještě vybavím pláštěnkou, protože se nezdá, že by mělo jen tak přestat. Pak se pomalu přesouváme na pozemek. Nejprve opravujeme foliovník. Pracovní postup je opět latinsko-americký. Foliovník je ve stavu spíše na zboření. Nicméně přidáváme nové podpěrné kůly a sekáme vegetaci. Pak se část dobrovolníků včetně mě přesouvá do míst, kde se pěstují stromy. Tedy aktuálně jsou to jen sazenice. Je to vždy takový kopeček cca 1 m2 kolem kterého je vykopaná drenážní jáma. Docela chytrý systém, vzhledem ke zdejšímu deštivému počasí. Naším úkolem je pomocí mačety zbavit tyto „záhony“ a jejich okolí vegetace. Zkrátka, aby stromky neměli konkurenci v podobě plevelné vegetace.
Kolem 11 hodiny déšt natolik zintenzivní, že paní domácí práce pro dnešek ukončuje. Nicméně v počtu 10 lidé jsem toho udělali docela dost. Oběd vařil kluk z Uruguaye a je to dobré jídlo. Základem je rýže, ale k tomu je hodně zeleniny včetně zdejších obrovských fazolí. K tomu je salát a salsa k avokáda.
Po obědě natává opět latina. Čas plyne, aniž by se řešilo, kolik je hodin. Jediný, kdo je trošku více aktivní je Andrees. Ostatní říkají, že je un poco loco, tedy trošku blázen. Ten kluk prostě chvilku nevydrží být v klidu. Hned po obědě zmobilizuje Arlana, který neklade odpor a za deště kamsi vyrážejí sbírat mandarinky. Prý z toho bude skvělé víno. Já se každopádně této akce neúčastním. Zvláště proto, že jsem se zrovna převléknul do suchého a venku stále intenzivně prší.
Kolem 15 hodiny si dávám sprchu a pak vyrážíme s Alranem do města. Já potřebuji hlavně chytit lepší signál, abych mohl nahrát nové příspěvky na blog. Cesta do města trvá necelou hodinu a vede podlé řeky. Ovšem ani ve městě se mi nedaří chytit lepší signál. Musel bych více do centra a to se mi nechce. Tak si sedneme na pivko. Arlan mi pak na chvilku zapne data z jeho mobilu a tak stihnu nahrát aspoň dva příspěvky.
Když dorazím zpět na farmu, chystáms e vařit večeři. Ukáže se, že Arlan v jeho 28 letech vůbec, ale vůbec neumí vařit. Tak ho učím dělat míchaná vejce na cibulce. Pro něho je to jako zázrak. Prý je to báječná večera a je tak vděčný, že jsem mu to vysvětlil. Budu z něj muset vytáhnout jak se do teď stravoval. Možná jeho práce žurnalisty v Honkongu se obešla bez domácího vaření.
Komentáře
Okomentovat