Slovo závěrem


Musím říct, že ani na chviličku jsem této více jak 4 měsíce trvající cesty nelitoval. Jistě vyskytly se obtížné chvíle, ale i ty jsou součástí takového dobrodružství. Viděl jsem kus světa – hory, sopky, poušť, tropický prales, ostrovy, svět pod mořem, spoustu úžasných zvířat a rostlin. Pokal, jsme hromadu zajímavých lidí a zažil s nimi spoustu dobrého. Trošku víc jsem pochopil, že život je o tom, aby se žil. Není jen o budování kariéry, shromažďování majetku a peněž. Je zkrátka o tom být sám sebou a jít tam, kam prostě jít chceš, dělat co chceš… Ne vždy je to snadné, ale ke každému cíli vede cesta. Často je tak největší překážka strach z neznáma.


Za ty 4 měsíce jsem taky zhubnul nějakých 8 – 9 kilo. Podle prvních reakcí je to na mě dost znát. Jenže já se cítím mnohem líp. Přeci jen jsem se rozloučil se značnou částí svých tukových zásob. Myslím, že to bylo stravou, prací venku, ale i absencí stresu.
Chtěl bych poděkovat taky všem, kteří jste četli můj blog. Bylo vás odhadem asi 15. Není to nějak moc, ale i to pro mě byla motivace v psaní blogu pokračovat.
Závěr blogu bych chtěl věnovat další cestě. Ještě netuším přesně kam bude, s kým bude a o čem bude. Jen s jistotou vím, že další cesta přijde…

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cestování s vůní alkoholu

22. – 23.6. Sklízím banány, zakládám další pokusy a budí mě opice

Sobota 21. Července přináší náročné stavební práce na farmě a večer výroba pomerančové marmelády