27.3. Útrapy v rozpáleném Santiago de Chile
27.3. Útrapy v rozpáleném Stantiago de Chile
Na letišti v Santiagu řeším pár drobností. Především si dávám oraz po dlouhém letu a jen tak v klidu sedím. Zkouším si také koupit sim-kartu zdejšího operátora, ale prodavač mi to rozmluví s tím, že je lepší koupit ji ve městě za zlomek ceny. Ještě doplňuji vodu do filtrační láhve, čistím zuby a celkově provádím možnou hygienu.
Odmítám zdejší taxikáře a kupuji si jízdenku na místní autobus, který jezdí do centra. Je to rozhodně nejlevnější způsob jak dojed to centra města. Zároveň jede přímo na stanoviště autobusů, odkud mi jede noční bus směr Pucón.
V autobuse si sedám do druhého podlaží a má tak parádní výhled. Řidič si klestí cestu uličkami města. Architektura není nijak uchvacující, co mě ale zaujalo jsou časté malby na zdech typu street art. Dělají tak město barevnější a atraktivnější. Po 30 minutách přijíždíme na autobusové nádraží, které je poměrně špinavé a občas je cítí zápach moči. Taky se tu klasicky vyskytují různá individua.
Moc dlouho se nezdržuji a vyrážím do ulic. Chci si koupit nějaké jídlo v marketu. Na ulicích postává spousta lidí, kteří se snaží prodat vodu, limonádu, ovoce. Místy své kousky převádí různí performeři, kteří žonglují, bubnují, atp. V marketu probíhá vše snadno, jde o klasický obchod jak známe od nás.
Po nákupu zapluji do nejbližšího místa, které skýtá trošku stínu a místo na sezení. Je to takový malý kousek zeleně. Posadím se, zakousnu do banánu a popíjím studenou limonádu. Kousek naproti mně se nachází útvar sestavený z kartonových krabic. Vedle postává pes. Soudím, že jde o úkryt pro bezdomovce. Pořizuji několik fotografií tohoto objektu a nejednou se s z něj vynoří postarší mohutnější žena. Raději vyklízím pozice.
Vracím se zpět na autobusové nádraží. Ale mám ještě mnoho času do odjezdu. Podle internetu není špatné navštívit menší kopec, který ční nad Santiagem na jehož vrcholu stojí socha Krista. Říkám si proč ne. Kupuji si lístek na krtka (rozuměj metro). Prostředí metra je zde velmi živoucí. Opět narážím na prodejce všeho možného. Přímo v soupravě metra si zase nějaký mladý rapper buduje budoucí publikum. No zkrátka o zábavu je postaráno.
Podaří se mi vystoupit na správné zastávce. Hned jak vylezu z podzemí vidím onen vršek se sochou Krista. Proklestím si cestu až na jeho úpatí, kde jezdí na vrchol lanovka a jsou zde rozličné komerční atrakce. Snažím se jim vyhnout a jdu si svoji cestou. Je ale úmorné vedro přes 30 ˚C a zádech mám 18 kg bágl. Žádná slast. Dostavuj se pocit únavy po dlouhém letu a taky pocit přehřátí ze slunce. Spokojím se tedy asi ve dvou třetinách kopce s celkovým výhledem na Santiago a vydává se zpět na metro. Rozpálené město mi přijde čím dál tím víc méně atraktivní a těším se už do Pucónu.
Poslední hodiny před odjezdem trávím vysedáváním na autobusovém nádraží a sleduji lidi okolo.
Ve 21:20 nastupuji do vytouženého autobusu. Je to 2podlažní stroj. Spodní patro je zařízeno jako speciální lůžková úprava. Sedadlo jde pohodlně upravit na lůžko, což také činím a ani ne po 5 minutách jízdy upadám do tvrdého spánku.
Na letišti v Santiagu řeším pár drobností. Především si dávám oraz po dlouhém letu a jen tak v klidu sedím. Zkouším si také koupit sim-kartu zdejšího operátora, ale prodavač mi to rozmluví s tím, že je lepší koupit ji ve městě za zlomek ceny. Ještě doplňuji vodu do filtrační láhve, čistím zuby a celkově provádím možnou hygienu.
Odmítám zdejší taxikáře a kupuji si jízdenku na místní autobus, který jezdí do centra. Je to rozhodně nejlevnější způsob jak dojed to centra města. Zároveň jede přímo na stanoviště autobusů, odkud mi jede noční bus směr Pucón.
V autobuse si sedám do druhého podlaží a má tak parádní výhled. Řidič si klestí cestu uličkami města. Architektura není nijak uchvacující, co mě ale zaujalo jsou časté malby na zdech typu street art. Dělají tak město barevnější a atraktivnější. Po 30 minutách přijíždíme na autobusové nádraží, které je poměrně špinavé a občas je cítí zápach moči. Taky se tu klasicky vyskytují různá individua.
Moc dlouho se nezdržuji a vyrážím do ulic. Chci si koupit nějaké jídlo v marketu. Na ulicích postává spousta lidí, kteří se snaží prodat vodu, limonádu, ovoce. Místy své kousky převádí různí performeři, kteří žonglují, bubnují, atp. V marketu probíhá vše snadno, jde o klasický obchod jak známe od nás.
Po nákupu zapluji do nejbližšího místa, které skýtá trošku stínu a místo na sezení. Je to takový malý kousek zeleně. Posadím se, zakousnu do banánu a popíjím studenou limonádu. Kousek naproti mně se nachází útvar sestavený z kartonových krabic. Vedle postává pes. Soudím, že jde o úkryt pro bezdomovce. Pořizuji několik fotografií tohoto objektu a nejednou se s z něj vynoří postarší mohutnější žena. Raději vyklízím pozice.
Vracím se zpět na autobusové nádraží. Ale mám ještě mnoho času do odjezdu. Podle internetu není špatné navštívit menší kopec, který ční nad Santiagem na jehož vrcholu stojí socha Krista. Říkám si proč ne. Kupuji si lístek na krtka (rozuměj metro). Prostředí metra je zde velmi živoucí. Opět narážím na prodejce všeho možného. Přímo v soupravě metra si zase nějaký mladý rapper buduje budoucí publikum. No zkrátka o zábavu je postaráno.
Podaří se mi vystoupit na správné zastávce. Hned jak vylezu z podzemí vidím onen vršek se sochou Krista. Proklestím si cestu až na jeho úpatí, kde jezdí na vrchol lanovka a jsou zde rozličné komerční atrakce. Snažím se jim vyhnout a jdu si svoji cestou. Je ale úmorné vedro přes 30 ˚C a zádech mám 18 kg bágl. Žádná slast. Dostavuj se pocit únavy po dlouhém letu a taky pocit přehřátí ze slunce. Spokojím se tedy asi ve dvou třetinách kopce s celkovým výhledem na Santiago a vydává se zpět na metro. Rozpálené město mi přijde čím dál tím víc méně atraktivní a těším se už do Pucónu.
Poslední hodiny před odjezdem trávím vysedáváním na autobusovém nádraží a sleduji lidi okolo.
Ve 21:20 nastupuji do vytouženého autobusu. Je to 2podlažní stroj. Spodní patro je zařízeno jako speciální lůžková úprava. Sedadlo jde pohodlně upravit na lůžko, což také činím a ani ne po 5 minutách jízdy upadám do tvrdého spánku.
Komentáře
Okomentovat