28. - 31.3. Prvni dny v Puconu u KaV
Spím velmi tvrdě a probouzím se až okolo 5 hodiny ráno. První zastávku, kterou jsem zaregistroval je Temuco. Z Temuca je to do Pucónu asi dvě hodiny. Autobus naštěstí dispunuje obstojným WC a tak s úlevou konám malou potřebuj. Zbytek cesty ještě podřimuji.
V Pucónu je autobus na čas. Všiml jsem si, že vystupuje poměrně různorodá skupinka cestujících. Nejvíce mě zaujala drobnější polo-indiánská rodinka, která disponuje asi 3 obrovskými zavazadly v podobě vietnamských tašek plných mrkve, brambor a jiné zeleniny. Zřejmě si dělají zásobu na zimu. Hodinky ukazují 7:30 a tak mám ještě hodinu času do setkání s Viktorem a Katkou. Usedám na lavičku a vychutnávám si skvělý horský čerstvý vzduch. Krásná změna po rozpáleném Santiagu.
Trpělivě vyhlížím své hostitele. Nakonec se dočkám a přímo přede mnou zastaví terénní Nissan. Ze které vystoupí sympatická dvojice. Viktor je na chilana poměrně vysoký, čtyřicátník mladistvého vzhledu s bojnou černou kšticí. Kateřina je vysoká, blonďatá modrooká holka z Prahy, která je už ale osm let na cestách. Seznámení je přátelsky vřelé a veškeré moje obavy jsou pryč.
Dostávám základní instrukce. Musíme udělat nákup na zhruba 4 dny. Snídani a ovoce na den dostanu od KaV (Katky a Viktora) zbytek jídla je na mě. Dělám si poměrně skromný ale rozumný nákup. Pak už vyrážíme z města do přírody. Viktor koupil na úpatí hory pozemek o rozloze několika ha, kde budují s Katkou svůj sen o bydlení.
Cesta je zprvu po asfaltu, ale poslední kilometry jedeme lesní cestou. Závěrečný úsek je poměrně dramatické stoupání a už je mi jasné, že terénní auto je nezbytnost. Když nakonec přijedeme na místo jsem nadšen. Jsme uprostřed lesů. KaV aktuálně zvelebují část svého pozemku, kolem budoucího domu. Řekl bych tak 2500 m2. Prozatím kempují ve stanu. I když okolo mají takovou základu, včetně polní kuchyně, ledničky, trouby, atp. Já jako dobrovolník mám k dispozici stan a polní kuchyni s přístřeškem.
Nesmím zapomenout ani na Marwel. Fenku, která si KaV prostě našla a přidala se k nim. Je to asi 9 měsíců starý kříženec vlčáka s retrívrem. Je moc přátelská.
První den po příjezdu nic dělat nemusím. To je paráda. Jsem z té dlouhé desítky hodiny trvající cesty poměrně vyřízený. Tak se vybaluji, stavím stan a jen tak vychutnávám okolní přírodu a zvuky blízké řeky. Vůbec mi nevadí, že koupel se zde provádí pomocí hadice a s radostí smývám ze sebe veškerý tělesný odér z posledních několika dní.
Odpoledne ještě nakonec stihnu pomoc Viktorovi s aplikací léčiv do úlů. Velmi mě překvapuje mírnost Viktorových včel. Přesto, že jim lezeme do úlu, tak na nás vůbec neútočí. Taky mají jiné zbarvení než včely u nás.
Večer sedím s KaV a povídáme si. Jsou moc fajn. Do Katky bych vůbec neřekl, že vyrostla v Praze. S Viktorem se poznali v Austrálii. Viktor je taky zajímavý člověk. V roce 2000 mu kvůli zranění utekla účast na olympiádě v Sydney, kde mohl závodit na horských kolech. Bavíme se také o pracovních plánech na několik následujících dnů. V plánu je dostavba kurníku, spirálová zahrada a uvažujeme o stavbě skleníku.
29.3. ráno se pouštíme do stavby spirálové zahrady. Viktor bere auto a jedeme pro kameny. Po složení kamenů probíhá debata nad umístěním zahrádky. Do projektu jsem velmi nadšen a postupně mě to KaV přenechávají, abych na ni pracoval sám. Tak jen probíráme vždy určité pracovní postupy.
Na večer se jdu chvíli projít po okolí a jsem uchvácen pohledem na vulkán Villarica. I celkově okolí je tu zajímavé. Les je vlastně hustý prales. Vegetace je velmi bujná, ničím neregulovaná. Ne tak jako u nás.
30.3. Ráno se probouzím konečně pořádně vyspaný. Tělo se zřejmě už naplno vyrovnalo s časovým rozdílem. Hned po snídani se opět vrhám do práce na spirálové zahrádce. Vyznačuji si budoucí spirálu a hloubím menší vodní prvek na začátku spirály. Poté začnu usazovat první kameny. Jenže po konzultaci s Katkou kameny znovu přestavím.
Odpoledne po obědě se vydávám na další průzkum okolí. Tentokráte směrem vzhůru do kopců. KaV se mnou posílají Marwel, aby mi dělala společnost. Katka mi ještě nakreslí mapu k malému vodopádu. Viktor mi zase dává vysílačku pro případ, že bych se ztratil. Mapa od Katky je tak dobrá, že vodopádek jsem našel celkem snadno. Opět mě zaujala zdejší vegetace. V lese se povalují obrovské kmeny, které si příroda bere postupně zpět. Marwel má ráda kaluže a důkladně se v jedné velmi špinavé vykoupe. S nadšením zkouším co umí nový objektiv a asi hodinu jen tak fotím.
31.3. Po snídani jedeme do Pucónu za nákupy. Viktor potřebuje dokoupit nějaký stavební materiál a já zároveň dobiju svůj mobil, abych mohl být on-line i v přírodě. Jedem tentokrát jinou cestou a výhledy opět stojí za to Krásná čistá řeka, vysoké hory, vulkány. Ve městě nám jdou nákupy svižně a kolem oběda už jsme zpět.
Vařím si tortillu, což není co si myslíte. Ve zdejších končinách jde o hutnou vaječnou omeletu plněnou zeleninou. Celkem se mi to daří, ale v závěru to trošku připálím. Na to, že je to první pokus tak nevadí. Po obědě si poprvé peru. Není volný žádný ideální kyblík a tak prostě jen strčím igelit do koleček, naplním je vodou a prací nádoba je připravena. Katka tu má bio prací mýdlo, které mohu použít. Pere dobře a za chvilku mám hotovo. Trenky, ponožky a další věsím na okolní stromky.
Po zvážení jsme se rozhodli, že na spiral garden použijeme beton, aby vydržela aspoň pár let. Jenže chybí písek, který je třeba dovést. Viktor si chce dát trénink na kole a pro písek se otočíme jiný den. Nechce se mi zahálet a tak si vymýšlím jiný projekt a tím je hotel pro hmyz. Za odpoledne se mi daří za pomocí kotoučové pily, aku-šroubováku a prken vyrobit něco, co by snad mohlo posloužit jako hmyzí ubytovna. Ještě tam musím najít vhodnou náplň.
V Pucónu je autobus na čas. Všiml jsem si, že vystupuje poměrně různorodá skupinka cestujících. Nejvíce mě zaujala drobnější polo-indiánská rodinka, která disponuje asi 3 obrovskými zavazadly v podobě vietnamských tašek plných mrkve, brambor a jiné zeleniny. Zřejmě si dělají zásobu na zimu. Hodinky ukazují 7:30 a tak mám ještě hodinu času do setkání s Viktorem a Katkou. Usedám na lavičku a vychutnávám si skvělý horský čerstvý vzduch. Krásná změna po rozpáleném Santiagu.
Trpělivě vyhlížím své hostitele. Nakonec se dočkám a přímo přede mnou zastaví terénní Nissan. Ze které vystoupí sympatická dvojice. Viktor je na chilana poměrně vysoký, čtyřicátník mladistvého vzhledu s bojnou černou kšticí. Kateřina je vysoká, blonďatá modrooká holka z Prahy, která je už ale osm let na cestách. Seznámení je přátelsky vřelé a veškeré moje obavy jsou pryč.
Dostávám základní instrukce. Musíme udělat nákup na zhruba 4 dny. Snídani a ovoce na den dostanu od KaV (Katky a Viktora) zbytek jídla je na mě. Dělám si poměrně skromný ale rozumný nákup. Pak už vyrážíme z města do přírody. Viktor koupil na úpatí hory pozemek o rozloze několika ha, kde budují s Katkou svůj sen o bydlení.
Cesta je zprvu po asfaltu, ale poslední kilometry jedeme lesní cestou. Závěrečný úsek je poměrně dramatické stoupání a už je mi jasné, že terénní auto je nezbytnost. Když nakonec přijedeme na místo jsem nadšen. Jsme uprostřed lesů. KaV aktuálně zvelebují část svého pozemku, kolem budoucího domu. Řekl bych tak 2500 m2. Prozatím kempují ve stanu. I když okolo mají takovou základu, včetně polní kuchyně, ledničky, trouby, atp. Já jako dobrovolník mám k dispozici stan a polní kuchyni s přístřeškem.
Nesmím zapomenout ani na Marwel. Fenku, která si KaV prostě našla a přidala se k nim. Je to asi 9 měsíců starý kříženec vlčáka s retrívrem. Je moc přátelská.
První den po příjezdu nic dělat nemusím. To je paráda. Jsem z té dlouhé desítky hodiny trvající cesty poměrně vyřízený. Tak se vybaluji, stavím stan a jen tak vychutnávám okolní přírodu a zvuky blízké řeky. Vůbec mi nevadí, že koupel se zde provádí pomocí hadice a s radostí smývám ze sebe veškerý tělesný odér z posledních několika dní.
Odpoledne ještě nakonec stihnu pomoc Viktorovi s aplikací léčiv do úlů. Velmi mě překvapuje mírnost Viktorových včel. Přesto, že jim lezeme do úlu, tak na nás vůbec neútočí. Taky mají jiné zbarvení než včely u nás.
Večer sedím s KaV a povídáme si. Jsou moc fajn. Do Katky bych vůbec neřekl, že vyrostla v Praze. S Viktorem se poznali v Austrálii. Viktor je taky zajímavý člověk. V roce 2000 mu kvůli zranění utekla účast na olympiádě v Sydney, kde mohl závodit na horských kolech. Bavíme se také o pracovních plánech na několik následujících dnů. V plánu je dostavba kurníku, spirálová zahrada a uvažujeme o stavbě skleníku.
29.3. ráno se pouštíme do stavby spirálové zahrady. Viktor bere auto a jedeme pro kameny. Po složení kamenů probíhá debata nad umístěním zahrádky. Do projektu jsem velmi nadšen a postupně mě to KaV přenechávají, abych na ni pracoval sám. Tak jen probíráme vždy určité pracovní postupy.
Na večer se jdu chvíli projít po okolí a jsem uchvácen pohledem na vulkán Villarica. I celkově okolí je tu zajímavé. Les je vlastně hustý prales. Vegetace je velmi bujná, ničím neregulovaná. Ne tak jako u nás.
30.3. Ráno se probouzím konečně pořádně vyspaný. Tělo se zřejmě už naplno vyrovnalo s časovým rozdílem. Hned po snídani se opět vrhám do práce na spirálové zahrádce. Vyznačuji si budoucí spirálu a hloubím menší vodní prvek na začátku spirály. Poté začnu usazovat první kameny. Jenže po konzultaci s Katkou kameny znovu přestavím.
Odpoledne po obědě se vydávám na další průzkum okolí. Tentokráte směrem vzhůru do kopců. KaV se mnou posílají Marwel, aby mi dělala společnost. Katka mi ještě nakreslí mapu k malému vodopádu. Viktor mi zase dává vysílačku pro případ, že bych se ztratil. Mapa od Katky je tak dobrá, že vodopádek jsem našel celkem snadno. Opět mě zaujala zdejší vegetace. V lese se povalují obrovské kmeny, které si příroda bere postupně zpět. Marwel má ráda kaluže a důkladně se v jedné velmi špinavé vykoupe. S nadšením zkouším co umí nový objektiv a asi hodinu jen tak fotím.
31.3. Po snídani jedeme do Pucónu za nákupy. Viktor potřebuje dokoupit nějaký stavební materiál a já zároveň dobiju svůj mobil, abych mohl být on-line i v přírodě. Jedem tentokrát jinou cestou a výhledy opět stojí za to Krásná čistá řeka, vysoké hory, vulkány. Ve městě nám jdou nákupy svižně a kolem oběda už jsme zpět.
Vařím si tortillu, což není co si myslíte. Ve zdejších končinách jde o hutnou vaječnou omeletu plněnou zeleninou. Celkem se mi to daří, ale v závěru to trošku připálím. Na to, že je to první pokus tak nevadí. Po obědě si poprvé peru. Není volný žádný ideální kyblík a tak prostě jen strčím igelit do koleček, naplním je vodou a prací nádoba je připravena. Katka tu má bio prací mýdlo, které mohu použít. Pere dobře a za chvilku mám hotovo. Trenky, ponožky a další věsím na okolní stromky.
Po zvážení jsme se rozhodli, že na spiral garden použijeme beton, aby vydržela aspoň pár let. Jenže chybí písek, který je třeba dovést. Viktor si chce dát trénink na kole a pro písek se otočíme jiný den. Nechce se mi zahálet a tak si vymýšlím jiný projekt a tím je hotel pro hmyz. Za odpoledne se mi daří za pomocí kotoučové pily, aku-šroubováku a prken vyrobit něco, co by snad mohlo posloužit jako hmyzí ubytovna. Ještě tam musím najít vhodnou náplň.
Komentáře
Okomentovat