23.5. Čas prásknout do bot a posunout se na jih

Ráno NE-prší, takže hned po snídani nastupujeme pod vedením Omara do pracovní činnosti. Pierre a Arlan opravují cestu. Takže mají dost práce s krumpáčem a kameny. Já, Omar, Nicky a Anna přišíváme písek a nosíme jo na rozpracovanou cestu jako podklad. Je to trošku komické, protože co 20 se ruční síto na písek rozbije. Buď se protrhne pletivo, nebo se celé rozklíží. Tak je to tady ostatně u s některými dalšími pracovními nástroji. Tedy občas musíme improvizovat. Nakonec to, ale chápu. Omar říká, že nemají moc peněz nazbyt a celá farma vlastně stojí na ochotě dobrovolníků pracovat a pomáhat. Po obědě zvedá krofky Arlan. Chystá se týden dobrovolničit v asi 20 km vzdáleném kempu. Takže po 13 hodině je nás o jednoho méně. Nálada je o mnoho víc klidnější, než když nás bylo 11. V pohodě si balím svůj batoh. Žádný stres. Autobus do Guayaquilu mi jede až ve 22 hodin. Tak nějak cítím, že to byla fajn strávená doba na farmě. Byla skvělá parta. Poznal jsem taky asi i nejm...