Vašek na cestách

Musím říct, že ani na chviličku jsem této více jak 4 měsíce trvající cesty nelitoval. Jistě vyskytly se obtížné chvíle, ale i ty jsou součástí takového dobrodružství. Viděl jsem kus světa – hory, sopky, poušť, tropický prales, ostrovy, svět pod mořem, spoustu úžasných zvířat a rostlin. Pokal, jsme hromadu zajímavých lidí a zažil s nimi spoustu dobrého. Trošku víc jsem pochopil, že život je o tom, aby se žil. Není jen o budování kariéry, shromažďování majetku a peněž. Je zkrátka o tom být sám sebou a jít tam, kam prostě jít chceš, dělat co chceš… Ne vždy je to snadné, ale ke každému cíli vede cesta. Často je tak největší překážka strach z neznáma. Za ty 4 měsíce jsem taky zhubnul nějakých 8 – 9 kilo. Podle prvních reakcí je to na mě dost znát. Jenže já se cítím mnohem líp. Přeci jen jsem se rozloučil se značnou částí svých tukových zásob. Myslím, že to bylo stravou, prací venku, ale i absencí stresu. Chtěl bych poděkovat taky všem, kteří jste četli můj blog. Bylo v...

V úterý večer balím batoh. Snažím se hlavně křehké suvenýry a lahev s místním alkoholem zabalit tak, aby tisíce kilometrů dlouhý let vydržely bez úhony. Jill je navíc tak hodná, že mi domlouvá na náklady agentury taxi na ráno, které mě zaveze do kanálu Itabaca. Od tam už je to na letiště co by kamenem dohodil. Ráno se budím časně před šestou hodinou. Chystám si svoji poslední snídani na Galapágách. Klasicky ovesnou kaši a hlavně poslední čerstvě sklizenou papáju. Přesně pár minut před sedmou troubí před domem taxikář. Chtěl jsem se rozloučit s Jill, ale ona ještě spí. Tak ji aspoň rychle píšu zprávu a sedám do auta. Taxikář je mladý kluk, anglicky sice neumí, ale moje španělština už umožnuje základní komunikaci. Za dvacet minut jsme na místě. Přesouvám se na trajekt a plavím se na ostrov Baltra. Tam k mé nelibosti funguje autobusová doprava na letiště, která je vzdálené jen 5 km za 5 USD. Docela drahé, ale to jsou prostě Galapágy. Chvilku se dohaduji, zd...